Šílení střelci ve školách – historie, rizika, predikce útoku a bezpečnostní opatření

Strelci-na-skolachExistuje obecný předpoklad, že útoky na školy je nový fenomén. Existuje také obecně podporovaný názor, že útoky ve školách si vyžadují čím dál více obětí na životech. Existuje také mínění, že takových útoků je čím dál více. Obecně se má za to, že se tyto útoky nedají předpovídat, že jsou nepochopitelné, že nemají viditelný spouštěcí moment, a proto nejsou logicky uchopitelné. No a mezi jiným existuje též přesvědčení, že útoky jsou na stejné úrovni jako kdykoli předtím, ale s medializací a globalizací světa se pouze lépe, rychleji a samozřejmě častěji o takovýchto útocích dozvídáme.

**Autor:** *Radim Badošek*

Je třeba tato tvrzení uvést na pravou míru. Ve skutečnosti útoky na školy nejsou žádnou novinkou. Již v roce 1927 v Bath School (USA) provedl Andrew Kehoe útok na školu. Nevyužil sice střelné zbraně, i když se ve střelbě rád cvičil, ale využil síly dynamitu. Uložil pod základy školy několik náloží, použil časovač a školu odpálil. Několik měsíců  (nepotvrzeně cca 5) před útokem byla jeho žena nalezena mrtva v lese roztrhaná výbuchem. Podle některých náznaků se dá soudit, že si zkoušel přesnost časovacího mechanismu a nechal svou ženu vybuchnout na odlehlém místě v lese.

Jeho osobnost byla velice zvláštní, byl necitlivý, měl rád techniku, ale nesnášel zvířata, přestože byl farmář. Ve skutečnosti nebyl dobrý farmář ani náhodou, byl nerozumný, prodával pod cenou důležité součásti statku, krmil dobytek mokrým jetelem, až pošel a ještě ho chtěl reklamovat. Už v dětství byl podezřelý z toho, že nechal uhořet svou macechu, dokonce se myslelo, že s petrolejovou lampou něco schválně udělal. Na školu zaútočil proto, že obec po něm požadovala příspěvek za postavení nové školy. On sám byl ve velmi svízelné finanční situaci, kterou si svým nerozumným podnikáním zavinil. Přesto vinil obec za to, že kvůli platbě za školu bude jeho farma zabavena kvůli dluhům. Proto vyhodil školu do vzduchu, potom i sám sebe v automobilu. Naštěstí nevybuchly všechny nálože, ale i tak byla škola srovnána se zemí a zahynulo 45 lidí –  převážně dětí.

Zajímavě působí fakt, že jeho likvidační a nelítostný způsob útoku předcházela následující událost. Dva dny před útokem mu volala učitelka ze školy, že by chtěli na jeho pozemcích udělat s dětmi piknik. Klidně jí to dovolil. Pak jí ale volal, ať nechodí ve čtvrtek, ale ať přijdou v úterý, protože má být ve čtvrtek má být škaredě. Ale to je doba, ve které by byli už mrtví po jeho útoku. Někteří proto usuzují, že dětem chtěl dopřát malou radost, než je zabije. Dá se samozřejmě uvést i protiverze, podle které si tím chtěl pojistit, že děti nebudou na výletě v den, kdy se bude snažit napáchat co největší ztráty na životech, čímž by jeho činění bylo méně efektivní. Tento útok na školu je podle počtu obětí zatím největší v celých dějinách podobných útoků.

Popsaný způsob jednání je příznačný pro mnoho jiných pachatelů. Skutečně žijí v jakémsi dvojsvětě, kdy okolí nedávají přímo znát svou agresivitu. Ještě velice krátce před činem jsou schopni komunikovat konformním způsobem. Přesto se ale u nich ukazují náznaky, které jejich činy do budoucna indikují. Jsou to známky nespokojenosti, ukřivděnosti, většinou jsou jejich agresivní myšlenky zobecněné, to znamená, že neviní ze svých potíží konkrétní lidi, ale lidstvo, systém, organizace apod. To jim poskytuje jakousi záštitu pro to, aby útočili na nevinné. V drtivé většině je aktivita útočníků vedena snahou způsobit co největší ztráty na lidských životech.

Použité zbraně jsou různorodé, ze sledovaných případů se ukazuje, že jednoznačně vedou krátké střelné zbraně, dále pušky a brokovnice. Existují i výjimečné případy, ve kterých pachatelé používají zbraně, které jsou svou povahou netypické a extrémní. Jedním z takových případů je útok Waltera Seiferta na katolickou základní školu v Kolíně-Volkhovenu v roce 1964. Tam použil plamenometu a kopí. Rozdíl mezi použitou a drženou zbraní je takový, že drženou zbraň má pachatel sice na místě činu, ale vůbec ji při útoku nevyužije.

Útok vypadal následovně: vešel na školní dvůr, zablokoval větví vstupní bránu, aby nikdo nemohl lehce utéci, rozbil okno do třídy a skrze okno třídu i s dětmi zapálil. V okamžiku, kdy byl konfrontován učitelkou, tak ji probodl kopím. Před příjezdem policie spolkl jedovatý insekticid v naději, že se vyhne trestu. Byl zatčen, ale následující den na otravu zemřel. Zavraždil 8 dětí a dvě učitelky, dalších 20 zranil. Důvodem pro jeho akci byl důvod ten, že se cítil být podveden vládou, protože mu nepřiznali válečnou penzi za jeho účast v 2. světové válce. Podle některých informací trpěl tuberkulózou, byla mu diagnostikována schizofrenie. Při samotném útoku křičel: „Jsem Adolf Hitler druhý.“

Podobný typ útoku spáchal Thomas Hamilton v roce 1996 v Dunblane (Skotsko). Prostřílel se do tělocvičny a tam pomocí pistole popravil 16 dětí ve věku 5-6 let a učitelku. V čem je ten útok podobný? Je to v tom, že týden před masakrem psal královně, že je proti němu vedena kampaň. Je zde přítomna stejná zobecňující tendence, kdy není vinen jeden člověk, kterému by se mohl pomstít. Stejně v obou předchozích případech byl pachatel ve věku 30 let a výše, což se ukazuje jako velice zvláštní skupina. Okolo 80% útoků spáchaných útočníky v tomto věku se zaměřuje na základní školy. Jednoduše řečeno jejich útok je promyšlen a zacílen vůči těm nebezbrannějším. Také nemají ke škole zvláštní vztah.

Naopak v případech, kdy se pachatelé zaměřují na střední školy, tak jsou většinou jejich absolventy, studujícími, nebo čerstvě vyhozenými. Mimo jiné také v počtu útoků vedou střední školy s 48% , dále následují univerzity s 24% a základní školy s 21%. Nejvíce útoků tedy spadá do středních škol a pachatel je se školou spojen.

Pod tuto charakteristiku spadá velké množství případů. Jedním z nejcitovanějších, v kruzích, které jsou vražednými útoky fascinovány je útok ve střední škole v Columbine (USA) v roce 1999. Toho roku Eric Harris a Dylan Klebold vyzbrojeni brokovnicemi s upilovanými hlavněmi a poloautomatickou puškou, také bombami vnikli do školy, kde zavraždili 12 studentů a učitele. Dalších 24 zranili. Jejich řádění trvalo zhruba 50 minut, což je spíše jeden z těch delších útoků. Ve většině případů se odehraje útok ve velice krátkém čase, v řádech minut. A mnohdy přestože má pachatel, nebo v několika málo případech pachatelé dost času, munice i potenciálních obětí k dispozici a tudíž potenciál k způsobení dalších škod na životech, tak svůj život končí sebevraždou. Vypadá to tak, jako by se vyčerpali zabíjením, překročili tímto způsobem Rubikon a mohli se odhodlat k činu, který od počátku plánovali – sebevraždu. Tou končí okolo 65% pachatelů, 29% je zatčeno. Pouze velice málo pachatelů je zabito policií apod. Je to hlavně z důvodu krátkého časového úseku mezi počátkem a koncem vražedné a sebevražedné akce. S policií se velice málo dávají do souboje, raději se „věnují“ neozbrojeným a nechávají si dostatek času na to, aby se mohli zabít.

To ale neplatí úplně v případě Columbine. Zde se do křížku s policií alespoň nakrátko pustili a vystřelili na zasahující policisty několik rad. Ve srovnáním s masakrem, který ve škole rozpoutali to bylo naprosto marginální. Naštěstí jejich útok měl ve fázi provedení zádrhel. Původně plánovali, že odpálí ve školní jídelně propanbutanovou lahev upravenou jako bomba. Pak plánovali, že se do jídelny, ve které mělo být v tu dobu množství lidí vrátí a „dorazí přeživší“. Když se jim bombu nepodařil odpálit, tak šli do školní knihovny a tam vytahovali zpoza stolů jednotlivé spolužáky a stříleli je. Anomálií do jisté míry je to, že ačkoli většinou mezi obětmi a útočníky nebývá fyzický kontakt, tak zde do spolužáků kopali a pokud se zranění snažili odplazit, tak se jim smáli. V jednom z posledních stadií jejich násilného činu už začali toho mít dost, přišlo jim to příliš jednotvárné a navrhovali, že by „jim mohli začít podřezávat hrdla, aby byla legrace“. Nakonec na to nedošlo. To je ale naopak poměrně dosti pravidelné, protože nůž je kontaktní zbraň. Útok nožem vyžaduje skutečný kontakt s obětí, naopak od střelné zbraně, která umožňuje zabíjet v distanci a je to jakoby méně osobní, tím pádem i zatěžující. Vezmeme-li v úvahu extrémní případ depersonifikace, kdy následky činu není vlastně ani vidět a zachovává to tomu, kdo zbraň použije pocit toho, že se vlastně nic nestalo – jako bombometčík v bombardéru. Proto i tzv. „šílení střelci“ nebo také „školní střelci“ jsou střelci. Nemusí mít se svými obětmi skutečný fyzický kontakt, tím pádem ani nějaké silné emoční pouto. Pravdou ale je, že přestože útočníci mají většinou svůj „výkon“ zaměřen na dokonalé vykonání činu, tudíž se nestarají o rozlišování mezi cílem své střelby, tak se někdy může stát, že se v nich projeví i v dané situaci kousek lidskosti a nechají se prosbami o život někdy uprosit. Takový případ nastal právě v Columbie, kde prosila dívka o život s tím, že se má vdávat a tak ji nechali být, nebo student, který byl známým jednoho z útočníků se racionálně zeptal, jestli i jej chtějí také zabít. Nechali ho také být. Je to ale jeden ze vzácnějších případů útoku, kdy se s obětmi útočníci baví. Také zde byla silná zášť vůči příslušníkům sportovní skupiny, jejíž členové svým povýšeným jednáním a možná i jistým druhem psychické šikany utiskovali jednoho z útočníků. Problém vyobcování útočníka ze školní skupiny je jedním z velice častých spouštěčů násilného chování.

Paradoxně outsideři jsou daleko nebezpečnější než klasický týrající nebo šikanující žák nebo student. Ten se v samotné šikaně do značné míry realizuje a ventiluje své negativní emoce průběžně. Naopak ten, který je neúspěšný, neviditelný, vyloučený, s puncem exota nebo jinou více či méně pravdivou zvláštností, tak svou frustraci vybije až v konečném a nevratném okamžiku. O nenávisti vůči světu obecně již psáno bylo. Proto dochází k extremizaci typu: všichni, nic, nikdo, vždycky, napořád… Proto onen málo častý výběr obětí. Výjimku tvoří lidé, kteří mají pro útočníka silný emoční náboj. V takových případech se volí i jiné zbraně. Jak bylo popsáno, tak na nože většinou nedojde. Docházívá ale na ně spíše v případech, zabíjí-li nejprve své bližní jako první krok před samotným útokem ve škole. Nebo pokud si chtějí vyřídit účty s někým, koho mají obzvláště v nelibosti. Navíc mají za to, že je ten člověk silně emočně zranil. Nože si ale nosí v mnohem věším množství, než nakonec ve skutečnosti použijí. Je sice pravda, že si útočníci nosí mnohem větší počet zbraní, než jsou schopni vůbec použít, ale u nožů je nevětší rozdíl mezi tím kolik si jich útočníci celkem přinesli a kolik jich nakonec použili.

Výše zmíněné přemrštěné zásobení zbraněmi je pro případy střelců ve školách příznačné, jejich přístup k dostatečnému až nadměrečnému vybavení je neuroticky puntičkářský. Mají pocit, čím více zbraní, tím lépe, někdy se doslova tahají s výzbrojí, která jim jejich čin musí omezovat. Nedovedou se spolehnout pouze na jednu zbraň. Výjimku tvoří útoky spáchané s automatickou zbraní. Vzhledem k snaze mít situaci co nejvíce pod kontrolou a spáchat co nejvíce násilí, tak není překvapivé, že útočníci své činy jistí. Například zablokují dveře větví (případ Waltera Seiferta), nebo řetězem (případ Čo Sung-hu/ Cho-Seung-Hui ve Virginii, Blacksburg, 2007, 32 obětí). Neponechávají nic náhodě, své útoky pečlivě plánují. Své nápady, prožitky a myšlenky si mnohdy zapisují do deníků, některé z nich jsou velice rozsáhlé. To se stalo i u dvojice útočníků z Columbine.

Tento případ je v něčem přelomový, k němu se vztahují mnohé další útoky. Nedá se zodpovědně říci, proč je tento útok jiný a napodobeníhodný, mezitím byly totiž i další. Skandování Columbine, Columbine je magickým a opojným heslem pro následovníky. Podobně se v 80. letech skandovalo Brusel, Brusel – jako prototyp hromadného neštěstí na fotbalovém stadionu. Mnohé fanoušky jen to heslo uvádělo do vytržení a mnohdy měli jen matnou představu o událostech na onom fotbalovém stadionu. Možná příbuzná fonetická forma jako „brutal“ ? Ale v Columbine to asi nemá podobný základ. Magicky může působit součinnost obou aktérů, kteří se vydali společně na cestu z níž není návratu, možná je to verze duchovního návratu ve stylu Bonnie a Clyde. Psychoanalytici by asi našli něco jako archetyp hrdiny a stínu. Kde je obojí propojeno v jedno. Možné je i to, že vraždění ve dvojici je spíše ospravedlnitelné a legálnější než čin jednotlivce. Pokud se dva dohodnou, že něco je třeba udělat a udělají to, tak asi musí mít důvod. A taky asi na tom něco bude správného, když už 2 lidé dospěli ke stejnému názoru, než kdyby to spáchal jeden podivín. Dochází samozřejmě k vzájemnému potencování a výběrovému vnímání světa. Pokud jsou v těsném kontaktu, tak sledují podobné věci, zažívají podobné zážitky a pak dojde k onomu odtržení od okolního světa.

Jak už bylo naznačeno, tak je velice častým jevem, když útočníci mají deník. V něm si dovolí projevit své skryté emoce, myšlenky a přání. V dnešní době není skutečně příliš časté aby si teenageři vedli dlouhodoběji deník. Pokud to zkusí, tak po pár dnech zjistí, že opisují své denní menu a pak s tím skončí. Existence deníku, který není zničen apriori předpokládá úmysl pachatele, že jeho deník bude nalezen a čten. Svůj čin tím může vysvětlit, nebo alespoň zprostředkovaně komunikovat otevřeně se svým okolím (dokonce se dá spekulovat i o tom, že dávají okolí šanci deník nalézt a neštěstí zabránit).

U střelců na školách se pravidelně můžeme setkat s tím, že vedou dvojaký (paralelní) život. Jeden pro okolí, druhý pro sebe. Jeden je konformní jak to jenom lze, druhý pravdivý. Projevilo se to i u útočníků z Columbine, neboť Ti měli za sebou prohřešek s vykradením dodávky zhruba rok před útokem na školu. Byli posláni do kursu, kde se měli naučit ovládat svůj hněv. Kurs nakonec zvládli s dobrozdáním psychologa, že učinili velké pokroky a jejich resocializace proběhla úspěšně. Bylo to pouhé vnější zdání, kterému uvěřilo mnoho lidí. V některých ohledech je to i pochopitelné, protože útočníci se často rekrutují ze „ztracenců“ – lidé osamělí, zvláštní, nekomunikativní, prakticky bez přátel. Jsou skutečně outsideři, které nikdo neumí posoudit, protože je nikdo vlastně nezná. Ne vždy se vyděděnectví pojí se špatným výkonem ve škole – příkladem je Steven Phillip Kazmierczak, který v roce 2008 na univerzitě v Illinois zavraždil 5 lidí. Byl považován za vynikajícího studenta, který se angažoval i v kriminologickém světě a uveřejnil v prestižním odborném časopise článek o nápravném systému v USA. V jeho případě padá jeho čin z velké části na vysazení léků proti úzkosti. Jeho chování se stávalo čím dál více méně vypočitatelné. Zajímavé je to, že mnoho pachatelů jakoby samospádem směřuje k jednotlivým kouskům skládačky, po jejím složení dojde k činu. Zde je násilí a zájem o něj veden jakoby sociálně akceptovatelným způsobem. Zajímá se o násilí a nápravu vězňů, sám byl krátce vězeňskou stráží. I jiní pachatelé k násilí inklinují, jsou jím fascinováni, i když své aktivity musí před světem zatím tajit. Ti třeba hrají násilné hry, nebo si tajně obstarají zbraň, v jednom případě došlo k zastřelení domácího mazlíčka.

Příliš často se v případech střelců na školách opakují některé příznaky, že všechno v pořádku není. U těch starších byli častokráte již trestáni, což samo o sobě není dostatečně dobrý indikátor budoucího útoku, ale mnohdy projevovali touhu stát se vojákem a po čase byli z armády propuštěni. Tak tomu bylo u Kazmierczaka a stejně tak tomu bylo i v případě Marca Lepineho, který v Kanadě v roce 1989 zavraždil 14 lidí, především žen. Marc Lepine měl snahu se stát vojákem, ale psychologické testy odhalily jeho sklon k násilí a nebyl přijat. Jeho případ poněkud v ostatních parametrech vybočuje z klasických masových vražd ve škole. Jeho čin byl silně podbarven nesnášenlivostí k ženám, on si je pro sebe nazýval feministkami a feministkou pro něj byla v zásadě každá žena, která byla schopnější než on a to na místě, které by podle něj náleželo pouze muži. Spouštěčem v jeho případě byla situace, kdy jeho snoubenka chtěla jít na potrat a nevzala na vědomí jeho odmítavé stanovisko, které vylučovalo jakoukoli možnost, aby si žena o tomto sama rozhodla. Proto bylo mezi 14 obětmi celkem 12 žen.

Obvykle je střelba (v případě útoku bombou je cíl předem nedostatečně ovlivnitelný) vedena proti obětem víceméně náhodně, útočníci se pohybují pouze na místech, kde je jejich aktivita nejvíce efektivní. Oběti si proto většinou nevybírají, ale snaží se jich zabít co nejvíce. Prakticky se nestává, že by pronásledovali jednotlivce, kdyby mohli využít času a situace pro zavraždění jiných. Podle výsledků analýzy jednotlivých útoků, kterou jsem provedl, se ukazuje jako nejnebezpečnější místo školní třída.

Riziko útoku se zvyšuje i na místech, na kterých se vyskytuje zvýšené množství lidí. Nikdy nebylo zjištěno, že by útok byl proveden na místech jako je toaleta, sklepní prostory apod. Naopak budeme-li sledovat statistiky šikany, tak nalezneme právě taková místa jako nejčastější. Z toho je zřejmé, že jednotlivý druh násilí je vázán na místo. Podobně můžeme pracovat se širším měřítkem. Jedná se o geografické rozložení jednotlivých útoků. Z obecněji dokumentovaných 78 případů vypadají výsledky následovně.

Někteří mohou namítnout, že počet obyvatel v USA je velký, takže je samozřejmé, že také nejvíce útoků padá na jejich vrub. Není to ale pravda. Součet obyvatel v EU přesahuje počet obyvatel USA, takže není to dáno pouze početním nepoměrem. Povšimněme si, že některé země jako je Francie nebo Rusko (a u nich se nedá říci, že by počet obyvatel byl marginální) v tabulce vůbec nefigurují. Sice víme, že v Beslanu (Rusko) zahynulo několik stovek lidí při útoku na školu, ale útok nespadá do kategorie tzv. šíleného střelce. Zde byl totiž jasný politickomocenský motiv. Nebylo cílem zabít co nejvíce lidí, ale dosáhnout nějakých výhod. Takový útok bývá řazen pod nálepku terorismus.

Zajímavé je, že na 4. místě se umístilo Finsko se dvěma útočníky (dnes by už obsahoval řádek u Finska číslici 3). Nahrává to premise, že počet útoků je odvislý od počtu zbraní mezi lidmi a samozřejmě i jejich snadná dostupnost. Ale Německo poněkud tuto teorii nabourává, protože v počtu zbraní na obyvatele silně pokulhává za vedoucím Finskem, ale i Norskem Švédskem a Dánskem.

Srovnání jsem se pokusil nalézt, zda-li souvisí útok s roční dobou. Právě u Finů se obecně spekuluje o tom, že málo slunce u nich způsobuje špatnou až depresivní náladu, a proto je ve Finsku velké množství sebevražd. Od toho není daleko k myšlence, že zabíjení ve škole je něco na způsob rozšířené sebevraždy. Výsledky nejsou v tom příliš jednoznačné. Ukazuje se, že zcela logicky je nebezpečnějším obdobím období školních prázdnin. To je zcela logické, neboť je ve škole nejméně lidí z důvodu prázdnin. (Podobné zjištění bychom asi nalezli i u počtu zlomených nohou v důsledku jízdy na lyžích.) V grafu se ale ukazují i jiné výkyvy, které se dají různě interpretovat.

Jako nejrizikovější měsíce v roce se ukazují být měsíce jarní, počínaje únorem. Pak je poměrně dlouhá přestávka, která končí prázdninami, následuje prudký vzestup činů a relativně poklidné podzimní měsíce, včetně ledna. Právě v lednu by se daly čekat stresující činitele související s pololetním hodnocením, a stejně je tomu v červnu. Nezdá se, že by tato okolnost souvisela s četností násilí.

Zatím musíme vzít jako fakt, že únor, březen, duben a květen společně se zářím jsou nejnebezpečnější měsíce v roce z hlediska možného útoku.

Je oprávněnou otázkou, zda se útoku dá zabránit. Poslední případ, který v analýze ještě není zahrnut, je případ kde Matti Johani Saari na střední škole ve Finsku dne 23.9. 2008 zastřelil 10 spolužáků. Nejděsivější je na tom z hlediska analýzy predikce kriminálního činu to, že policisté pachatele z přípravy činu podezírali a dokonce jej i den před útokem proto vyslýchali. Nakonec jej propustili s tím, že není nebezpečný. Pomocí monitoringu na youtube.com kde uveřejnil své násilné video, na němž střílí a jsou tam indicie o možném útoku na školu, jej správně vytipovali. Následné kroky ale zřejmě chyběly. Bude zřejmě nutné vytvořit jakýsi registr do kterého by přispívaly všechny instituce jako je armáda, policie, škola i lékaři, provozovatelé serverů. Na základě těchto informací by se dalo najít mnoho náznaků, které předcházejí samotný čin. Ještě zavčas se snad dala rozpoznat motivace a důvody pachatele. Podle toho by se zvolila vhodná strategie, jak útoku zabránit. O svých důvodech nám osobně již pak mnoho neřeknou, protože velké procento končí celý vražedný útok sebevraždou. Myšlenka vytvořit takovou informační a vyhodnocovací síť není samospásná stejně jako detekční rámy ve školách, školní stráž a prohlídky aktovek. Navíc se druží problém ochrany osobních dat, velkého množství falešných dat, problém fyzického prověření sesbíraných údajů apod. Predikci budoucího pachatele je ztížena tím, že četnost útoků je na počet jiných stejně násilných činů velice malá. Nedá se vytvořit jiný než pravděpodobnostní model na základě již spáchaných činů. Je nemožné otestovat celou rizikovou populaci psychologickými metodami a pak čekat na to, kdo z nich čin spáchá. A následně se mohou v materiálech útočníků hledat důležitá místa, která se shodují s charakteristikami jiných útočníků.

Průběh činu a příprava na něj je někdy dosti originální až bizarní, někdy si připraví celou výbavu na přežití v divočině, vlečou ji s sebou na místo činu, přestože je jejich akce plánována bez návratu. Jsou schopni se kromě zbraní a střeliva vybavit burákovým máslem, toaletním papírem, nebo si dají před střelbou do uší ucpávky. Jediný skutečně společný rizikový faktor nakonec: V naprosté většině případů je pachatelem muž (podle analyzovaných dat z 29 případů) a to v 97%.

Co nám může pomoci identifikovat rizikového jedince?

1. je osamělý, nikdo o něm vlastně nic neví a nikoho ve skutečnosti nezajímá
2. je něčím zvláštní, podivný a vymykající se běžnému průměru (fyzicky, psychicky, sociálně)
3. jeho chování není přes útisk, kterému je vystaven, přímo fyzicky agresivní (rvačka apod. je spíše výjimečná)
4. má „řeči“ typu: „kdybych já měl zabít co nejvíce lidí, tak bych to udělal takhle…“
5. projevovaná verbální nenávist vůči nekonkrétním cílům
6. má sklon obviňovat okolí za své neúspěchy
7. má velice blízko ke zbraním, má je rád a obdivuje je
8. shromažďuje zbraně
9. je zapsán ve střeleckém klubu
10. stahuje z internetu návody na výrobu zbraní
11. nošení zbraní do školy
12. shromažďuje trvanlivé potraviny, výzbroj a jakoukoli výstroj pro přežití v přírodě
13. zabývá se nějak násilím (amatérský videoklip, animovaný film s násilím, písemná práce obsahující násilí)
14. píše si tajný deník
15. nefungující partnerské vztahy, častý je rozchod s partnerkou
16. chování které se zásadně mění podle toho, zda mluví s autoritou nebo sobě rovným
17. stáhnutí se do sebe, odpoutání se od vztahů s rodinou
18. členství v satanistickém hnutí či jiném extrémním hnutí, či gangu. (i víra v černou magii)
19. o svých úmyslech často dopředu mluví, ale je to považováno okolím za vychloubání
20. pokud jdou do akce a ptá-li se jich někdo, tak klidně odpoví, že „Iovit lidi“
21. záliba v morbidních věcech (kosti, lebky apod.)
22. přestupky ve škole
23. hledá pro svůj čin někdy spojence – své plány myslí vážně, stejně tak by je měli brát i ti, které kontaktuje
24. problematická, neúčinná nebo sabotovaná léčba duševní nemoci typu deprese, schizofrenie apod.
25. nevysvětlitelné a nevysvětlené selhání v minulosti – vyhazov z ozbrojených složek apod.
26. vzbuzuje u ostatních lidí neurčité obavy
27. to, že je člověk, kterého se okolí obává jako možného budoucího pachatele členem skauta, nebo se účastní charitativních akcí apod. nesmí být bráno jako faktor, který popírá množství výše popsaných rizikových indicií.
28. dalším ukazatelem je schopnost plánovat, organizovat a trpělivě se připravovat – tento rys je použitelný pouze ve spojitosti s jinými

Minimalizace obětí při útoku:

1. věřme svým instinktům – střelba ve škole není legrace, nebo kanadský žert – na místě je útěk mimo školu
2. potkáme-li na chodbě maskovaného, nebo do černého a dlouhého pláště, případně do maskovací uniformy oblečeného člověka s brokovnicí, tak nejde o natáčení akčního filmu (mnoho lidí zpětně popisuje, že byli hodně dlouho věřit méně ohrožující variantě zažívané situace, což je zbrzdilo v úniku)
3. nemá smysl jako první věc volat policii, drtivá většina útoků trvá okolo 5 minut. Je efektivnější uniknout, nebo se dobře skrýt a teprve odtud volat pomoc.
4. pokud se dostaneme do přímého kontaktu s útočníkem, tak stojí za to prosit o milost. Nemusí to vyjít, ale pokud se nám podaří najít podobnost mezi námi a útočníkem, tak mu může stačit pouze pocit vlastní převahy a od dokonání činu ustoupí.
5. nesdružovat se. Zcela přirozeně se člověk ve stavu ohrožení snaží najít oporu mezi jinými lidmi, ale v tomto případě tím pouze přitahuje útočníkovu pozornost.
6. z taktického hlediska lze snad doporučit pouze to, že dojde-li ke střelbě, je lépe pohybovat se nespojitě a být v pohybu. Je to ale mnohdy silně omezeno možnostmi prostředí.
7. pokud je vyhlášen poplach, tak by měl být specifický a neměl by směřovat k evakuaci do jednoho místa. (V případě střelby Johnsona a Goldena v Jonesboro v roce 1998 schválně spustili požární poplach a ze zálohy začali organizovaně evakuující se na školní dvůr ostřelovat) Zdá se být bezpečnější únik na vlastní pěst jednotlivě. Navíc mohou být klasické cesty zataraseny útočníkem, aby únik znemožnil. Asi bude třeba při útoku překonat stereotypní jednání a neběžet chodbou do vestibulu, ale třeba jen do přízemí a vyskočit z okna.
8. pokud není únik možný, je dobré se zabarikádovat nespolehnout se na zamknuté dveře, ale vytvořit barikádu z čehokoli, co zbrzdí útočníka natolik, že se vydá hledat jednodušší cíl. Pokud se ještě podaří udržet klid, vypnout osvětlení a vydávat třídu jako třídu bez lidí, tak útočník nemá většinou chuť prokopávat se dveřmi, pravděpodobně do třídy jen nahodile vystřelí nebo zkusmo vhodí výbušninu. Pachatelé mnohdy spáchají sebevraždu do 5 minut po začátku útoku, a to i přesto, že mají k dispozici zbraně, střelivo i potenciální oběti. Neztrácejí proto obvykle čas dobýváním se někam. Rizikem, které nelze vyloučit je nastražení bomby, proti níž by ukrytí nepomohlo. Statisticky je to ale méně pravděpodobné.
9. příjezd policie je většinou předejit pachatelem, který spáchá sebevraždu. Málokdy se dává do přestřelky s policií. ¨
10. nikdy nejsou všechny body minimalizace škod účinné, někdy mohou být kontraproduktivní, a to zvláště, pokud o nich potenciální útočník ví.

**Použitá literatura a prameny**

1. Americans own largest numer of firearms i n world DeutschePresse via Bloomberg no url 7/8/3 [online]. c2003 [cit. 2008-08-15]. Dostupné z WWW: http://209.157.64.200/focus/f-news/942388/posts.

2. Baumgartner, F (2003) Problematika rodu (gender) ve studiu agresivního chování. In Čermák, I., Hřebíčková, M., & Macek, P. (Eds.). (2003). Agrese, identita, osobnost (117-133). Brno: Scan.

3. Becker, G. (1998). Dar strachu. Frýdek-Místek: Alpress.

4. Čírtková, L. (1998). Kriminální psychologie. Praha: Eurounion.

5. Čírtková, L. (2000). Policejní psychologie. Praha: Portál.

6. Čírtková, L. (2004). Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk.

7. Dlouhý, H. Mezi lidmi je stále více zbraní [online]. in Žatecký a lounský deník, c2008 [cit. 2008-08-15]. Dostupné z WWW: http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/zbrane_lidi_20080415.html.

8. Gondolf, E.W. (1985) Men who barter. Holmes Beach: Learning publications.

9. Hardy, S.P. (1753-1789). Mes loisirs. Journal d´événemens tels qu´ils parviennent à ma connaissance (nepublikovaný rukopis, 8 sv. zařazených v katalogu jako Fonds Français 6680-6687) Paris: Bibliothèque Nationale.

10. http://209.157.64.200/focus/f-news/942388/posts

11. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=412188

12. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=250839

13. http://bleskove.aktualne.centrum.cz/cerna-kronika/clanek.phtml?redirected=1&id=582077

14. http://books.nap.edu/openbook.php?record_id=10370&page=150

15. http://colleges.surfwax.com/files/Delaware_State_University.html

16. http://communications.uwo.ca/com/western_news/opinions/montreal_massacre_–_more_than_violence_against_women_20051201436450/

17. http://communications.uwo.ca/western_news/opinion.html?listing_id=20349

18. http://daggy.name/tbsd/tbsd-t.htm#ChapterThree

19. http://diskuse.dama.cz/clanek.php?d=1777

20. http://diskuze.nezvedavec.org/index.php?mode=thread&cat=0&thread=31307

21. http://edition.cnn.com/US/9806/11/school.shooting.03/index.html

22. http://elyon.g.sblog.cz/ostatni/

23. http://en.wikipedia.org/wiki/Andrew_Golden

24. http://en.wikipedia.org/wiki/Cologne_school_massacre

25. http://en.wikipedia.org/wiki/Columbine_High_School_massacre

26. http://en.wikipedia.org/wiki/Dawson_College_shooting

27. http://en.wikipedia.org/wiki/Delaware_State_University_shooting

28. http://en.wikipedia.org/wiki/Heritage_High_School_shooting

29. http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Whitman

30. http://en.wikipedia.org/wiki/Jonesboro_massacre

31. http://en.wikipedia.org/wiki/Louisiana_Technical_College

32. http://en.wikipedia.org/wiki/Luke_Woodham

33. http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Carneal

34. http://en.wikipedia.org/wiki/Mitchell_Johnson_%28murderer%29

35. http://en.wikipedia.org/wiki/Mohammad_Ahman_al-Naziri

36. http://en.wikipedia.org/wiki/Northern_Illinois_University_shooting

37. http://en.wikipedia.org/wiki/Sanaa_massacre

38. http://en.wikipedia.org/wiki/School_massacre

39. http://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Seifert

40. http://filth.blog.cz/0702/masakry-na-skolach

41. http://freepages.history.rootsweb.com/~bauerle/disaster.htm

42. http://freepages.history.rootsweb.com/~bauerle/nyt519.txt

43. http://ihned.cz/3-20928210-blacksburg-000000_d-3b

44. http://judicial-inc.biz/Pearl_High.htm

45. http://karolina929.sblog.cz/ovra/

46. http://kathmanduk2.wordpress.com/2008/02/09/updates-on-baton-rouge-la-college-shootings/

47. http://montrealmassacre.homestead.com/Essays.html

48. http://montrealmassacre.homestead.com/Essays.html

49. http://montrealmassacre.homestead.com/files/Articles/McPherson_Montreal_Massacre_–_more_than_violence_against_women.doc

50. http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/may/15/newsid_2510000/2510707.stm

51. http://news.yahoo.com/s/ap/20080401/ap_on_re_us/children_s_plot

52. http://nl.newsbank.com/nl-search/we/Archives?p_product=PI&s_site=philly&p_multi=PI&p_theme=realcities&p_action=search&p_maxdocs=200&p_topdoc=1&p_text_direct-0=0EB29598E2C73841&p_field_direct-0=document_id&p_perpage=10&p_sort=YMD_date:D&s_trackval=GooglePM

53. http://ondrej-stindl.blog.tyden.cz/clanky/958/blacksburg.html

54. http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9F01E7DD173BF937A35755C0A965948260

55. http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9F0CEED8153EF935A25756C0A965958260&sec=&spon=&pagewanted=1

56. http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9F0CEED8153EF935A25756C0A965958260&sec=&spon=&pagewanted=2

57. http://real.coolio.cz/index.php/archives/2005/03/

58. http://russianmentor.net/RussianLibrary/section_20/efrn_06_20.htm

59. http://sux1.sblog.cz/special/o7

60. http://sveter.wz.cz/masovi-vrazi/

61. http://thetrenchcoat.com/plugin/tag/latina+williams

62. http://wissen.spiegel.de/wissen/dokument/dokument.html?id=13527539&top=SPIEGEL

63. http://www.2theadvocate.com/news/15471246.html?showAll=y&c=y

64. http://www.bbpress.cz/cz/prave-vychazi/probrno/2007/52007-docdownload.html

65. http://www.blesk.cz/kategorie/7/spolecnost/Clanek88741.htm

66. http://www.citynews.ca/news/news_9851.aspx

67. http://www.cnn.com/2006/US/08/30/school.shooting/index.html

68. http://www.cnn.com/2006/US/09/28/school.shooting/index.html

69. http://www.cnn.com/2006/US/09/28/school.shooting/index.html

70. http://www.cnn.com/2006/US/09/29/school.shooting/index.html

71. http://www.cnn.com/2006/US/10/02/amish.shooting/index.html

72. http://www.comrad.cz/item510.htm

73. http://www.dante.xf.cz/menu.htm

74. http://www.dante.xf.cz/other.htm

75. http://www.davekopel.com/2A/OthWr/principal&gun.htm

76. http://www.denik.cz/ze_sveta/finsko_proc20071108.html#diskuse

77. http://www.denik.cz/ze_sveta/masakr_finska_skola.html#diskuse

78. http://www.focus.de/politik/deutschland/euskirchen-toedlicher-aufschub_aid_145627.html

79. http://www.foxnews.com/story/0,2933,298637,00.html

80. http://www.foxnews.com/story/0,2933,298637,00.html

81. http://www.guardian.co.uk/world/2002/apr/26/3

82. http://www.hattiesburgamerican.com/apps/pbcs.dll/article?AID=200880211005

83. http://www.infoplease.com/ipa/A0777958.html

84. http://www.lidovky.cz/ln-dolezal.asp?c=A070418_125001_ln-dolezal_hrn

85. http://www.madison.com/wsj/topstories/204138

86. http://www.MontrealMassacre.net

87. http://www.newsobserver.com/news/crime_safety/castillo/story/480893.html

88. http://www.newsobserver.com/news/crime_safety/castillo/story/482757.html

89. http://www.newsobserver.com/news/crime_safety/castillo/story/499222-p2.html

90. http://www.newsobserver.com/news/crime_safety/castillo/story/755219.html

91. http://www.nova.cz/zpravy/?83c=%7Ezahr%7E&83e=DO9274&ex9274=usa-vrahem-byl-triadvacetilety-jihokorejec

92. http://www.novinky.cz/clanek/113333-utocnik-zastrelil-na-americke-univerzite-pres-30-lidi.html

93. http://www.novinky.cz/clanek/124372-ctrnactilety-strilel-na-americke-stredni-skole.html#

94. http://www.novinky.cz/clanek/124372-ctrnactilety-strilel-na-americke-stredni-skole.html

95. http://www.novinky.cz/clanek/132773-pri-dalsi-strelbe-v-americke-skole-zemreli-tri-lide.html

96. http://www.novinky.cz/clanek/133263-utocnik-zastrelil-na-americke-univerzite-pet-lidi-pak-sebe.html

97. http://www.novinky.cz/clanek/136903-mladik-se-chystal-zopakovat-masakr-ze-skoly-ve-virginii.html

98. http://www.novinky.cz/clanek/52533-v-minnesote-zastrelil-student-deset-lidi-vetsinou-spoluzaku.html

99. http://www.novinky.cz/clanek/52533-v-minnesote-zastrelil-student-deset-lidi-vetsinou-spoluzaku.html#

100. http://www.pcr.cz/casopisy/policista/2002/07/tlak.html

101. http://www.pracevusa.cz/phprs/view.php?cisloclanku=2007101401

102. http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_pda/388099

103. http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/34558

104. http://www.sisol.de/brennpunkt/artikel/4C1DBB3D0AB14E6AA952DBB1EFECCED2.sisol

105. http://www.spsmvbr.cz/osobni/jedlicka/vyroci/brezen/brezen.htm

106. http://www.time.com/time/europe/magazine/2002/0506/cover/timeline.html

107. http://www.timesdaily.com/apps/pbcs.dll/section?category=NEWS&template=wiki&text=%C3%89cole_Polytechnique_Massacre

108. http://www.wackymurder.com/purdy.htm

109. http://www.wcsh6.com/news/national/article.aspx?storyid=42434

110. http://zahranicni.ihned.cz/c6-10084510-20926300-003000_d-masakr-ve-virginii-spachal-jihokorejsky-student

111. http://zpravy.idnes.cz/strelec-zabil-ve-skole-8-lidi-sam-zemrel-v-nemocnici-f8j-/zahranicni.asp?c=A071107_124610_zahranicni_klu

112. http://zpravy.idnes.cz/strelec-ze-skoly-tvoril-krvave-animovane-filmy-f5p-/zahranicni.asp?c=A050325_131455_zahranicni_lja

113. Říčan, P. (2003) Krutost v náboženském kontextu. In Čermák, I., Hřebíčková, M., & Macek, P. (Eds.). (2003). Agrese, identita, osobnost (158-179). Brno: Scan.

114. Schmalzl, H. (1996). Gewalt. in Moderne Polizeipsychologie. Stuttgart: Boorberg

115. Spurný, J. (1996). Psychologie násilí. Praha: Eurounion.

116. Tilly, Ch. (2006). Politika kolektivního násilí. Praha: Sociologické nakladatelství.

117. Urban, M., Látal, I., & Spurný, J. (1994). Jak se bránit zločinu. Praha: SPN

118. Vrah bez motivu? (1983) Rudé právo, 63 (138), 7.

Štítky:

One comment

  1. Ale jděte co by si nedával ucpávky do oušek? I když je jeho cesta bez návratu jistě by se mu nechtělo zbytečně trpět hlukem ne? Ale jinak asi nejlepší počtení na toto téma a jak obsáhlé byť značnou část tvoří zdroje.

Napsat komentář: Ouška Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *