Soukromá válka pana Wilsona

Štítky:

Když si kdokoli z nás představí film, který byl natočen o Studené válce a jehož ústředním motivem jsou špatní Rusové a hodní Američané, kteří neváhají podporovat odpůrce Sovětského svazu, tak ho asi polije studený pot a řekne si, že půjde o další slátaninu bez historických faktů, založenou na překroucení událostí s dokonalým hlavním hrdinou, kvůli kterému pak divačky doma nespí.


Téma, které je opět úzce provázáno s naším oborem, je válka v Afganistanu. Když si kdokoli z nás představí film, který byl natočen o Studené válce a jehož ústředním motivem jsou špatní Rusové a hodní Američané, kteří neváhají podporovat odpůrce Sovětského svazu, tak  ho asi polije studený pot a řekne si, že půjde o další slátaninu bez historických faktů, založenou na překroucení událostí s dokonalým hlavním hrdinou, kvůli kterému pak divačky doma nespí.
Ano, můžeme říci, že film překrucuje skutečnost, že Američané jsou zde ti hodní a hlavní hrdina je vskutku chronický svůdník a pijan kvalitní whiskey a v jeho okolí se neustále objevuje alespoň jedna krásná žena. Ale ne, nejde o další laciný americký film.
Film je až překvapivou směsicí, která možná vznikla pouhou náhodou, možná byla plánovaná, každopádně ve výsledku nebyla vůbec špatná. Na rozdíl od poplatných filmů s hvězdným obsazením se zde setkáme s poměrně kvalitní informační základnou, vykreslení situací taktéž odpovídá do značné míry realitě (někdy bohužel) a nenajdeme zde srdceryvné příběhy jako například v Pearl Harbour nebo (musím to bohužel říci) Titaniku.
Hlavní hrdina Charlie Wilson jak už bylo řečeno je věrný pijan whiskey, občas zabředne do maléru s drogami a nikdy kolem něj nechybí krátká sukně s krásnýma nohama. Kongresman Wilson však pomocí agenta CIA Gusta Avrakotose  a nejbohatší texaské ženy Joanne Herring pomůže změnit situaci v Afganistanu, kde jsou intervenovaná sovětská vojska a pomůže Afgáncům vyhrát válku. Charlie doslova sehnal zbraně afgánským partyzánům a několikrát navýšil rozpočet pro tajné operace. I přes trochu amerického patosu není film o nereálné postavě s nadprůměrným smyslem pro povinnost, který by perfektně znal afgánské reálie. Tuto skutečnost vykresluje filmová scéna, kdy kongresman sedí na audienci u pákistánského prezidenta a je zřejmé, že fakt, že ho volili voliči v nějakém (pro prezidenta asi ne úplně známém) americkém státě, mu nedává mandát k vyjednávání.
Konec je pro člověka znalého reálií nepřekvapující. Konec Studené války přinese stopnutí americké finanční pomoci Afganistanu a důsledky známe sami z každodenních televizních zpráv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *