Přírodní národy, primitivní kmeny či čtvrtý svět. I s takovými přízvisky se setkáváme ve vztahu k zemědělsko-pasteveckým etnikům subsaharské Afriky. Životní styl těchto společností vnímáme především jako fascinující fenomén kontrastující s evropocentrickou „civilizovaností“ 21. století a čím dál více také…

V listopadu tohoto roku to bude smutné roční výročí od vypuknutí rozsáhlejších protivládních protestů v Etiopii. Prvotní jiskra, která protesty zažehla, byla ohledně pozemků v regionu Oromie, avšak postupně protesty začaly mít především protivládní charakter. Největší etiopská etnika, Oromové a posléze se připojivší…

Analýza se zaměřuje na postavení afghánského etnika Hazárů, jež je v zemi dlouhodobě diskriminováno především na základě mongoloidního vzhledu a víry v minoritní ší’itskou větev islámu. Text se zaměřuje na jejich situaci v současném Afghánistánu, především v oblasti společenského a politického postavení, vzdělání a…

Zprávy o  obnovených bojových operacích mezi Arménií a Ázerbájdžánem o sporné území Náhorního Karabachu zastihly jak česká, tak světová média značně nepřipravená. Skutečně málokdo dnes čekal natolik intenzivní krizi v nevyřešeném jihokavkazském konfliktu z 90. let, zejména když pozornost většiny směřuje nejčastěji…

Post-sovětská Gruzie zažila dvě série konfliktů s Abcházií a Jižní Osetií, které zůstávají nevyřešeny dodnes. Budování gruzínské státnosti během získávání nezávislosti se ukázalo být hrozbou různým minoritním skupinám žijících na území bývalé Gruzínské sovětské socialistické republiky. Sovětský odkaz, vlna nacionalistických ideologií a…

Kolektivní násilí je předmětem zájmu bezpečnostních studií od dob svého vzniku. V minulosti se vědecké společenství zabývalo především válkou a vojenskými strategiemi, s rozpadem bipolární konfigurace světa ovšem přemístilo svou pozornost na konflikty spíše vnitrostátního charakteru, které v současnosti bezpečnostním studiím – alespoň rozhodně v českém prostředí – dominují. Tato práce se zabývá jedním z nejzajímavějších fenoménů kolektivního násilí, jemuž se věnovala a věnuje spíše sociologie a kriminologie. Jedná se o takzvané nepokoje či rioty a související davové násilí.

Na následujících řádcích se autorka zabývá konceptem postmoderní války. Autorka se nejprve zabývá obecnými rysy a charakteristickými znaky postmoderní války a tím, co ji odlišuje od války moderní. Posléze tyto rysy a znaky konfrontuje s průběhem konfliktu ve Rwandě, přičemž hlavním clem textu je zjistit, zda konflikt ve Rwandě naplňuje znaky postmoderní války a zdali může být jako postmoderní válka definován.

Text je zaměřen na analýzu sociálně vyloučených lokalit v České republice ve světle bezpečnostních studií. Při analýze rizik autor aplikuje bezpečnostní koncept kodaňské školy v rámci českého politického diskurzu. Aby byl zjištěn jejich skutečný význam, hrozby a rizika budou za pomoci uvedené báze analyzována ze státocentrické perspektivy. Z tohoto pohledu je nezbytné definovat co je to sociálně vyloučená lokalita, a to především přihlédnutím k charakteristice místních obyvatel. Autor se domnívá, že percepce problémů sociálně vyloučených lokalit optikou etnicity jejich obyvatel není správná, neboť je to kultura chudoby, která je klíčová pro pochopení pravé povahy sociálně vyloučených lidí.