Název nové rubriky „Všechny moje lásky“ je minipoctou knihy britského autora Nicka Hornbyho a proto by jak autor, tak kniha zasloužily krátké představení. Nebudeme nic vymýšlet, server youngstyle.cz se k obému vyjádřil takto: Britský spisovatel Nick Hornby má už sice na krku pět křížků, ale duší je stále mladík, který fandí fotbalu, má problémy s holkama a jeho největší zálibou je vytvářet si žebříčky svých nejoblíbenějších věcí. Zpočátku se živil jako učitel, psal také recenze do různých časopisů a v roce 1992 vyšla jeho úspěšná kniha Fotbalová horečka. O rok později se mu narodil syn Danny trpící autismem. Nicka to velmi poznamenalo a přehodnotil spoustu svých životních postojů a mimo jiné se podílel na založení speciální školy TreeHouse pro autistické děti. Přestože napsal více než dvanáct knih, z nichž se čtyři dočkaly filmového zpracování (nejznámější je asi Jak na věc s Hughem Grantem), zůstává stále nohama na zemi a považuje se za průměrného člověka, který má prostě rád fotbal a muziku. Svůj den popisuje Nick takto: „V deset jdu do své kanceláře, která je za rohem mého domu. Hodně kouřím, píšu dvě až tři hrozně krátké věty s pětiminutovými přestávkami. Během každé té přestávky kontroluji e-maily a vždycky mě naštve, když žádný nedostanu. Na oběd si skočím domů, pak jdu zas do práce, kde jsem do šesti. Pěkná nuda!“

„Všechny moje lásky je kniha o krizi středního věku.“ Pětatřicetiletý Rob právě sepisuje svých Top 5 rozchodů, přičemž na prvním místě je pochopitelně ten nejčerstvější. Uvědomuje si, že s nedokončenou vysokou školou a malým obchůdkem s gramodeskami to daleko nedotáhne. Přátelé mu nerozumí a on přemítá v čem tkví neúspěch jeho života. Je to kvůli jeho hudebnímu vkusu? Je moc náročný? Proč těm ženám nerozumí? Celá kniha, která se drží hesla: „Mládí, milenky i vinylové desky mají omezenou životnost.“, je čtivá a rozhodně pomůže v situaci, kdy si myslíte, že je váš život na nic. Není. Chce to jen přerovnat sbírku svých cédéček a začít znovu. Jinak.

A přesně o tomto má být následující rubrika. Přerovnání vlastních žebríčků může pomoci i nám, studentům, nahlédnout do života přednášejících, o nichž často víme pouze to, čím se vědecky zabývají. Historicky prvním „bilancujícím“ je Dr. Josef Smolík.