Na vraždy novinářů si v souvislosti s Ruskem začíná svět pomalu zvykat, což zahraniční pozorovatele ale i laickou veřejnost nutí k neustálému paranoidnímu „zájmu“ o každém ruském kroku. Tento zájem je konfrontován na jedné straně se „zasvěcenými“ názory či analýzami o tom, jak je současná ruská společnost i ekonomika díky pragmatické Putino-Medvěděvovo-silovické administrativě opět na vzestupu, což má blahodárný vliv na bezpečný svět, na druhé straně však přicházejí zprávy o excesívním násilí ruské krajní pravice vůči imigrantům, prohlubujícím alkoholismu, pokulhávajícím demografickém výhledu, stavu občanské společnosti a nebo o rétorických nácvicích generálů, politiků i karelských babiček vůči zlému Západu. Pocity autora o této schizfrenii odpovídají názvum svého času úspěšného, sloupku s názvem „Tak nevím“. Následující řádky nové série „Na mušce“ přiblíží některé známé i méně známé případy úmrtí novinářů nejen v Rusku…