Variantní scénáře hrozeb a rizik plynoucích z privatizace ČSA

Štítky:

Úvod

Cílem práce bude zhodnocení hrozeb a rizik plynoucích z privatizace největšího českého dopravce ČSA. V úvodu se práce bude zabývat vymezením termínů hrozby a rizika, a také nastínění tvorby variantních scénářů, pomocí kterých se autorka této práce bude snažit vyhodnotit hrozby a rizika a pravděpodobnost jejich realizace. Jelikož v současné době byl privatizační proces odložen, bude se tato práce převážně zabývat okolnostmi, ke kterým došlo při projednávání možné privatizace Českých aerolinií a na základě těchto skutečností poukázat na problematické skutečnosti, jež se pojily nejen s privatizačním procesem samotným, ale také se skutečnostmi, které se vážou k možnosti, že privatizační proces bude zcela zastaven a ČSA zůstanou v rukou českého státu.

V práci bude dále nastíněn privatizační vývoj a bude upřesněno, proč autorka této práce chápe privatizaci ČSA jako důležitý strategický zájem pro Českou republiku, také dojde k nastínění konkrétních scénářů možného vývoje, které budou na konci práce vyhodnoceny.

Metodologií práce bude převážně analyticko-deskriptivní analýza s využitím extrapolace a tvorby variantních scénářů. Hlavními zdroji práce byla Bezpečnostní strategie ČR jako teoretický rámec a dále internetové novinové zprávy, které se v souvislosti s privatizací ČSA objevily.

1. Vymezení termínů

Vzhledem k faktu, že práce bude pracovat s termíny jakými budou hrozba, riziko, strategický zájem či tvorba scénářů, je třeba, aby uvedené pojmy byly níže vysvětleny, aby mohly být lépe metodologicky uchopeny a nedocházelo k dezinterpretaci.

Hrozba je gesto nebo čin, vyjadřující snahu způsobit druhé straně škody. Tyto projevy či gesta vyvolávají obavy z jejich možné realizace. Hrozba je nezávislou proměnou odvislou od zájmů ohroženého. V zájmu referenčního ohroženého subjektu je snaha o eliminaci této hrozby.

Riziko vyjadřuje pravděpodobnost, že nějaká situace ohrozí nebo poškodí náš chráněný zájem, v tomto případě se bude jednat o ČSA. Rizika jsou obsažena v rozhodnutích či činech těch, kteří vyhodnocují danou situaci. Často se vychází z předpokladu, že primárně existuje hrozba a z ní vyplývají rizika. Autorka této práce uchopila tuto problematiku z opačného metodologického konce a předpokládá samostatnou existenci rizik, které jsou indikátory možnosti vzniku hrozby a teprve jejich naplnění a překročení může vyvolat hrozbu. Níže tedy budou nastíněny rizika a teprve v závěru bude vyhodnoceno, které z nich by se mohly stát indikátory vzniku hrozby (srov Eichler 2004, Zeman 2002).

Dále je také nutné definovat zájem, který je ohrožován hrozbou. Zájem se dělí na životní, strategický a další významné zájmy. Životním zájmem je existence ČR, suverenita, celistvost a politická nezávislost, obrana demokracie nebo také ochrana lidských práv. Naplňování strategických zájmů zase slouží k ochraně  životních zájmů, společenského rozvoje a prosperity. Dalšími významnými zájmy jsou míněny ty zájmy, které slouží k naplňování dvou předchozích kategorií – patří sem například zvyšování kvality života (Česká bezpečnostní strategie 2003). Pro potřeby této práce bude vycházeno z předpokladu, že ČSA je naším strategickým zájmem (viz. níže).

Práce se také bude zaměřovat na rozčlenění problematiky privatizace ČSA do několika variantních scénářů a proto je tedy nutné charakterizovat, jak se takový scénář tvoří. Aby bylo možné vytvořit scénář vývoje, je třeba vycházet z trendů, jenž jsou charakteristické rozeznatelností směřování vývoje. Pro Českou republiku můžeme za takový trend považovat privatizaci státních podniků. Scénáře také vychází z analýz předpokladů o vývoji v konkrétním případě či problematice, které budou vycházet z událostí, jenž se odehrály do okamžiku, než byl privatizační proces odložen. Scénáře se snaží o vytvoření rovnocenných možností budoucího vývoje a snaží se o analýzu jejich možných dopadů. Scénáře následně umožňují budoucí situaci ovlivňovat.

2. Fakta o privatizaci

Výběrové řízení bylo vyhlášeno 5. února 2009. Privatizaci ČSA nastartovala dnes již svržená vláda Mirka Topolánka. Proti byli hlavně sociální demokraté, jejíž snahou je zabránit privatizaci ČSA. Z tohoto důvodu také vyzvala vládu Jana Fischera, aby prodej zastavila. Privatizační proces měl proběhnout ve dvou kolech, v prvním měli zájemci prokázat plnění technických a ekonomických kritérií a měli být prověřeni ze zahraničně-politického bezpečnostního hlediska. Právo, kdo postoupí z prvního kola do druhého, měla vláda. Zájemci o ČSA měli zaručit, že letecká doprava zůstane hlavním předmětem podnikání, že domovským letištěm bude dále Ruzyně a že si zachovají statut českého národního dopravce (ČT24 2009).
První problémy firmy se objevily v dobách, kdy byl prezidentem Jaroslav Tvrdík dosazený ČSSD. Během jeho vedení firmy se nakoupily letadla, jejichž kapacitu bylo následně těžké naplnit, obměnil také vozový park společnosti a dal stovky milionů za poradenské služby. Problémy za dalšího ředitele Radomíra Lašáka se dále stupňovaly a ztráty ve společnosti byly řešeny rozprodejem majetku (Cížek 2009, Sůra 2009).

Osud privatizace není jasný, Lašák odstoupil poté, co slíbil, že jakmile odbory přistoupí na snížení platů, tak odejde. Lašák byl tenzním bodem a odbory požadovaly jeho odstoupení. Do čela ČSA se nakonec dostal šéf Letiště Praha Miroslav Dvořák. Pilotům budou sníženy mzdy od listopadu o 20% od nového roku pak o dalších 8% (Němcová 2009a, Surá 2009).

Radoslav Lašák přišel do ČSA ze společnosti ČEZ a jeho úkolem bylo připravit aerolinky na privatizaci, nicméně v prvním půlroce roku 2009 firma hospodařila se ztrátou 1,8 miliardy korun (Němcová 2009a). Jeho nástupce Miroslav Dvořák přišel do firmy v loňském roce, kdy byl zvolen členem představenstva. V současné době je také šéfem Letiště Praha, což je poněkud komplikované propojení, jelikož Letiště Praha dotuje ČSA, jenže samo letiště funguje z poplatků jiných aerolinií, kterým by pochopitelně nemusela vyhovovat situace, kdy z jejich poplatků financuje jejich velký konkurent (Němcová 2009b).

Nakonec bylo rozhodnuto, že vláda ČSA neprodá. Rozhodnutí dle ministra financí Janoty ovlivnily faktory jako nabídnutá cena a také vyjednávání s odbory, jenž podmiňovaly souhlas ke snížení svých platů tím, že nedojde k privatizaci. Konsorcium Unimex-Travel Service nakonec zůstalo jediným zájemcem o ČSA, dle Janoty si však kladli celou řadu nestandardních podmínek (Vejvodová 2009).

Výběrové řízení na privatizaci ČSA běželo od února letošního roku. Účastníky byli Aeroflot (Rusko), investiční společnost Odien (USA, Turecko), tyto dvě firmy byly vyřazeny z privatizačního procesu vládou, v dubnu odstoupila kvůli finančním problémům francouzská Air France-KLM. O vyřazení Odienu nejspíše rozhodl fakt, že nejde o leteckého přepravce, Aeroflot byl vyřazen pravděpodobně kvůli bezpečnostním rizikům (Cížek 2009, ČTK 2009a).

3. ČSA jako zájem ČR

ČSA je nejvhodnější zařadit do skupiny strategických zájmů, jelikož jako taková nemá sama o sobě schopnost ohrozit demokratičnost státu nebo naší územní celistvost. Mezi naše nejdůležitější strategické zájmy, na které může mít privatizace ČSA vliv, jsou bezpečnost a stabilita v euroatlantickém prostoru, pevná transatlantická vazba s NATO, potírání terorismu, snižování rizika zbraní hromadného ničení, eliminace organizovaného zločinu a nelegální migrace, zajištění ekonomické bezpečnosti a posilování konkurenceschopnosti.

ČSA jsou považovány za strategický zájem ČR, jelikož jde o našeho národního dopravce a zároveň  o nejdůležitějšího klienta letiště Praha – Ruzyně, které hraje významnou roli v obranném systému NATO. V Bezpečnostní strategii se ČR zavazuje rozvíjet vztahy s NATO a pevná transatlantická vazba je považována za náš strategický zájem. Dále je třeba brát v potaz důležitost strategických informací o letovém provozu – přesněji o vládních a vojenských letadlech, které mohou mít také vliv na bezpečnost naší země. Vláda deklarovala, že budoucí vlastník (pokud k privatizaci dojde) by neměl pocházet ze státu, který vláda považuje za hrozbu světovému míru, který by umocňoval hrozbu terorismu a nebo by se dopouštěl porušování lidských práv, důležité také je, zda-li ucházející se společnost neovládají přímo či nepřímo státní struktury státu, jehož politika představuje riziko pro ČR. Důležitost ČSA také potvrzuje fakt, uchazeč mimo Evropskou unii nemůže nabýt většinového podílu, musel by mít strategického partnera zevnitř EU, který by vlastnil 51% (Klímková  2009, Mulinow 2009, Bezpečnostní strategie ČR 2003).

4. Jednotlivé scénáře

4.1 Scénář odkoupení ČSA rizikovým kapitálem

Jedno z nejhlavnějších rizik pojících se s privatizací ČSA je možný odkup firmy kapitálem, který je navázaný na kapitál státu, který pro ČR představuje riziko. Takový kapitál může pocházet ze země, která je nedemokratická, porušuje lidská práva, má vazby na terorismus či ohrožuje světový mír. Dále do skupiny těchto rizik je také třeba zařadit ohrožení kvůli ztrátám strategických informací.

Jak již bylo zmíněno, letiště Praha-Ruzyně patří do systému NATO. Případný zájemce o koupi ČSA, který by nebyl členem Evropské unie a NATO by se tak mohl dostat k důležitým informacím o pohybu vojenských a vládních letadel. V zemi by se mohla zvýšit aktivita cizích tajných služeb, které by měly snadnější přístup do země a krytí ze strany nového kupce ČSA (srov. iHned 2009).

Rizikový kapitál se nemusí týkat jen výše zmíněných vojensko-politických rizik, ale je také provázán s ekonomickými riziky, které se vážou k nezaplacení požadované částky, popřípadě odkoupení ČSA společností, jež má sama finanční problémy a mohla by přivést ČSA ke krachu atp.

4.1.1  Ruský kapitál

Konkrétním hmatatelným rizikem by v tomto ohledu mohlo být koupení ČSA ruským kapitálem v podobě Aeroflotu. Aeroflot je v tomto ohledu kontroverzní firma, jejíž kapitál z části vlastní Ruská federace (okolo 50%) a z jedné třetiny je majitele Alexandr Lebeděv, který je ruským miliardářem, předsedou správní rady ruské National Reserve Bank a v neposlední řadě je akcionářem Gazpromu. Lebeděv je  blízkým přítele Vladimíra Putina a bývalým agentem KGB, což by mělo být  alarmující (Mulinow 2009). Jak již bylo výše deklarováno, vlastnictví kapitálu v rukou státu, jenž je pro ČR bezpečnostním rizikem, by mělo být pro nás zapovězené. Zpravodajci také varují před možným monopolem ruského kapitálu na našem trhu. Rusko v poslední době koupilo Škodou jaderné strojírenství, má zájem o naše rafinérie, popřípadě o podniky zabývající se vývojem nanotechnologií (Nejedlý 2009, Spurný 2009). Rusko, které minulou zimu ukázalo, že dokáže využít svého monopolního postavení na trhu v podobě zavřených plynových kohoutků, do rizikových skupin patří2. Jde o stát, o jehož demokratických základech se vedou spory, a také jde bezesporu o stát, jenž porušuje lidská práva. Je také možné polemizovat nad tím, že RF je možné dokonce označit i jako hrozbou světovému míru. RF často jedná z pozice moci a podporuje země, které Evropská Unie nebo NATO za hrozby pro svou existenci považuje. Jako příklad lze uvést ruskou podporu íránskému jadernému programu (Šenk 2009).

Ruská Federace již v minulosti vyvíjela na území ČR své špionážní aktivity, což není samozřejmě samo o sobě až tak neobvyklým faktem, Rusko je velmocí, která právě proto vyvíjí špionáž ve větších měřítkách než ČR. Na druhou stranu jde ale o stát, jehož tajné služby kvůli své minulosti bývají častěji napojené na organizovaný zločin a používají nebezpečné praktiky (srov. Šmíd 2009).

Pokud budeme hovořit o ekonomických rizicích privatizace ČSA, nasnadě je problematický kapitál, jehož původ by byl nejasný a mohl by pocházet z trestné činnosti, popřípadě by se ČSA mohlo v krajním případě využívat jako pračka na špinavé peníze. Takovýto problematický kapitál by opět mohl pocházet z Ruské Federace od Aeroflotu a Alexandra Lebeděva.

Riziková by také mohla být i jiná firemní kultura, konkrétně personální politika, jednak kvůli preferování ruského personálu před českým a také kvůli možnosti, že by na klíčové posty mohly být dosazeny osoby s napojením na ruské tajné služby, což vzhledem k faktu, že jeden z vlastníků  Aeroflotu Lebeděv je bývalým agentem KGB a dalším vlastníkem přímo ruský stát, není vůbec vyloučeno (Spurný 2009).

Nicméně není vyloučeno, že se ČSA nakonec dostanou do rukou ruského kapitálu jinak, než přímým prodejem. Mohl by se totiž zopakovat scénář z Maďarska s jeho leteckou společností Malév, která byla odkoupena maďarsko-ruskou společností AirBridge, aby byla dodržena kritéria EU a Malév zůstal národním dopravcem. Nicméně 51% podíl v AirBridge vlastnila pravděpodobně jen nastrčená figurka Magdolna Költőová, a proto ve skutečnosti firmu ovládl ruský miliardář Boris Abramovič. Je třeba také dodat, že v současnosti se maďarská vláda snaží koupit společnost zpátky (Papucsek 2009).

4.1.2 Konsorcium Unimex – Travel Service a Odien

Dalším rizikovým odkupem se jevilo i podstoupení společnosti konsorciu Unimex a Travel Service. Již během výběrového řízení se objevila rizika spojená s možností, že stát bude muset aerolinie kvůli jejich špatnému ekonomickému stavu a finanční krizi prodat za nižší částku a také že i ze strany kupujících by mohlo dojít k nezaplacení dlužné částky. Během výběrového řízení i Unimex a Travel Service požadovaly aby měly aerolinie nulové jmění, čili nebyly v záporu a nabízely za ČSA miliardu korun. Janota se ale nerozhodl zamítnou nabídku jen na základě těchto okolností. Unimex a Travel Service odmítly složit kauci ve výši dvaceti milionů korun a celkovou částku za aerolinie chtěli splatit ve čtyřech splátkách. Janota poukazoval na fakt, že není zaručeno, že peníze v takto nastavených splátkách skutečně stát dostane (Němcová, Horáček 2009, MFCR 2009).

Ke společnosti Unimex se ovšem váže ještě další varovná skutečnost. Unimex je personálně propojen s investičním holdingem Odien, který se také ucházel o koupi ČSA. Za Odienem stojí turecká rodina Saranů a údajný americký kapitál, navíc sídlo jejich mateřské firmy je na Kajmanských ostrovech. V roce 2007 Jiří Šimáně, předseda představenstva společnosti Unimex Group, prodal 98% podíl Čedoku společnosti Odien. Objevují se spekulace, že Odien měla pomoci Unimexu zvýšit jeho šance na výhru tím, že jim kryla v tendru záda (Cvrček 2007, Koubová 2008, Spurný 2009).

Také Travel Service není společností bez problému, její většinový vlastník islandská letecká společnost Icelandair se potýká s velkými problémy. Jak již bylo výše zmíněno, existovaly pochyby o tom, zda by konsorcium Unimex a Travel Service vůbec bylo schopno za ČSA zaplatit, popřípadě najít dostatek finančních zdrojů pro jejich další chod, a tato informace obavy potvrzuje (Spurný 2009).

4.2 Scénář odstoupení od privatizačního procesu, popřípadě zrušení procesu

Riziko by se ale paradoxně také mohlo vázat ke skutečnosti, že k privatizaci nedojde. ČSA jsou v současné době ve velmi špatné kondici – jde o krachující společnost. Již v roce 2006 BIS doporučila prošetření účetnictví několika státních firem, jelikož jejich špatné hospodaření by mohlo významně destabilizovat hospodářskou oblast. BIS podezřívala ČSA ze zkreslování jejích hospodářských výsledků, které měly vylepšit stav společnosti a zvýšit tak její hodnotu, kdyby došlo k privatizaci. BIS ve své výroční správě tehdy uvedla, že docházelo k zkreslování hospodářských výsledků a dokonce v managementu firmy k preferování takových rozhodnutí, jež upřednostňovaly kladný krátkodobý hospodářský výsledek na úkor dlouhodobého. Tyto operace probíhaly na úkor udržení či zvýšení hodnoty aerolinií (BIS 2006). Firma již delší dobu hospodaří v červených číslech. Za poslední tři roky musely ČSA třikrát svolávat valnou hromadu, jenž řeší firemní problémy. Letos stoupla ztráta ČSA nad polovinu tří miliardového kapitálu. I přes pokusy o záchranu a plánování škrtů by měla firma na konci roku 2010 ušetřit 1,6 miliardy korun. Jen pro srovnání, navzdory optimistickým odhadům o letošní ztrátě okolo 600 miliard, skončí pravděpodobně ČSA ve ztrátě 3 miliardy korun (Cvrček 2009).

ČSA si vypůjčily v zájmu dalšího fungování firmy peníze od státní společnosti Osink. Tato půjčka měla jít na vytvoření likvidních rezerv a do splácení leasingu letadel. Půjčka měla stabilizovat financování společnosti a dopomoci k dalšímu rozvoji bez ohledu na výsledky privatizace, jak uvedl tehdejší ředitel ČSA Lašák. Osink půjčil ČSA 2,5 miliardy korun, které ČSA ve skutečnosti nikdy nebudou muset splatit. Stát jako majoritní vlastník vyměnil tuto sumu za akcie aerolinií. Tato suma však stále nemusí být a  ani nejspíše není poslední částkou investovanou do ČSA. Stát se také vystavuje riziku sankcím ze strany EU, jelikož by tyto půjčky mohly být klasifikovány jako nedovolená pomoc (srov. Jašminský 2009).

Kvůli zvyšujícím se požadavkům nutným k záchraně firmy se musí stát stále více zadlužovat, což navyšuje deficit státního rozpočtu. Objevují se také názory, že k umocňování rizika zadlužování přispívá fakt, že do čela aerolinií se dostal Miroslav Dvořák, který je považován za člověka, který nemá zkušenosti s řízením takového podniku a s přihlédnutím k finanční krizi by se do čela ČSA měl postavit zkušený manager se zkušenostmi s vedením aerolinií.

S odložením privatizačního procesu a s rostoucími ekonomickými problémy ČSA vyvstává riziko snižování se bezpečnosti dopravy navzdory faktu, že nebyla převzata rizikovým kapitálem. U ČSA se v poslední době množí technické problémy s letadly. Jako příklad lze uvést potíže stroje ČSA na lince z Prahy do Lublaně, který se muselo vrátit zpět na pražské letiště kvůli problémům s motorem.

Jako vysloveně politické riziko plynoucí z privatizace ČSA je možnost další krize vládnoucí garnitury. I přes prvotní snahu Fischerovy vlády pokračovat v privatizaci ČSA byla nakonec nucena z projektu ustoupit. Ministr Janota doporučil premiéru Fischerovi, aby balíček 92% akcií zůstal ve vlastnictví státu. Nesnadnost a neochota dohody ovšem může zapříčinit nové vládní turbulence, které by vzhledem k situaci, která je charakteristická úřednickou vládou a nejasným termínem voleb, mohly vyvolat další prohlubování politické krize (Mařík 2009, Vokurková 2009).

5. Závěrečné zhodnocení

Proces privatizace Českých aerolinií byl nakonec kvůli nesplnění očekávání a také kvůli nízké nabídnuté ceně zmrazen. Vyvstává ale otázka, zda-li je takovýto výsledek ten skutečně nejlepší správný. To, že se privatizační proces odložil cenu ČSA rozhodně navýšit nepomůže, dokonce můžeme předpokládat, že cena ještě poklesne. I někteří ekonomové jako Karel Kříž se přiklání k variantě buď prodat nebo poslat ČSA do konkurzu. Stát má v plánu ozdravný proces, který má pomoci ČSA a teprve poté by se mělo opět jednat o privatizaci. Již před třemi lety ale s tímto posláním přicházel do ČSA Lašák, jenže místo ozdravného procesu kryl výdaje velkými příjmy plynoucími z odprodávání majetku firmy (srov. Cvrček 2009).

Osud ČSA tedy pravděpodobně připadne až do rukou vlády, která vyhraje budoucí volby. ČSSD stála od počátku v opozici proti privatizaci ČSA, a proto se dá předpokládat, že pokud vyhrají příští volby, mohla by se nová vláda snažit o udržení ČSA ve státním vlastnictví, což by vedlo k dalšímu zadlužování státní pokladny, které bude nakonec zaplaceno daňovými poplatníky. V případě, že volby vyhraje ODS, dá se předpokládat, že privatizační proces dotáhne do konce, nicméně se zatížením předchozího neúspěšného privatizačního procesu a s přetrvávajícími finančními problémy, které jsou řešeny dalším výprodejem majetku ČSA (srov. Ihned.cz 2009).

Z privatizace ČSA plynou převážně rizika, ať už ekonomického charakteru jako zadlužování státu popřípadě nezaplacení dostatečné sumy za ČSA nebo vojensko-politická jako odkoupení ČSA rizikovým kapitálem navázaným na kapitál státu, jenž pro ČR představuje riziko či ztráta strategických informací. Jak již bylo výše zmíněno rizika jsou obsažena v rozhodnutích či činech těch, kteří vyhodnocují danou situaci, a proto nositele rizikového potenciálu je v tomto případě hlavně vláda, která má pravomoc o privatizaci rozhodnout.

Obdobné riziko, které je spojené s ruským kapitálem, je třeba brát v potaz i v případném budoucím privatizačním kole. O ČSA by mohly projevit zájem také arabské aerolinie, u kterých by se opakovalo riziko, že jde o kapitál z nedemokratické země, která pro ČR představuje bezpečnostní riziko, porušuje lidská práva atp.

Pravděpodobně nejméně riziková by byla koupě ČSA společností Air France-KLM, která ale nakonec odstoupila kvůli finančním problémům. Riziko, které by se pojilo nejen s Air France-KLM, ale s jakoukoli velkou západní společností, je terorismus. Nicméně nelze kvůli této skutečnosti vyřadit veškeré velké společnosti, kterým toto riziko hrozí.

O hrozbě můžeme hovořit v okamžiku, kdyby nebyly splněny vymezené podmínky privatizace a došlo by k odkupu společnosti nedemokratickou zemí, porušující lidská práva, s vazbou na terorismus či ohrožující světový mír. Přesněji došlo by k naplnění výše vymezených rizik. Dle názoru autory by bylo možné hovořit o hrozbě v okamžiku, kdy by ČSA byly vlastněny ruským Aeroflotem nebo kdyby v budoucí privatizačním kole vyhrála kupříkladu arabská společnost. Navzdory faktu, že existuje podmínka nutnosti mít partnera v EU, který by vlastnil 51% podíl firmy se dá tato podmínka obejit, což je možné ukázat na příkladu Malévu, kde sice vlastní 51% maďarští akcionáři, ale jejich prostřednictvím ovládl firmu ruský miliardář Boris Abramovič (Horáček, Sůra 2009).

Seznam literatury a internetových zdrojů

BIS (2006): Výroční zpráva 2006, online text (http://www.bis.cz/n/2007-11-21-vyrocni-zprava-2006.html), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Cvrček, M. (2007): Čedok patří Američanům, koupil ho Odien, online text (http://ekonomika.ihned.cz/c1-22585030-cedok-patri-americanum-koupil-ho-odien),  ověřeno ke dni 23.12. 2009

Cvrček, M. (2009): Chyba Fischerovy vlády, online text (http://www.reflex.cz/Clanek38200.html), věřeno ke dni 23.12. 2009.

Eichler, J. (2004): Jak vyhodnotit hrozby a rizika dnešního světa, online text (www.defenceandstrategy.eu/filemanager/files/file.php?file=6305), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Cížek, T. (2009): Topolánková vláda o zásadních privatizacích, jako je ČSA, nerozhodne, online text  (http://www.mediafax.cz/ekonomika/2844357-Topolankova-vlada-o-zasadnich-privatizacich-jako-je-CSA-nerozhodne), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

ČTK (2009a): Vláda z privatizace ČSA vyřadila Aeroflot a Odien, online text (http://www.financninoviny.cz/zpravy/vlada-z-privatizace-csa-vyradila-aeroflot-a-odien/372150&id_seznam=), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

ČTK (2009b): Podnikatel Lebeděv nabídl Aeroflotu podíl v Blue Wings za euro, online text (http://magazin.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=372719&id_seznam=7401), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

ČT24 (2009): Privatizace ČSA může začít, vláda schválila podmínky, online text (http://www.ct24.cz/ekonomika/42146-privatizace-csa-muze-zacit-vlada-schvalila-podminky/), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Horáček, F. – Sůra, J. (2009): Prodej ČSA začíná, zájem má Travel Service, online text (http://ekonomika.idnes.cz/prodej-csa-zacina-zajem-ma-travel-service-fpa-/ekoakcie.asp?c=A090119_123428_ekoakcie_pin), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

IHned (2009): Odstartováno: Soutěž o nového majitele ČSA začíná, online text (http://www.privatizacecsa.cz/14-article-vyber-z-medii-1-15-unora-2009), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Jašminský, M. (2009): Jiří Šimáně: Propojení s letištěm má ČSA zajistit státní peníze, online text (http://hn.ihned.cz/c1-38889940-propojeni-s-letistem-ma-csa-zajistit-statni-penize),ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Koubová, K. (2008): Turecká rodina Saranů dala za Čedok 1,4 miliardy, online text (http://ekonomika.idnes.cz/turecka-rodina-saranu-dala-za-cedok-1-4-miliardy-f4g-/ekonomika.asp?c=A080110_200919_ekonomika_dp), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Mařík, M. (2009): Minimální účet za záchranu ČSA? 2,5 miliardy, online text (http://hn.ihned.cz/c1-38813690-minimalni-ucet-za-zachranu-csa-2-5-miliardy), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

MFCR (2009): Ministerstvo financí České republiky: Hrozilo, že Unimex nezaplatí…, online text (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ministr_50551.html), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Klímková, A (2009): Letecká společnost Air France-KLM má zájem o koupi ČSA, online text (http://www.mediafax.cz/ekonomika/2840532-Letecka-spolecnost-Air-France-KLM-ma-zajem-o-koupi-CSA), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Mulinow, K (2009): Privatizace ČSA – Aeroflot jako možné riziko, online text (http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/543258), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Nejedlý, J. (2009): ENERGETIKA: Zelení se obávají zvýšeného vlivu Ruska na energetiku ČR?, online text (http://neviditelnypes.lidovky.cz/energetika-zeleni-se-obavaji-zvyseneho-vlivu-ruska-na-energetiku-cr-1g4-/p_ekonomika.asp?c=A091028_170408_p_ekonomika_wag), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Němcová, V. (2009a): Zemětřesení v ČSA: Lašáka nahradí šéf Letiště Praha Dvořák, online text (http://ekonomika.idnes.cz/zemetreseni-v-csa-lasaka-nahradi-sef-letiste-praha-dvorak-pzz-/ekoakcie.asp?c=A091019_132124_ekoakcie_vem), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Němcová, V. (2009b): Nový šéf ČSA nevyhověl odborům, chce větší snížení mezd, online text (http://ekonomika.idnes.cz/novy-sef-csa-nevyhovel-odborum-chce-vetsi-snizeni-mezd-pgp-/ekoakcie.asp?c=A091021_175049_ekoakcie_vem), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Němcová, V. – Horáček, F. (2009): Konsorcium Unimex – Travel Service nabídlo miliardu korun za ČSA, online text (http://ekonomika.idnes.cz/konsorcium-unimex-travel-service-nabidlo-miliardu-korun-za-csa-pso-/ekonomika.asp?c=A090930_124621_ekonomika_vem), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Papucsek, M. (2009): Malév: Nouzové přistání na domácí půdě, online text (http://www.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/malev-nouzove-pristani-na-domaci-pude), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Surá, M. (2009): Odboráři ČSA ustoupili, podepisují dohody o snížení platů, online text (http://ekonomika.idnes.cz/odborari-csa-ustoupili-podepisuji-dohody-o-snizeni-platu-pm9-/eko-doprava.asp?c=A091020_211036_eko-doprava_taj), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Sůra, J. (2009): Poslední ziskový šéf ČSA: Tvrdík uměl jen utrácet, online text (http://ekonomika.idnes.cz/posledni-ziskovy-sef-csa-tvrdik-umel-jen-utracet-f6y-/eko-doprava.asp?c=A091025_184453_eko-doprava_vel), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Šenk, M. (2009): Alexander Lebeděv koupil za libru deník Evening Standard, online text (http://www.ct24.cz/media/tisk/42423-alexander-lebedev-koupil-za-libru-denik-evening-standard/), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Spurný, J. (2009): Rusové ČSA nezískají, zatím, online text (http://www.cs-magazin.com/2009-06/view.php?article=articles/cs090635.htm), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Šmíd, T. (2009): Organizovaný zločin v Ruské federaci, Brno, Mezinárodní politologický ústav.

Vejvodová, A. (2009): ČSA zůstanou v rukou státu, online text (http://www.ct24.cz/ekonomika/70728-csa-zustanou-v-rukou-statu/video/2/), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Vokurková, K. (2009): ČSA získaly od státního Osinku úvěr ve výši 2,5 miliardy korun, online text (http://www.mediafax.cz/ekonomika/2865377-CSA-ziskaly-od-statniho-Osinku-uver-ve-vysi-2-5-miliardy-korun), ověřeno ke dni 23.12. 2009.

Zeman, P. (2002): Česká bezpečnostní terminologie: výklad základních pojmů, Brno, Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Autor: Barbora Winterová, studentka bezpečnostních a strategických studií FSS MU

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *