Veřejný nepřítel č. 1 (Mesrine: L‘ Instinct de mort a Epilog)

Štítky:

Pamatujete si Vincenta Cassela z Východních příslibů? A okouzlil Vás ve své roli poněkud nedisciplinovaného gangstera? Pak další charismatická role francouzského herce, který matce jako malý musel slíbit, že se nestane hercem jako otec, je tím, co hledáte….

Jacques Mesrine byl nejznámějším francouzským gangsterem všech dob. Proslul jako muž „tisíce tváří“, jelikož jeho obličej byl natolik známý, že si musel po každé akci nebo před dalším gangsterským kouskem změnit obličej. Od francouzské vlády si ale vysloužil jinou přezdívku: Veřejný nepřítel č. 1. Režisér Jean-François Richet natočil hned dva díly o francouzském gangsterovi století. Druhá část nese název Veřejný nepřítel č. 1: Epilog. Ve filmu si kromě známého Cassela zahrál i Gilles Lellouche, a to Mesrinova kamaráda, jenž mu nabídne možnost spolupráce s podsvětím a také Gérard Depardieu v roli Mesrinova bosse a opatrovníka.

A v čím byl Mesrine tak zajímavý? Svou nevyzpytatelností. V jednu chvíli se například ve filmu rozhodne osvobodit své kamarády z nejostřeji hlídané věznice v Kanadě, z níž před pár týdny sám utekl a kde se seznámil s bojovníkem za svobodu Quebecku Jean-Paulem Mercierem (Roy Dupuis), který se stane jeho novým parťákem. Celá operace je naprosto iracionální, ostatně takto by se ale daly nazvat všechny Mesrinovy nápady. Lidem byl milován, protože okrádal bohaté a stát, sice již nic nedával chudým, ale první půlkou se podobal Robinu Hoodovi, a to stačilo k tomu, aby se stal legendou.

Celý film je prošpikován jednou akční podívanou za druhou, tady přestřelka, tamhle útěk z vězení nebo akční honička. Co ale postavě Mesrina chybělo, byla hloubka. Možná se režisér mohl chvíli více věnovat samotné postavě. To, že se párkrát pohádá s otcem a na chvíli se ve filmu objeví jeho sličná manželka, s níž má také značně konfliktní vztah, nám ale o něm samotném moc neřekne. Ve filmu je nastíněna jeho minulost v alžírské válce, v úvodních snímcích se objeví jako mladý voják v Alžírsku, kde v cele zastřelí Alžířana. Jsou ale tyto traumatické zážitky podhoubím jeho pádu na scestí? Nechme se překvapit, třeba tyto nedostatky budou napraveny v druhém díle.

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, díl druhý

V druhém díle Veřejného nepřítele je Jacques Mesrine opět na svobodě, nakonec i on sám deklaruje, že ho žádné vězení nemůže zastavit na dlouho, a tak se vrací z Kanady a děj se opět odehrává ve Francii. Je sice starší, jeho krásná přítelkyně však o to mladší (zahrála si ji Ludivine Sagnierová) a jeho kousky zase o něco potrhlejší. Rozhodně pro něj neplatí pravidlo, že s postupujícím věkem se člověk stává rozumnějším, a možná i proto Mesrine unese milionáře Henriho Leliévra (Georges Wilson) s požadavkem výkupného. Vskutku roztomilé je hádání se únosců se starým pánem o tom, kolik peněz budou za něj požadovat. Stařík na první horentní sumu 10 milionu nonšalantně říká, ať ho raději zabijí, páč je mu 82 let, a to už se nevyplatí za něj platit. Nakonec se shodnou na 6 milionech…

V druhém dílu se Mesrine stylizuje do negativního hrdiny s levicovými ideály. Omlouvá své činy snahou zničit vykořisťovatelskou společnost a dokonce i u soudu několikrát předvede vskutku dojemné drama a poukazuje na nehostinné podmínky ve věznicích, kde dochází k šikanám a kde se dozorci dají vždy zkorumpovat a jako důkaz si rozepne svá pouta klíčem takto získaným. Mesrine dává i na útěku interview do novin, kde vyhrožuje teroristickými činy a když během jednoho svého pobytu ve vězení zjistí, že neplní hlavní stránky novin, vydá šokující knihu. Stojí za zmínku, že se hlavní hrdina vzteká nad nějakým Pinochteme, jenž zaplnil úvodní stranu místo něj. Ne nadarmo má ve filmu velkou pravdu žalobce v jednom z jeho procesů, který se obrací na porotu, aby se nenechala ošálit, protože Mesrine není nic jiného než gangster.

Tak jako ve většině gangsterských slavných filmů, má i Mesrine svého detektiva, který mu na závěr přijde na kobylku v podobě policejního komisaře Broussarda (Olivier Gourmet), jenž ukončí karieru i život jednomu z nejslavnějších kriminálníků všech dob.

I když dle mého skromného názoru byl v první díl o něco lepší, druhá část se stává přehlednější, jelikož režisér ubral na množství postav a podařilo se mu také více vykreslit vztahy mezi nimi. Pokud se mám zamyslet nad reálností Mesrinovy postavy, pak lze tvrdit, že se režisérovi povedlo vykreslit vskutku skutečného a uvěřitelného člověka – šarmantního svůdníka, lhíře, násilníka, který se na jednu stranu neštítí strčit ženě do úst pistoli a vzápětí kvůli jiné ženě „galantně“ zabije pasáka, který ji zmlátil. Jeho narcistické egoistické projevy odpovídají postavě jeho charakteru a jsou naprosto uvěřitelné. I pro mě jako pro ženu nezůstala jeho postava bez atraktivity…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *