Balkans Rap: Edo Maajka je hlasem mladých celého Balkánu

Štítky:

Balkánský region představuje klíčový bod pro bezpečnostní studia, zároveň však nabízí zajímavou alternativu k současné hudební produkci. Nemusí to být zrovna celosvětově proslulý „dechovkář“ Goran Bregović, své si zde najdou i příznivci modernějších hudebních stylů, jakým je například hip-hop.

Hip-hop coby pouliční kultura čítající rap, DJing, graffiti a breakdance vznikal v New York City na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Hiphopová subkultura se musela potýkat se zájmem hudebního průmyslu, jakmile bylo zřejmé, že jeho popularita stoupá, a stejně, jako se tomu stalo v mnoha případech předtím, i zde nakonec vývoj dospěl k tomu, že se daleko více upřednostňují materiální zisky nad hodnotami. Zatímco tedy v USA stále probíhá diskuse nad tématem, zda hip-hop není ve své podstatě už mrtvý, v bývalých státech Jugoslávie si to rozhodně nemyslí. Podle agentury Reuters můžeme v balkánském kulturním prostředí mluvit o hiphopovém boomu.

Na území Balkánu dnes fungují desítky, možná i stovky hiphopových kapel a jednotlivců. Co drtivou většinu z nich spojuje se starým americkým hip-hopem, je ta skutečnost, že ve svých textech vyzívají k míru a spravedlnosti – a to bez ohledu na to, zda pocházejí ze Srbska, Kosova, Albánie, Bulharska, Chorvatska anebo Bosny a Hercegoviny. Jedním z nejpopulárnějších zástupců balkánského hip-hopu, tamější muziky a vůbec společnosti jako takové je devětadvacetiletý bosňácký rapper Edo Maajka, vlastním jménem Edin Osmić.

Edo Maajka se narodil ve městě Brčko na severovýchodě Bosny a Hercegoviny. Válku prožil jako uprchlík v chorvatském Záhřebu, kde odmaturoval a také se tam prvně seznámil s rapem. Jakmile se situace v jeho rodné zemi uklidnila, odebral se na přání rodičů studovat kriminalistiku do Tuzly. Kvůli finančním problémům je sice musel po roce přerušit, do Záhřebu se nicméně nevracel s prázdnou. V Tuzle se totiž stal členem kapely Diskord, poté přejmenována na Obrana, s níž přišel i jeho první lokální rádiový hit. Rovněž se mu podařilo navázat cenné kontakty s moderátory pořadu Fmjam, prvního hiphopového pořadu v zemi, jenž se zasloužil o objevení řady nadějných talentů, a tak umožnil vzniknout tzv. superkapele Disciplinska Komisija, mezi jejíž členy patří vedle Eda ještě jeho častý koncertní partner Frenkie, HZA a DJ Soul. Málokdo se tak asi podiví, že je dnes Tuzla považována za Mekku bosenského hip-hopu. Pořádá se zde pověstný hiphopov festival FMJam, který se za přítomnosti mnoha balkánských kapel konal také loňského roku konal v Srebrenici.

Ale zpátky k Edovi, jehož přízvisko Maajka údajně znamená Matka, ale ve slovníku mladých Balkánců se používá spíše ve smyslu „kámoš“. A právě díky jednomu takovému kámošovi se Edovi podařilo nastartovat svou kariéru ve velkém stylu. Byl jím známý chorvatský producent Shot z kapely Elemental, jenž dal Edovi první beat, hudební podklad, z čehož vznikl hitový singl Minimal rizik, který brzy následovala skladba o nešťastné lásce Mahir i Alma. Ohlasy posluchačů byly početné a všechny jásaly nadšením. Edo se stal téměř fenoménem, ovšem ještě musel najít vydavatele svého prvního alba. Skutečnost, že Edovi nikdo nechtěl dlouho doma vydat jeho prvotinu, lépe pochopíme, pakliže se zaměříme na tehdejší/současný hudební mainstream. Zamiřme tedy do kategorie „Znáte z dovolené“.

Myslím, že následující situace vám nebude neznámá. Po večeři se jdete projít kolem moře, lidé na břehu sedí v restauracích, popíjejí víno a poslouchají tradiční balkánské pop šlágry, které nejčastěji hraje na klávesy jeden přitloustlý pán postaršího věku s rozepnutou havajskou košilí. Člověk by řekl, že cílem tohoto kýče není než snaha o to vyjít vstříc turistům hledajícím „autenticitu“ Balkánu.Ve skutečnosti však mezi většinou společností frčí ještě něco mnohem děsivějšího, což se skrývá pod názvem turbo folk. Tento hudební styl vznikl právě sloučením tradičních balkánských melodií s techno rytmikou, a zní to opravdu stejně strašně, jak si právě představujete.

Vhodný bude jistě i kontext. Turbo folk byl poplatný Miloševićovu režimu. V jednoduchých textech zpravidla apeloval na národní hrdost a jednotu národa a často se neubránil ani vzkazům nepříteli. V tomto ohledu je zvláště pikantní, že navzdory svému prosrbskému zaměření byla tato muzika populární na obou stranách konfliktů a na jeho pašování se údajně podílel i známý zločinec Željko Ražnatović, zvaný Arkan. V současnosti se turbo folk částečně odklonil od nacionálního vyznění, které vynahradil machismus spojený s ponižováním nejčastěji polonahých žen, důraz na zlato, šperky, drahé kamení, luxusní auta atd.  Paradoxně to, za co je dnes kritizován hip-hop na MTV, to ztělesňuje zároveň turbo folk, vůči němuž balkánští rappeři často a hlasitě vystupují.

O vydání Slušaj mater se nakonec postaralo slovinsko-chorvatské vydavatelství Menart (u nás známé díky taneční skupině Karma) v roce 2002. Maajkův debut sklidil okamžitý úspěch a postavil ho na roveň všem tamějším hudebním prominentům. Ve svých textech zářil originalitou, narozdíl od svých kolegů, kteří často sklouzli ke kopírování amerických trendů. Vypořádal se s jugoslávskými konflikty i jejich důsledky, s válečnými štváči, novodobými zbohatlíky i bezprizorní mládeží, s kriminalitou, korupcí v politice, pokrytectvím, předsudky, ale stranou nezůstala ani kritika jeho rapujících kolegů. Jeho úzce balkánské zaměření dokázalo oslovit tamější mládež a poté i hudebně-odbornou veřejnost. Následujícího roku Edo posbíral čtyři patrně nejvýznamnější ceny Davorin (bosenské Grammy), a to včetně těch za nejlepší desku a umělce roku.

Slušaj mater změnila balkánskou hudební scénu, nicméně ani další alba vydávaná vždy v dvouleté frekvenci nezůstala bez odezvy. No Sikiriki, které obsahuje titulní singl, asi nejpopulárnější Edův hit, se opět může pyšnit řadou cen, nedostižnou prodejností a také menším skandále. Maajka reagoval v jednom textu na trapné dění kolem možného sexuálního dobrodružství popové ikony Severiny, českým divákům známé jako zástupkyně Chorvatska v soutěži Eurovize 2006, a ta mu to potom vrátila na svém dalším albu ve skladbě Hrvatica s tím, že děti poslouchají špatnou „Matku“. Každý očekával, jaká bude odpověď. A skutečně, když se objevilo třetí album Stig’o Ćumur, poslední píseň desky – Severina – napovídala, že půjde o něco velkého. Taky šlo, ale s její osobou, sexem a kariérou v hudebním průmyslu to nemělo nic společného. Třebaže i jiné oblíbené skladby v sobě nesly jasné poselství, Maajka odtušil, že jeho slovům nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Severina je tak především o problémech, s nimiž se musí potýkat dnešní Balkán. „Jsme nuceni se s těmito tématy vypořádat, protože to je naše realita. Nemáme na výběr,“ prohlásil pro agenturu Reuters.

Zatím poslední s deskou Balkansko a naše přišel Edo Maajka v květnu tohoto roku. Předtím se nechal slyšet, že mu půjde o retrospektivní počin, který by měl nést atmosféru hip-hopu devadesátých let. O hudební podklady se až na výjimku postarala jiný balkánská hiphopová celebrita, Koolade, jež produkovala pro nejedno z legendárních jmen amerického hip-hop jako např. Masta Ace, El Da Sensei, Ghostface Killah či Talib Kweli. Jestli se nejnovější Edův počin stane opět nejlepší bosenskou deskou roku, na to si musíme počkat. Podle prvních singlů se ale nic zásadního nezměnilo. Pořád je to ten Maajka a pořád má co k tamní společnosti říct. Zajímavý nicméně není pouze pro Balkán, ale podělit se o své myšlenky může i se zbytkem Evropy. A ta mu naslouchá. Jak dokazuje úspěch dokumentu Sevdah o Rodama, který se promítal i v Česku a který si můžete zdarma stáhnout na internetu, Edo Maajka je hlasem Balkánu.

Dokument ke stažení zde: http://download.hip-hop.sk/edo_maajka/edo_maajka_en.avi

www.edomaajka.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *