Nové libanonské exploze?

Štítky:

V maličkém Libanonu došlo 4. srpna tohoto roku k obrovskému výbuchu. Explodovaly tuny špatně uskladněného dusičnanu amonného, o nějž se léta letoucí nikdo nestaral. Ostatně málokdo se ve světě stará o samotný Libanon, přičemž mnozí lidé ve střední Evropě se o jeho existenci (či aspoň blízkovýchodní lokaci) dozvěděli až po zmíněné katastrofě s mnoha lidskými nebo materiálními oběťmi. Přitom ještě v osmdesátých letech byl tento státeček velikosti dnešního Jihočeského kraje v centru pozornosti světových sdělovacích prostředků. Na jeho strategickém území totiž „proti sobě bojovali křesťané s muslimy, křesťané s křesťany, muslimové s muslimy, levice proti pravici, klany proti klanům. Všechno se to křížilo, prolínalo, nenávidělo a současně spolupracovalo, takže občas nebylo úplně jasné, kdo s kým a proti komu zrovna válčí.“

Zčásti za dnes již opět hluboký nezájem světové veřejnosti mohou samozřejmě zase média, která se málokdy zajímají o místa, kde se neděje nic, co útočí na první signální soustavu. Což je naopak příklad sousední Sýrie, kde se už od roku 2011 bezohledně válčí. A proto od doby, kdy Libanonci ukončili svou silně internacionalizovanou občanskou vojnu (úzce souvisela s palestinskými uprchlíky a trvala celých patnáct let: 1975 – 1990), se o drobném středomořském celku hovoří jenom zcela výjimečně. – Třeba když byl před patnácti lety spáchán úspěšný pumový atentát na tamějšího bývalého sunnitského premiéra Rafíka Harírího. Z jeho vraždy, po níž vypukla tzv. cedrová revoluce, mnozí obviňovali syrskou tajnou službu a proíránské hnutí Hizballáh, jenž se mimochodem v dnešní syrské válce prokazatelně silně angažuje.

Zánovní (rovněž srpnové) usnesení Zvláštního soudu OSN pro Libanon oba „obvyklé podezřelé“ pro nedostatek důkazů v dané věci očistilo. Viníci se zřejmě nenajdou ani v případě prázdninové exploze gigantického množství ledku, při níž zahynulo ke dvěma stům osob a asi 6000 jich bylo zraněno. Každopádně bylo nicméně dávno dlouhodobě jasné, že je pouhopouhou otázkou času, kdy to v neuralgickém Libanonu zase znovu „bouchne“ a věc získá širší mezinárodní souvislosti…

Jakmile se tomu tak doslova a do písmene stalo (ačkoli nešťastnou náhodou), centrum metropole i klíčového přístavu Bejrútu opět připomíná samo sebe na sklonku zmíněného zmezinárodněného konfliktu. Pro prázdninová masmédia tak vznikla skvělá živná půda! Koronavirová pandemie již zdaleka tolik v daném momentu „netáhla“ a neštěstí se navíc odehrálo bezmála na výročí hirošimské jaderné hekatomby, čímž se zpravodajské vytěžení katastrofy dále usnadnilo. A tudíž se Libanonská republika začala objevovat na prvních místech mainstremových informačních kanálů. Tím snáze, že sdělovacím prostředkům tentokrát přispěl i jimi jinak obvykle pronásledovaný americký prezident Donald Trump, který kvůli své – zatím vcelku prohrávané – předvolební kampani přispěchal s mobilizačním obviněním z blíže neurčeného terorismu. Případně také proto, neboť třaskavý materiál původně patřil pochybnému ruskému podnikateli. Každému, co jeho jest…

V jednom aspektu ničivé události, kterou ještě následoval velký přístavní požár počátkem září, mohli mít ale hledači strhujících senzací či šťavnatých paralel pravdu: exploze poněkud připomíná černobylskou jadernou katastrofu. Čím? Zhmotňuje úpadek státu i státní správy. Libanon má dekadenci bezmála zakódovanou ve „státoprávních genech“. Výbušnost vyplývá již z koncepce, na níž byl ke konci druhé světové války ustaven. Vznikl jako relativně umělý produkt dekolonizace, v němž se dnes politické pozice, vojenské hodnosti i hospodářské zdroje získávají prostřednictvím příslušnosti k té které nábožensko-národnostní skupině. Rozhodující je tudíž denominace, příbuzenství, příslušnost ke klanu, kontakty na bývalé polní velitele, mafie a tak podobně. Jasně daný podíl na moci si zde žárlivě střeží různé klientské sítě křesťanů, sunnitů, šíitů (jejich důležitým představitelem se stalo již zmíněné, teokratickým Íránem založené antiizraelské hnutí Hizballáh) anebo dalších srovnatelných aktérů. Osobní kvality či dosažené vzdělání jsou ničím, klientelismus vším.

Sledovat vývoj v Libanonu posledních let znamená vidět pestrobarevnou galerii zátěží, s nimiž většinou úzce souvisejí egoismus a nekompetence státních úředníků. Už od loňského podzimu proto v této malé zemi propukaly série demonstrací; podnícené strmým pádem hospodářství, nezaměstnaností, raketovou inflaci libanonské libry, pravidelnými výpadky elektřiny nebo odvozu komunálního odpadu. Svým dílem k hluboké veřejné frustraci přispěl i kapacitně nezvládnutý příchod COVIDU-19. Mimořádnou obtíží jsou pak v circa sedmi milionové entitě též nějaké dva miliony syrských uprchlíků!

Povýbuchová exploze lidové nespokojenosti dosáhla té míry, až narušovala záchranné práce. Zrodila se desítkami tisíc občanů podepsaná petice vyzývající Francii k faktické obnově koloniálního panství. Došlo ke vztyčení symbolických šibenic pro představitele veřejné moci a vláda v reakci na situaci podala demisi. V krátké době se pak začal sestavovat již druhý bejrútský kabinet.

Nic to vposledku neznamená. Rozkrádání/rozkládání formálně demokratické Libanonské republiky, v níž mají hlavně slovo „zaímové“ (kmotři) je záležitostí systémovou. Třicet let bačující oligarchie (známe to též z našeho regionu) se tak snadno nedá. To je eklatantní také z nedávného selhání státotvorné iniciativy francouzského prezidenta Macrona, jenž se pokusil stávající libanonskou nepružnost obejít dosazením „vlastního“ premiéra. Jeho pretendent při sestavování nového koaliční ho kabinetu ovšem selhal a situaci komplikuje i logický předpoklad, že se do nepřehledné situace pravděpodobně výrazněji vloží rovněž Spojené státy. Oproti Paříži naprosto neochotné usilovat o soužití s Teheránem.

Důsledky až úzko domýšlet. Strategický Libanon s jeho zhrouceným bankovním systémem, do chudoby se propadající střední třídou a neprůstřelnými oligarchiemi rozhodně čekají další těžké zkoušky. Dost možná i nové, důkladně medializované, výbuchy.

Obdobný komentář publikoval časopis Listy 5/2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *