Afrikanistika na „uličnické univerzitě“ Ghettollege (report)

Štítky:

Z důvodu neudělení akreditace došlo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy k pádu poslední bašty výuky afrikanistiky v ČR. Vlastní iniciativou se žalostnou situaci rozhodli vyřešit zájemci o studium tohoto oboru – neformálně jej přesunuli z půdy akademické do kavárny holešovického Cross Clubu, kde nyní pravidelně každý měsíc organizují v rámci tzv. „uličnické univerzity“ Ghettollege afrikanistické přednášky. Ty sice už z principu nemohou nahradit vysokoškolské studium, kvalitativně však zůstaly díky podpoře lektorů z UK a některých dalších odborníků nedotčeny. Tematicky se afrikanistické večery svým kulturním rázem dotýkají především historie, sociologie a antropologie, únorovému cyklu však jako vlajková loď vévodila přednáška Dr. Alemayehu Kumsy „Politické konflikty v současné Africe“.

Dr. Kumsa, původem z Etiopie, je expertem na současnou africkou politickou scénu a koloniální dějiny, a působí dnes zejména na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svoje slovo zahájil krom představení vlastní osoby rozbitím některých mýtů. Posluchači se tedy dověděli například, že slovní spojení „subsaharská Afrika“ je jakožto region čistě západním konstruktem, poněvadž Afričané vnímají svůj kontinent jako celek. Hlavní náplní Kumsova projevu, jak už název jeho příspěvku napovídá, tvořilo však pojednání o politických konfliktech v Africe. Z hlediska charakteru válek lze v historii Afriky podle Kumsy vysledovat všechny druhy ozbrojených konfliktů – od protikoloniálních a tzv. „zástupných“ válek z období bipolární konfrontace, k protirežimním, separatistickým a z hlediska surovinového loupeživým střetům, které spolu často souvisí. V zamyšlením nad tím, zda-li za konflikty v Africe mohou skutečně Afričané, bylo možno spatřit jasný odkaz na období kolonizace „černého kontinentu“, kde má dle Kumsy současné africké násilí kořeny.

Ve snaze o typologizaci afrických konfliktů byly v první kategorii uvedeny války imperiální, do nichž spadá i první a druhá světová válka, během kterých sloužily africké země jako významné lidské zdroje, dále potom již zmíněné protikoloniální střety, kdy na mnohých místech získal značné renomé východní blok, podporující boj proti vládám v západních koloniálních državách. Jako další typ válek byly zmíněny postkoloniální ozbrojené konflikty, které Dr. Kumsa demonstroval detailně na případu Demokratické republiky Kongo, sledujíc v podstatě celou, více než třicetiletou politickou kariéru známého Mobutua Sese Seko. Absolventi kurzu Soudobé ozbrojené konflikty, vyučovaného v rámci Bezpečnostních a strategických studií na FSS MU (v danou chvíli z přibližně čtyřiceti posluchačů pravděpodobně pouze já – pozn. autora), tedy měli příležitost oprášit si již dříve nabyté znalosti a setkat se s perspektivou jinou než brněnskou. Bohužel, kvůli přílišnému zabřednutí do historie DRC, nezbyl Dr. Kumsovi téměř žádný prostor k důslednému dokončení typologizace konfliktů. Občanské války uvnitř státu a války mezi africkými státy tedy prošel jen velmi obecně, načež svůj projev uzavřel problematikou mezinárodních konfliktů na africké půdě, kde upozornil především na současný „neviditelný“ konflikt USA a Francie a vzrůstající investice Číny, která má dle Dr. Kumsy „v Africe otevřené dveře“, a to díky odporu Afričanů k dřívějším kolonialistickým pohnutkám západních mocností. Před svým odchodem Alemayehu Kumsa posluchače Ghettollege vyzval k návštěvě již pátého ročníku mezinárodní afrikanistické konference Viva Africa v Hradci Králové, tento rok na téma „Power and Powerlessness in Africa“ (viz. odkaz níže).

Následující tři příspěvky přednesené v rámci afrikanistického večera se netýkaly přímo politiky, bylo však na ni a na záležitosti s ní související hojně odkazováno. Prvním z těchto příspěvků byla „Historie afrického kontinentu“ Dr. Otakara Hulce – uznávaného českého historika a afrikanisty, zabývajícího se jihoafrickým regionem. Za nejvýznamnější počiny jeho historiografické práce jsou považovány publikace Dějiny Jižní Afriky (1997) a Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi (2008). Nejen na tyto knihy přednášející během svého výstupu hojně odkazoval z toho důvodu, že nastudovat obecné dějiny Afriky by bylo dle jeho vlastních slov „záležitostí minimálně na pět semestrů studia“. Celkově se tedy Dr. Hulec uchýlil spíše k vysvětlení metod práce historiků, kteří spolupracují často s odborníky z jiných oborů, jako např. astronomie či lingvistiky. Jedná-li se ostatně o jazyky, ty byly údajně na africkém kontinentu dlouho ohroženy absencí písma, komplikovaly tak i historický výzkum.

V pořadí třetí přednáška, která byla zařazena již do doprovodného programu týkajícího se problematiky adopce na dálku, patřila Petře Drážďanské. Ta jakožto bývalá dobrovolnice v Ugandě poskytla prostřednictvím prezentace fotografií detailní náhled do zcela jiného světa, čímž se přiblížila populární cestopisné formě přednesu. Krom postřehů z každodenního života a práce učitelky ve škole se slečna Drážďanská věnovala ugandskému životnímu stylu, výchově dětí, kuchyni, ovšem taktéž neopomenula pojednat o násilných aktivitách některých ozbrojených milic a v poslední době diskutované legislativě diskriminující homosexuály, která pokud by byla přijata, může jim uložit i trest smrti.

Stejným cestopisným nádechem se vyznačoval i poslední příspěvek – přesněji řečeno debata vedená zakladatelkou o.s. Wakitaka Klárou Kappala, absolventkou magisterského oboru Sociální politika a sociální práce, která přišla s vlastním konceptem podpory ugandských školáků a sama jej taktéž realizuje (viz. odkaz níže).

Pořádáním pravidelných přednáškových cyklů dávají pražští „proafričtí nadšenci“ najevo, že studium afrikanistiky – byť v současné době mimo akademickou půdu – v Praze, a potažmo v celé ČR prozatím nekončí. Naopak vzhledem k aktuálnímu světovému i českému trendu rostoucího zájmu o africkou kulturu, politiku a jazyky by nemuselo být úplně naivní očekávat návrat Afriky do univerzitních osnov.

Internetové odkazy:

http://www.crossclub.cz/ghettolege/

http://viva.culturaafrica.org/index.php

http://www.wakitaka.com/

Autor: Zdeněk Vodák, student bezpečnostních a strategických studií, FSS MU

2 comments

  1. zdravím do Brna,
    s lehkým nádechem hořkosti sleduji, že od dob mých studií se na FSS moc nezměnilo a brňáci stále nedohlédnou dál jak k Boskovicím.

    „…nemuselo by být úplně naivní očekávat návrat Afriky do univerzitních os­nov.“… víte o tom, že afrikanistika se už několik let poměrně kvalitně vyučuje na FF Univerzity Hradec Králové? Že zde vyučují takové kapacity jako dr. Skalník, který každoročně na různých místech ČR pořádá mezinárodní afrikanistickou konferenci Viva Africa, která je právě touto fakultou zaštítěna?

  2. Taktéž zdravím,

    než budete příště kritizovat, pokuste se rovněž ověřit informace, na kterých svou kritiku stavíte. Dr. Skalníka znám, konferenci Viva Africa jsem navštívil. Afrikanistika jako studijní obor je však něco jiného, než politologie se specializací na Afriku, která se vyučuje na UHK, a kterou jste měl zřejmě na mysli. Navíc se jedná pouze o navazující magisterské studium.

    Že se u nás afrikanistika nevyučuje nebyl pohled „krátkozrakého Brňáka“, ze jsem si totiž dovolil citovat pražské afrikanisty, kteří svůj obor v současnosti skutečně nemají kde studovat, tak se scházejí po večerech v kavárnách :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *