Let MH17: tragédie nad východní Ukrajinou

Štítky:

Zpráva o pádu malajsijského letadla MH17, směřujícího z Amsterdamu do Kuala Lumpur, nad východní Ukrajinou šokovala koncem minulého týdne celý svět. Přestože přesnou příčinu katastrofy musí ještě potvrdit odborné šetření, je téměř jisté, že stroj byl sestřelen. Podstatně komplikovanější bude prokázat, kdo je pachatelem tohoto hrůzného zločinu.

Boeing 777 Malajsijských aerolinek s 298 lidmi na palubě se zřítil v blízkosti vesnice Grabovo zhruba 50 km od ukrajinsko-ruské hranice. Letoun se nacházel ve výšce 10 000 metrů, tedy nad hranicí uzavřeného vzdušného prostoru, jež byla ukrajinskými úřady kvůli probíhajícím bojům stanovena na 9 753 metrů. Kontakt se strojem byl ztracen ve 14:15 GMT. Valná většina cestujících byli občané Nizozemska (193), dále pak Malajsie (43), Austrálie (27), Indonésie (12) a Británie (10). Na palubě se nacházeli také občané Německa, Belgie, Filipín, Nového Zélandu, USA a Kanady.

Přestože přesná příčina katastrofy zatím nebyla potvrzena, panuje všeobecné přesvědčení, že letoun byl sestřelen. Podle odborníků se s největší pravděpodobností jednalo o protiletadlový systém středního dosahu SA-11 „Gadfly“ (označovaný také jako BUK), vyzbrojený raketami země-vzduch, který je ve výzbroji jak ukrajinské, tak ruské armády. Tuto domněnku potvrzují i záběry trosek letounu, na nichž jsou patrné stopy po šrapnelech. Ruské ministerstvo obrany přišlo nicméně s tvrzením, že v blízkosti letounu detekovalo také ukrajinskou stíhačku Su-25. Možnost, že by byl MH17 sestřelen tímto bojovým letounem, je ale dost nereálná vzhledem ke skutečnosti, že maximální letová hladina tohoto stoje bez výzbroje je podle oficiálních údajů výrobce 7 000 metrů.

_76348118_ukraine_flight_paths_624
Trasy vybraných aerolinek nad východní Ukrajinou (Zdroj: BBC).

Kdo stojí za sestřelením letounu?

Skutečnost, že letadlo bylo sestřeleno nad oblastí, ve které probíhá ozbrojený konflikt, vede k identifikaci třech hlavních podezřelých: ukrajinských ozbrojených sil, ruských ozbrojených sil a pro-ruských separatistů. Přestože hodnověrné přímé důkazy zatím neexistují (a je otázka, zda vůbec někdy existovat budou), několik nepřímých indicií ukazuje na vinu právě posledně jmenovaného aktéra.

V první řadě je nutné si uvědomit, že žádná strana ukrajinského konfliktu nemůže sestřelením civilního letadla s třemi stovkami cestujících cokoliv pozitivního dosáhnout. Čistě hypoteticky lze pochopitelně namítnout, že motivem ukrajinské vlády by mohla být diskreditace Moskvy a jí podporovaných separatistů na východě země. Takovýto krok se nicméně za současných podmínek, kdy ukrajinská armáda již dobyla zpátky několik klíčových center povstalců a obklíčila oblasti zbylé pod jejich kontrolou, jeví jako nelogický a velice riskantní. Navíc vzhledem k tomu, že valná většina mezinárodního společenství (včetně médií) stojí zcela jednoznačně za vládou v Kyjevě, by byl podobný čin i zbytečný. Stejně, ne-li více nepravděpodobná, je možnost, že by letoun sestřelili samotní Rusové za účelem zdiskreditovat Kyjev. Sestřelení letounu směřujícího ze západu na východ a ještě k tomu nad územím povstalců z tohoto hlediska vůbec nedává smysl. Je tedy patrné, že se jedná o tragický omyl, jehož pachatelé v daném momentě s velkou pravděpodobností vůbec netušili, na koho to ve skutečnosti střílí.

V podmínkách ozbrojeného konfliktu se riziko omylu pochopitelně zvyšuje na všech stranách. Ukrajinská armáda by například mohla na MH17 střílet v domnění, že se jedná o ruské vojenské letadlo (separatisté žádné letouny nemají, pozn. redakce). Protože ale Boeing mířil ze západu na východ (přilétal tedy z centrální Ukrajiny), jeví se takový omyl jako málo pravděpodobný. Ukrajinská armáda navíc disponuje dostatečnými zpravodajskými a průzkumnými kapacitami, které podobná rizika výrazně (i když ne úplně) eliminují. To stejné platí i pro ruskou stranu, u níž se možnost, že by si spletla Being 777 s ukrajinským vojenským letounem, jeví jako velmi málo pravděpodobná. Naopak, v případě nestátních ozbrojených aktérů, kterým chybí spolehlivé zpravodajské prostředky, je riziko takového omylu daleko větší.

Na vinu pro-ruských separatistů ukazuje také několik nepřímých indicií. Za prvé, stroj byl sestřelen nad jimi kontrolovaným územím. Separatisté navíc v posledních týdnech sestřelili hned několik ukrajinských vojenských letounů. Prvním případem byl průzkumný letoun Antonov AN-30, který byl sestřelen 6. června. Několik dní na to separatisté sestřelili také transportní letoun Iljušin Il-76 s devětačtyřiceti vojáky na palubě. V obou případech se ale stroje nacházely v relativně malé výšce, a tedy v dosahu ručně řízených protiletadlových střel, tzv. MANPADS (man-portable air-defense systems), které jsou ve výzbroji povstalců. Mnohem zajímavější je z tohoto hlediska méně medializovaný případ ze 14. července, kdy byl v daleko větší výšce (mimo dostřel MANPADS) sestřelen ukrajinský vojenský transportní letoun Antonov AN-26. Přestože se k odpovědnosti přihlásili sami separatisté, ukrajinská vláda obvinila z útoku Rusko. Den před samotným neštěstím ukrajinské vládní síly ztratily také dvě stíhačky Su-25, přičemž Kyjev obvinil z útoku opět Moskvu. Ruská vláda tato obvinění popírá a není vlastně jasné, proč by měla riskovat takovéto přímé angažmá. Jednodušší a v konečném důsledku nejspíš i efektivnější by bylo dodat potřebnou výzbroj separatistům. Několik dní po neštěstí letu MH17 byly pak separatisty sestřeleny další dva ukrajinské stíhací letouny Su-25.

Přestože vedení Luhanské a Doněcké lidové republiky vehementně popírá, že by mělo ve své výzbroji zmiňované protiletadlové systémy BUK, existuje nezávisle na sobě několik důkazů odporujících tomuto tvrzení. Předně je to zpráva ruské agentury RIA Novosti z 29. června, podle které se podařilo obranným silám Doněcké lidové republiky získat ukrajinské protivzdušné systémy BUK. Ze stejného dne existuje i příspěvek na síti Twitter doplněný snímkem takového systému. Kromě toho před několika dny přiznal v rozhovoru pro agenturu Reuters jeden z předních separatistických velitelů, že slyšel o systému BUK, který byl do Doněcké oblasti údajně dopraven ze sousedního Luhansku. Podle jeho slov byl systém s velkou pravděpodobností poslán ihned po oznámení tragédie zpátky, aby se odstranily jakékoliv důkazy. Odpovědnost za sestřelení letounu přiznal pro italský list Corriere Della Sera také jeden nejmenovaný povstalecký bojovník.

640px-9A317E_-_Buk-M2E_-_MAKS-2011_(1)
Protiletadlový systém SA-11 BUK (Zdroj: Wikimedia.org, Autor: Vitaly V. Kuzmin).

Na důvěryhodnosti tvrzení povstalců nepřidává ani jejich chování v místě tragédie. I přes sliby představitelů Doněcké lidové republiky získali pozorovatelé OBSE 18. července jen velmi omezený přístup k místu neštěstí a někteří povstalci byli podle zprávy pozorovatelů agresivní a opilý. Plný a neomezený přístup získali mezinárodní pozorovatelé až tři dny po incidentu. Mezitím se ale už ale objevily zprávy o rabování a přesouvání trosek letounu.

V neposlední řadě poukazuje na vinu separatistů také několik příspěvků na sociálních sítích, jejichž důvěryhodnost ale nelze nijak ověřit a je nutno přistupovat k nim skepticky. Pár hodin před tím, než do médií vůbec pronikla zpráva o pádu MH17, oznámili údajně separatisté na ruských sociálních sítích, že sestřelili další ukrajinský transportní letoun AN-26. Příspěvky byly ale krátce po zjištění, že sestřeleným letounem je Boeing 777, smazány. Na síti YouTube je zase k dispozici video, zachycující obyvatele údajně pro-ruské vesnice jak sledují kouř stoupající z místa neštěstí. Jeden muž na videu mluví o tom, jak krásně letadlo hoří. K dispozici jsou také nahrávky telefonních odposlechů pořízených ukrajinskou bezpečnostní službou, jež údajně zachycují komunikaci mezi separatisty krátce po sestřelení letounu. Jejich hodnověrnost ale nelze nijak prokázat a může se jednat také o fabrikaci z ukrajinské strany, která se snaží využít vzniklou situaci ve svůj prospěch.

Role Ruska

Poměrně klíčovou otázkou je jakou roli v celém incidentu hrálo Rusko. Ukrajinská vláda obviňuje Moskvu z dodání výzbroje i z výcviku separatistů a svá tvrzení opírá o krátký videozáznam a satelitní snímky, které mají údajně zachycovat přesun tří systému BUK z území ovládaného separatisty zpátky do Ruska méně než 12 hodin po pádu letadla. Důvěryhodnost těchto důkazů ale nelze nezávisle ověřit, a protože je v přirozeném zájmu Kyjeva využít vzniklou situaci ve svůj prospěch, je nutno brát je s rezervou.

Spojené státy jsou rovněž přesvědčeny, že tragédii způsobila raketa dodaná z Ruska. Podle vyjádření Úřadu ředitele národního zpravodajství, jež je hlavou americké zpravodajské komunity, existují celkem solidní důkazy, že letadlo bylo sestřeleno pro-ruskými separatisty za podmínek, které Rusko pomohlo vytvořit. Přímý důkaz o ruském napojení nicméně zatím neexistuje. Americký velvyslanec na Ukrajině zveřejnil na Twitteru satelitní snímky, jež mají zachycovat ruské výcvikové zařízení pro pro-ruské separatisty v blízkosti ukrajinských hranic u města Rostov. Jejich důvěryhodnost ale opět nelze nijak potvrdit a ze snímku se navíc ani nedá poznat, k jakému účelu zobrazené zařízení ve skutečnosti slouží. Ostatní západní země zaujímají o něco zdrženlivější postoj, byť je celkem patrné, že také podezřívají Moskvu.

121487
Ozbrojený povstalecký bojovník hlídá místo havárie (Zdroj: OBSE).

Faktem je, že existuje řada důkazů o Ruské podpoře separatistů.  Před pár dny ji v exkluzivním rozhovoru pro BBC přiznal i „premiér“ Doněcké lidové republiky Alexander Borodai, který je sám ruským občanem původem z Moskvy. Přestože odmítl, že by tato „pomoc“ byla organizovaná ruskou vládou, lze jen stěží uvěřit, že tak rozsáhlá materiální a lidská asistence, jež z Ruska na východní Ukrajinu proudí, je čistě spontánní záležitostí. Zejména jsou-li klíčové velitelské funkce obsazené ruskými občany jako je Borodai či Igor Strelkov, bývalý důstojník ruské zpravodajské služby FSB. Z tohoto pohledu se možnost, že byl systém SA-11 BUK dodán separatistům z Ruska, jeví jako poměrně pravděpodobná. Nicméně stejně pravděpodobná je možnost, že separatisté tento systém získali od ukrajinské armády, když na východě země obsadili většinu vojenských základen. Tuto variantu podporuje také již zmiňovaná zpráva od RIA Novosti z konce června.

Co se týče možného výcviku separatistů ruskou stranou, ani zde neexistují jednoznačné důkazy. V řadách rebelů bojují bezpochyby také bývalí příslušníci ukrajinských ozbrojených sil, kteří mohou mít potřebný výcvik i zkušenosti s obsluhou takového systému.

Rusko tedy nutně nemusí mít přímou odpovědnost za tragédii letu MH17. Bez pochyby ale nese přinejmenším nepřímou odpovědnost, protože svou podporou povstání na východní Ukrajině výrazně napomohlo k vytvoření podmínek, jež toto neštěstí způsobily.

Bod obratu?

Tragédie malajsijského letu MH17 může pro ukrajinský konflikt představovat bod obratu, pokud se skutečně podaří identifikovat pachatele tohoto zločinu. Transparentní mezinárodní nezávislé vyšetřování je z tohoto hlediska klíčové, ale jeho potenciál nelze přeceňovat. Odborníci budou pravděpodobně schopni se značnou mírou jistoty odhalit, co zapříčinilo pád letadla. Zjistit, kdo je za tento čin skutečně zodpovědný, už ale tak jednoduché nebude a je otázkou, zda je to v podmínkách probíhajícího ozbrojeného konfliktu vůbec možné. Tragédie letu MH17 tak bude s velkou pravděpodobností pouze další obětí probíhajícího ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny, jehož konec je zatím v nedohlednu.

Autor: Juraj Nosál, student magisterského oboru Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

4 comments

  1. len by som doplnil že podla všetkého sa jednalo o omyl, ak totiž separatisti mali buk tak len samotné odpaľovacie vozidlo , ktorého radar „nevidí“ transpondér , a ani IFF , na to všetko slúži sekundárny radar, umiestnený na inom vozidle kompletu (táto informácia je čerpaná od ľudí ktorí s týmto systémom priamo pracovali preto ju pokladám za hodnovernú )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *