Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za druhou polovinu února.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

Vojenský přístav námořnictva ČLA v Hongkongu?

Hongkongská Rada městského plánování dala zelenou možnosti stavby vojenského přístavu na území Hongkongu, který má sloužit námořnictvu ČLA. Ačkoliv celá záležitost stále není uzavřená a změna možného územního plánování, která by tuto stavbu povolila, musí být nadále schválena hongkongským nejvyšším vedením, tak tato možnost vzbuzuje další vášně ve vztahu Hongkongu s Pekingem. I když byl tento plán podle čínských médií zvažován již od roku 1994 (tedy již 3 roky od předání HK zpět ČLR), k tomuto cíli vedoucí kroky se postupně zrychlují a vyvolávají napětí mezi místními obyvateli. Od února minulého roku se k tomuto plánu vyjádřilo v Hongkongu na 19 000 lidí, přičemž pouze 20 z nich jej podpořilo. Na tomto území, které bylo do roku 1997 v pronájmu britské koruně, tak nyní můžeme sledovat pekingským tlakem způsobené narůstající tenze na domácí scéně.

Obama se setkal s Dalajlámou a ČLR protestovala. Opět

Prezident USA se ve sledovaném období střetl s nejvýznamnějším představitelem Tibetu, Dalajlámou. I když před tímto krokem opět varovala prohlášení čínského MZV, Bílý dům se svého plánu nezdržel. Od roku 2010 se jednalo již o třetí vzájemnou schůzku, kterou Peking opakovaně komentuje jako schůzku se zločincem, který chce odtrhnout Tibet od Čínské lidové republiky. Typické komentáře směřovaly také na fakt, že se USA míchají do vnitřních čínských záležitostí, a prý takovéto kroky mohou mít ve vzájemném vztahu následné konsekvence.

Je třeba upozornit, že ač jakkoliv povrchní hodnotu mohou tyto výhružky mít, Bílý dům dal svým přístupem jasně najevo nevoli překročit pomyslnou hranici, která by Peking vyprovokovala dál než za ordinérní prohlášení. Schůzka neproběhla v Oválné pracovně – jak tomu bývá u nejvyšších zahraničních návštěv zvykem, a Obama se po schůzce také jasně vyjádřil pouze o kultuře, nikoliv o politicky citlivějších záležitostech podporou „zachování tibetských unikátních náboženských, kulturních a jazykových tradic“.

Porážka Japonska a památka nankingskému masakru národními svátky?

Všečínské shromáždění lidových zástupců schválilo návrh na vytvoření dvou svátků spojených s druhou světovou válkou na dálném východě. Památka nankingského masakru se má připomínat 13. prosince a porážka Japonska v protijaponské válce každé 3. září. I když návrh musí být nadále projednán, je jasné, že se jedná o apel na čínské masy, který by utužil podvědomí o minulosti spojené s negativními pocity vůči Japonsku. China Youth Daily nadále komentoval, že se jedná o rozhodnutí, které „přišlo v pravý moment … kdy jsou japonští pravičáci nadále na vzestupu“. Japonsko se k čínskému návrhu vyjádřilo povšechně s tím, že celou záležitost nebude komentovat a pouze se tázalo, proč k takovémuto rozhodnutí dochází až po 69 letech od války. Na druhou stranu je třeba zmínit, že ani japonské názory na nankingský masakr nejsou dodnes zcela vybíravé a z čínské strany tak může jít jednoduše o odezvu, například na tvrzení, že se takový masakr „nikdy neodehrál“.

OSN chce poslat Kim Yong-una k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Čína hraje klíčovou roli

OSN přišla s rozsáhlou zprávou o proviněních severokorejského režimu, vedeného Kim Yong-unem. Zpráva obsahuje hlubokou studnici přestupků ohledně lidských práv, jichž se režim dopustil a jejím cílem je dostat nejvyšší představitele KLDR před Mezinárodní trestní soud. K tomu je ovšem potřeba podstoupit hlasování v Radě bezpečnosti, kde má právo veta i Čína. Ta se už k samotným nálezům vyjádřila poměrně skepticky a světová média jen spekulují, jak by se ČLR postavila k samotnému hlasování. Zatímco se Čína snaží výsledné znění zprávy jaksi filtrovat, množství politických figur a komentátorů na Říši středu apeluje, aby zaujala zodpovědný mezinárodní postoj.

Pro lepší obrázek si uveďme několik citací. Komentář New York Post zmiňuje: „Takže co se stane? Nic.“ Spíše než k odhalení severokorejských zločinů má podle newyorské redakce dojít k odhalení neschopnosti OSN s těmito nálezy něco udělat. Foreign Policy naznačuje, že právě Čína by mohla použít svůj značný vliv k omezení hrůzného dění v Severní Koreji, nicméně na kritiku ze strany OSN, že Čína je svým (nezodpovědným) chováním s to podporovat severokorejské činy proti lidskosti, vystoupil Peking značně podrážděně.

KOREJSKÝ POLOSTROV

Raketové testy a vojenská cvičení na Korejském poloostrově

Na Korejském poloostrově nastává období každoročních vojenských cvičeních Spojených států a Jižní Koreje a spolu s tím nesmí chybět ani severokorejské projevy nelibosti s takovými akcemi. Minulý rok byla iniciativa na straně Pchjongjangu, který mezinárodní dění rozvířil svým třetím jaderným testem, letos to zatím vypadá na pouhé testování raket krátkého doletu a nových dělostřeleckých systémů.

Prvním z řady incidentů bylo narušení jihokorejských vod severokorejským hlídkovým plavidlem 25.února, nicméně loď se krátce po varování stáhla zpět. Není zcela jisté, zda šlo o úmyslné narušení, jelikož je námořní hranice obou zemí pouze neoficiální, ale v případě KLDR něco takového rozhodně nelze vyloučit.

První samotný odpal střel krátkého doletu se udál 27. února, kdy došlo k vystřelení čtyř balistických střel typu Scud, jejichž dosah se pohybuje kolem 200 km. K dalším odpalům došlo 3. a 4. března.Testy střel krátkého doletu nejsou pro KLDR většinou ničím zvláštním a jsou běžné během severokorejských vojenských cvičeních. Vzhledem k počtu odpalů a jejich časovém rozsahu je ale poměrně zřejmé, že se jedná o provokaci namířenou proti americko-jihokorejskému cvičení Key Resolve, které začalo na konci února a proti kterému Severní Korea poměrně intenzivně protestovala dříve v tomto měsíci.

Ač je hlavním účelem takových akcí především vyjádření nesouhlasu, lze najít i další důvody, proč KLDR odpálila takové množství střel. S velkou pravděpodobností šlo také o testy nových odpalovacích platforem (Multiple Rocket Launchers – MLR), které mohou (na rozdíl od běžného dělostřelectva) zasáhnout i cíle za Soulem. Do úvahy je také třeba vzít zkracující se životnost stávajícího severokorejského raketového arzenálu, který je tvořen i množstvím raket starších typů a kterých se severokorejská armáda může zbavit takovýmto způsobem, a zároveň otestovat, zda jsou vlastně stále funkční. V minulosti šlo také o důkaz schopností těchto severokorejských raket pro potenciální zákazníky, kteří měli zájem o jejich nákup.

Otázkou také zůstává, zda tyto testy ovlivní budoucí shledání  rodin rozdělených válkou, které se prvýkrát konalo v druhé polovině února, a které završilo zdánlivě velmi optimistický vývoj vztahů mezi oběma Korejemi v posledním měsíci. Jejich vztahu ovšem asi nepomohla zpráva kritizující úroveň lidských práv v KLDR, která Pchjongjang celkem očividně nepotěšila (viz výše).

JAPONSKO

Bude Tokio hrať taiwanskou kartou ?

V Tokiu môžu chystať novú stratégiu voči Číne. Poslanci z vládnej LDP pracujú na návrhu zákona, ktorý by upravoval vzťahy s Taiwanom, podľa Pekingu „odpadlíckou čínskou provinciou“. Tento zákon bol okamžite prirovnaný k japonskej verzii amerického Taiwan Relations Act (TRA), ktorý tvorí rámec pre vzťahy Washingtonu a Taipeiu. Na rozdiel od amerického TRA, ktorý umožňuje predaj zbraní Taiwanu, by potenciálny japonský zákon mal byť zameraný na ekonomické a kultúrne vzťahy. V bezpečnostnej oblasti už v roku 2006 na podobný zákon apeloval taiwanský prezident Chen Shui-bian. Za zákonom nestojí nik iný ako Nobuo Kishi, brat premiéra Shinza Abeho a predseda parlamentného výboru pre taiwansko-japonskú ekonomickú spoluprácu. Taiwan sa tak do budúcnosti môže stať objektom súperenia Japonska a Číny, ktorá v posledných rokoch tiež posilňuje vzťahy s ostrovným „štátom“ (viď stretnutie z Nankingu). Tokiu sa už úspešne podarilo vraziť klin do snáh Číny o jednotnú pozíciu voči Japonsku keď minulý rok uzavrelo s Taipeiom dohodu o rybolove pri sporných ostrovoch Senkaku/Diaoyu. Peking neprekvapivo na správy o pripravovanom zákone reagoval s tým, že ich „tvrdo odmieta“ a vyjadril „závažné obavy o tomto kroku“, keďže „otázka Taiwanu sa dotýka kľúčových záujmov (core interests) Číny“.

Spor ohľadom japonského plutónia

Pozornosť v sledovanom období vyvolali správy o tom, že Tokio odmietlo americkú požiadavku vrátiť viac než 300 kg plutónia. To Washington Tokiu poskytol ešte počas studenej vojny pre výskumné účely. Tokio spočiatku americké požiadavky, ktoré sa objavili už v roku 2010, odmietalo s stým, že plutónium potrebuje ako palivo v testovacích rýchlych reaktoroch. Čína ostro atakovala japonskú neochotu vrátiť toto jadrové palivo, ktoré môže byť použité v jadrových zbraniach. Podľa Pekingu Japonsko disponuje nevysvetleným nadbytkom paliva, čo protirečí jeho záväzkom voči IAEA a môže predstavovať bezpečnostnú a proliferačnú hrozbu. Tokio sa podľa zdrojov blízkym vláde nakoniec podvolilo americkému tlaku a do marcového summitu o nukleárnej bezpečnosti v Holandsku by mali dve strany dosiahnuť dohodu v tejto otázke.

Tu však nejasnosti okolo japonských zásob jadrového paliva nekončia. Japonsko je jedinou krajinou bez jadrových zbraní, ktorá vyhorené palivo z jadrových reaktorov spracováva pre ďalšie použitie. Japonské zásoby takto spracovaného paliva (ktoré má nižšiu kvalitu) sa pohybujú okolo 44 ton. V súčasnosti však nemá Japonsko kde toto palivo použiť- od havárie na Fukushime Daiichi sú totiž všetky jadrové reaktory v krajine vypnuté. Vládna garnitúra v Tokiu síce plánuje návrat k jadru (viď. návrh nového plánu jadrovej energetiky zverejnený 25. feburára), otázne samozrejme je, ako sa vyrovná s odporom verejnosti, ktorá je vo väčšine naladená zásadne proti jadru.

Hromadenie zásob paliva sa bez ohľadu na úspešnosť „jadrového reštartu“ stretáva s podozrievavosťou. O Japonsku sa hovorí ako o štáte s latentnou kapacitou na výrobu jadrovej bomby – disponuje totiž technickým know-how a aj potrebným materiálom na rýchlu realizáciu jadrového programu. Na takýto krok by pritom hypoteticky stačila politická vôľa v Tokiu. Prebiehajúci japonský „obrat na pravo“ (obľúbená formulka v Číne i Južnej Kórei) vyvoláva v určitých sférach obavy, že ani najextrémnejšia možnosť japonskej remilitarizácie – t.j. zisk jadrového arzenálu, nie je vylúčená. Podobné špekulácie sa v Číne objavujú často. Jadrové tabu v Japonsku je samozrejme stále silné, je to nakoniec jediná krajina kde boli kedy vojensky použité jadrové zbrane a fukushimská tragédia zanechala hlboké rany. Na druhej strane však možno poukázať napríklad na vyjadrenie ministra zahraničných vecí Fumio Kishidu, ktorý pripustil, že v prípade núdzovej situácie by Tokio dovolilo rozmiestnenie jadrových zbraní na svojom území. To by bolo porušením tzv. troch nejadrových princípov (i keď ako sme sa dozvedeli v roku 2010, tie už tajne porušené boli). Súčasná vláda Shinza Abeho už ale ukázala že s borením tabu problémy nemá.

FILIPÍNY

Vodní radovánky v Jihočínském moři

Další ze série incidentů, které doprovázejí filipínsko-čínský konflikt v Jihočínském moři, se udál na konci ledna, kdy plavidlo Čínské pobřežní stráže konfrontovalo filipínské rybáře, kteří se pohybovali v blízkosti sporné mělčiny Scarborough (Scarborough Shoal). V reakci na jejich přítomnost se po nich čínští námořníci rozhodli pálit vodním dělem, aby je zahnali.

Mluvčí čínského Ministerstva zahraničí celou situaci shrnul výrokem, že vina je zcela na straně Filipín. Filipínská strana obvinění z provokace odmítá s tím, že jejím dlouhodobým cílem je řešit spor právní cestou skrze mezinárodní arbitráž, kterou Čína ale tvrdě odmítá.Vzhledem k možnostem a kapacitám filipínských ozbrojených sil v porovnání s jejich čínskými protějšky, je velice nepravděpodobné, že by šlo o cílenou provokaci.

MJANMARSKO

Lekári bez hraníc v hľadáčiku mjanmarskej vlády

Vláda v Mjanmarsku prinútila medzinárodnú humanitárnu organizáciu Lekári bez hraníc ukončiť svoje fungovanie v krajine. Úrady sa pritom odvolávali na údajnú netransparentnosť vo vnútorných záležitostiach organizácie a zaujatosť v prospech moslimskej minority Rohingya. Etnická skupina Rohingya je v Mjanmarsku terčom útokov budhistickej väčšiny a jej príslušníkom dokonca nie je priznávané občianstvo, keďže vláda ich označuje za bengálskych prisťahovalcov. V januári v štáte Rakhine podľa informácii OSN zomrelo pri útoku budhistov takmer 50 Rohingyov. Práve šírenie „nepravdivých informácií“ o tomto krvavom incidente bolo jedným z obvinení mjanmarských úradov voči Lekárom bez hraníc.

BONUS

Jako bonus Vám opět přinášíme počítačovou hru čínské provenience. Namísto obrany krásných ostrovů Diaoyu bude Vaším úkolem ve hře „Zab ďábly“ tentokráte střílet po japonských, správně, ďáblech. Hra byla představena na internetových stránkách Lidového deníku a hráčům nabízí střelbu do celkem 14 rozdílných terčů, na kterých jsou vyobrazeni hlavní – japonští – viníci druhé světové války. Hra má však patrně i negativní účinek, nebo tento typ tréninku pro případnou pomstu může hráčům jen těžko pomoci při udržování fyzické kondice tolik potřebné pro vedení skutečného boje. Koneckonců, již dnes má čínská armáda problémy s tím, že tlustší a vyšší Číňané posledních let se nevejdou do tanků vyrobených již před desítkami let.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.