Wikimedia

Problematický přístup mezinárodní pomoci pro IDPs v Myanmaru

Štítky:

Vnitřně vysídlené osoby (IDPs) jsou stále závažným problémem několika desítek států, často je však pozornost upírána spíše na mezinárodní uprchlíky. Tak je tomu i v případě IDPs v Myanmaru, kdy se celosvětová média zaměřují na utíkající menšinu Rohingyů, ale už méně z nich informuje o vnitřním dění. Hlavním problémem je, že myanmarská vláda úspěšně brání vstupu adekvátní pomoci do země nebo přinejmenším do zmiňovaných států, případně jejich aktivity přerušuje, jako se stalo v případě Lékařů bez hranic. V zemi tak v současné době operuje jen málo mezinárodních nevládních organizací (NGOs), mezi něž patří český Člověk v tísni.

Nevládní organizace a jejich role v ochraně IDPs

Tam, kde vlády nemohou nebo z určitých důvodů nejsou ochotny zajistit alespoň minimální úroveň blaha (welfare) místních obyvatel, je třeba, aby pomohla mezinárodní společnost. Mezinárodní NGOs hrají zásadní roli v ochraně IDPs (nutno však podotknout, že nejsou jedinými důležitými aktéry pomoci), když aktivně bojují za jejich práva, přestože se často potýkají s problémy, kdy jim vláda daného státu brání v přístupu a pomoci těmto lidem. Jejich neodbytnost však bývá pro IDPs často klíčová[1], jako tomu bylo v posledních letech například v Iráku, kdy se za pomoci národních NGOs podařilo zprostředkovat mnohdy životně důležitou pomoc ze strany mezinárodních NGOs pro konfliktem postižené obyvatele.[2]

Na rozdíl od rozvojových programů, které vyžadují participaci cílové skupiny, je pro humanitární akci ve válečných zónách potřeba politické spolupráce s vládou ohledně politiky rozvoje, implementace a poskytnutí pomoci. Jedná se o tzv. nové paradigma pomoci, kdy jsou vlády hnány k zodpovědnosti za způsobení konfliktu a zároveň se od nich očekává, nejenže se budou aktivně snažit podporovat humanitární pomoc, ale taky se budou podílet na řešení konfliktu.[3]

Administrativní rozdělení Myanmaru – Rakhinský stát na západě, Kačjinský na severovýchodě. (zdroj: Wikimedia).

Myanmarská krize

Myanmar, stát v jihovýchodní Asii, v současné době čelí několika vnitřním krizím, zejména s křesťanskou minoritou v severním Kačjinském státě a s muslimskou menšinou Rohingyů v jihozápadním Rakhinském státě, které jsou vystavovány značným perzekucím a vysídlování.[4] O vnitřně vysídlených osobách (nejen z řad Rohingyů) nejsou dostatečná data, což výrazně ztěžuje poskytování patřičné národní i mezinárodní pomoci. Nemělo by se na ně však zapomínat. Časté vysídlování obyvatel je v Myanmaru způsobeno problematikou bezstátnosti (statelessness), což je situace, kdy lidé postrádají jakékoliv státní občanství (ať už země, kde žijí nebo odkud pocházejí). Jednou z hlavních příčin také byly a jsou politické a mezi-skupinové konflikty, ale také přírodní katastrofy. I v Myanmaru se navíc projevil fenomén development-induced displacement, tedy vysídlování kvůli novým rozvojovým investicím v zemědělství a průmyslu, na základě čehož dochází ke ztrátě úrodné půdy, přístupu k přírodním zdrojům a živobytí, což tedy vede k přesídlování obyvatel.[5]

Nekonečný konflikt

Prakticky od získání nezávislosti v roce 1948 čelí Myanmar občanské válce mezi centrální vládou a etnickými ozbrojenými skupinami bojujícími za větší práva, případně autonomii. Situace se ještě vyostřila po roce 1962, kdy se vlády ujala vojenská junta, která vládla až do roku 2011. Je na místě zdůraznit nápomocnou roli některých ozbrojených skupin vůči civilistům, které poskytovaly pomoc menšinám perzekuovaným ze strany represivní vlády. Se zrušením junty v roce 2011 přišly i mírové dohody s ozbrojenci ze států Karen, Kajah a Mon, nicméně došlo k narušení mírové dohody s ozbrojenou skupinou z Kačjinského státu, která byla uzavřena v roce 1994.[6]

Toto narušení vedlo do konce roku 2012 k vysídlení 75 000 lidí, přičemž 40 000 z nich bylo přemístěno do oblastí mimo kontrolu vlády a mezinárodních agentur. Klíčovou roli zde sehrály místní NGOs jako zprostředkovatelé pomoci přicházející od mezinárodních organizací (včetně UNOCHA), kterým myanmarská vláda kladla především byrokratické překážky v poskytování pomoci pro IDPs.[7] Konfliktní situace stále trvá, na konci minulého roku došlo k další větší vlně vysídlení a odhaduje se, že značný počet civilistů je uvězněn v konfliktní zóně bez řádného přístupu k pomoci.[8] Mezinárodní organizace stále nemají povolení poskytovat řádnou pomoc vysídleným osobám a omezuje se i přístup místních NGOs do postižených oblastí, kde se situace ještě zhoršuje kvůli opakovaným útokům na tábory IDPs.[9]

Od roku 2012 dochází navzdory zdánlivě přívětivé demokratizaci země k marginalizaci a vysídlování menšin, mezi něž patří i minorita muslimských Rohingyů z převážně buddhistického Rakhinského státu. Kromě toho, že jim myanmarská vláda odmítá uznat občanství a v roce 2014 je dokonce vyloučila ze sčítání lidu, je zdrojem napětí i chronická chudoba, soutěžení o suroviny a historické náboženské a etnické problémy.[10] Situace vygradovala loni v srpnu, kdy vládní vojenská operace proti teroristům v Rakhinském státě způsobila, že zhruba 650 000 Rohingyů uteklo do sousedního Bangladéše. OSN tuto událost označuje za ukázkový příklad etnické čistky a genocidy.[11]

Rohingyjští uprchlíci v Bangladéši protestují proti repatriaci, jelikož nevěří v bezpečný návrat ze strany myanmarské vlády. (zdroj: Wikimedia).

Zhoršující se přístup humanitární pomoci

Když se na počátku roku 2014 konflikt v Rakhinském státu opět vyostřil, vláda sáhla k poměrně represivnímu opatření: v únoru téhož roku vyhnala mezinárodní nevládní organizaci Lékaře bez hranic z Rakhinu kvůli údajnému upřednostňování Rohingyů, čímž zamezila v přístupu tehdy ještě téměř celé muslimské komunity k jediné lékařské péči. O měsíc později byly kanceláře agentur OSN a více než desítky nevládních organizací v hlavním městě Rakhinského státu vyrabovány a přes 300 humanitárních pracovníků bylo donuceno odejít. V roce 2016 pak byla z důvodu zhoršující se politické situace omezena aktivita Lékařů bez hranic také v Šanském státě; v Kačjinském státě jejich aktivita nadále pokračuje.[12]

Další pomáhající organizací je Člověk v tísni, který od roku 2012 vede stálou rozvojovou misi v odlehlých regionálních oblastech. Od roku 2017 aktivně pomáhá rohingyjským IDPs, podle jejich údajů jde o až o 200 000 vysídlených osob. I tato organizace je nucena spolupracovat s místním partnerem, který zprostředkovává distribuci jídla a ostatního nutného vybavení nejohroženějším skupinám obyvatel, přičemž zůstává jednou mála humanitárních organizací, které v místě působí.[13]

Měsíc po vypuknutí krize v Rakhinském státě (září 2017) se 18 mezinárodních NGOs, včetně organizací Oxfam, ADRA Myanmar, Save the Children a Člověk v tísni dožadovalo okamžitého odvolání restrikcí na poskytování humanitární pomoci napříč Rakhinským státem. Do té doby nebyla obyvatelům poskytnuta téměř žádná humanitární pomoc kvůli nedostatečné autorizaci pohybu humanitárních pracovníků. Myanmarská vláda oznámila, že humanitární pomoc na severu Rakhinského státu bude vedena myanmarskou Společností Červeného kříže za pomoci Mezinárodního červeného kříže. Přesto se skupina mezinárodních NGOs obává nedostatečné míry pomoci, jelikož se jedná o enormní humanitární katastrofu. Humanitární organizace čelí rovněž výhrůžkám, nepodloženým obviněním, desinformacím a veřejné kritice, načež se zvýšil počet cílených útoků na humanitární pracovníky, což logicky zhoršuje poskytování jakékoliv pomoci.[14]

Rohingové v Bangladéši. (zdroj: Flickr).

Naděje na zlepšení?

Hlavním problémem poskytování pomoci je fakt, že IDPs spadají pod suverénní ochranu vlastního státu, byť ten může být hlavní příčinou vysídlení. Aktivity mezinárodních humanitárních NGOs (ale i agentur OSN) jsou závislé pouze na povolení vstupu do země poskytované vládou státu, což může být bojkotováno několika způsoby. Navíc v médiích se upřednostňuje téma rohingyjských uprchlíků v Bangladéši a kvůli nedostatku dat zůstávají IDPs v anonymitě a jsou vystaveni nedostatečné pomoci. Mezinárodním organizacím proto nezbývá, než se spoléhat na „dobré rozpoložení“ vlády, která pomoc IDPs snad zpřístupní. Nicméně podle Humanitarian Access Overview je Myanmar zemí, kde se přístup humanitární pomoci za poslední půlrok nejvíce zhoršil.[15]

V nejideálnějším případě je základním krokem vyřešení vnitřní politické krize v zemi, což ale není ani snadná ani rychlá cesta. OSN vyjednává s Myanmarem o repatriaci rohingyjských uprchlíků v Bangladéši, kteří se však z bezpečnostních důvodů odmítají vrátit. Tato dohoda poutá značnou politickou pozornost už jen z toho důvodu, že tady má právo zasahovat mezinárodní komunita. V případě IDPs tomu tak není. Pro zklidnění situace by měla myanmarská vláda co nejdříve vpustit mezinárodní pomoc do problematických oblastí a začít pracovat na zlepšování vztahů s konflikty zasaženými minoritami.


Zdroje

[1] NOVÁKOVÁ, Z. (2010): Je mezinárodně právní úprava tzv. vnitřně přesídlených osob dostačující? Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 95 s. [online] Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/35144/DPTX_2009_1_11220_0_37770_0_80222.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Ověřeno ke dni: 22. 4. 2018.

[2] NGO Coordination Committee For Iraq (2014): “Local NGOs Play Key Role in Humanitarian Response inside Anbar.” Reliefweb. [online] Dostupné z: https://reliefweb.int/report/iraq/local-ngos-play-key-role-humanitarian-response-inside-anbar. Ověřeno ke dni: 23. 4. 2018.

[3] SANFORD, V. (2003): “Peacebuilding in a War Zone: The Case of Colombian Peace Communities.“ International Peacekeeping, Vol. 10, No. 2, pp. 107-118. [online] Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/714002455. Ověřeno ke dni: 23. 4. 2018.

[4] BBC News (16. 1. 2018): Myanmar Rohingya: What you need to know about the crisis. [online] Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-41566561. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[5] iDMC: Internal Displacement Monitoring Centre (2017): Myanmar. [online] Dostupné z: http://www.internal-displacement.org/countries/myanmar/. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[6] JAGGER, S. (2018): “Developing Civil Society in the Non-state Sphere: Welfare and Rights-based Organisations Associated with Ethnic Armed Groups in Myanmar.“ Small Wars & Insurgencies, Vol. 29, No. 2, pp. 316-343. [online] Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/09592318.2018.1433511?needAccess=true. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[7] VRIEZE, P. (9. 2. 2018): “Myanmar Villagers caught in crossfire as Kachin conflict flares.“ UNHCR: The UN Refugee Agency. [online] Dostupné z: http://www.unhcr.org/news/latest/2018/4/5acb37464/myanmar-villagers-caught-crossfire-kachin-conflict-flares.html. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[8] iDMC (2018): Internal Displacement Update: Issue 30: 11 January – 7 February 2018. [online] Dostupné z: http://www.internal-displacement.org/internal-displacement-updates/issue-30-11-january-7-february-2018/. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[9] HUMAN RIGHTS WATCH (8. 2. 2018): Burma: Ensure Unfettered Aid in Kachin State: Military Obliged to Protect Civilians in Operations. [online] Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2018/02/09/burma-ensure-unfettered-aid-kachin-state. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[10] iDMC: Internal Displacement Monitoring Centre (2017): Myanmar. [online] Dostupné z: http://www.internal-displacement.org/countries/myanmar/. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[11] BBC News (12. 4. 2018): Myanmar country profile. [online] Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-pacific-12990563. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[12] BROOTEN, L. (2015): “Blind spots in Human Rights Coverage: Framing Violence Against the Rohingya in Myanmar/Burma.“ Popular Communication, Vol. 13, No. 2, pp. 132-144. [online] Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/15405702.2015.1021466?needAccess=true. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[13] ČLOVĚK V TÍSNI (2018): Barma/Myanmar. [online] Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/barma-myanmar. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[14] Statement of INGO´s in Myanmar (27. 9. 2017). [online] Dostupné z: https://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/INGO%20Statement%20Myanmar%20%20Sept%2027.pdf. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

[15] ACAPS (15. 3. 2018): What does the humanitarian access situation look like today? Humanitarian Access Overview. [online] Dostupné z: https://www.acaps.org/what-does-humanitarian-access-situation-look-today. Ověřeno ke dni: 24. 4. 2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *