Chemické zbraně v Sýrii

Komentář k použití chemických zbraní v Sýrii a diplomatické dohodě s nimi spojené. Na následujících řádcích naleznete chronologii celé aféry začínající 21. srpnem, tedy dnem, kdy došlo ke spáchání největšího chemického útoku od dob Saddáma Husajna. Podrobně se podíváme na pozice jednotlivých aktérů i mezinárodního společenství a zhodnotíme smlouvu o likvidaci syrských chemických zbraní.

Chemický útok v Ghútě

Samotnému incidentu předcházel celý den ostrých bojů mezi opozicí a režimem, které se odehrávaly na severovýchod od centra Damašku. V noci se však prorežimní vojska z tohoto území stáhla. K útoku došlo mezi druhou až pátou hodinou ranní. Cílen byl především do oblasti Ghúta, tedy oblastí pod kontrolou opozičních sil. Podle vyjádření opozice a také podle výpovědí místních obyvatel začal útok v 2:30 vypálením 16 raket do oblasti Zamalka a Ain Tarma. Další salva následovala v 4:21, kdy bylo 18 střel vysláno opět do výše zmíněných lokací na východě Damašku a dvě střely mířily do čtvrti Moadamiya jihovýchodně od centra. Jednalo se o kombinaci raket nesoucích konvenční výbušniny a těch, které obsahovaly hlavice s nervovým plynem sarin.

_69434308_damascus_chemattacks_624
Útoky z 21. srpna (Zdroj: BBC).

Situace na místech dopadu vypadala podle svědků chaoticky. Záchranný systém byl naprosto ochromen a nemocnice zahlceny přívalem pacientů. Organizace Lékaři bez hranic uvádí, že ten den poskytla lékařskou pomoc zhruba 3 600 osobám, z nichž 355 zemřelo. Počty obětí se nicméně výrazně liší . Například francouzské zpravodajské služby uvádí 281 mrtvých, zatímco Syrská osvobozenecká armáda hovoří až o 1 729 obětech.

Internet zaplavilo veliké množství amatérských videí, která ukazují osoby mající potíže s dýcháním, koordinací, zrakem a dále veliké množství mrtvých, mezi nimiž bylo i značné množství dětí. Syrská národní koalice okamžitě z útoků obvinila Assadův režim. Ten ale odpovědnost odmítá a společně s Ruskem označil útok za provokaci, jehož pachately jsou rebelové. K reakcím jednotlivých aktérů se vrátíme dále v textu. Podstatně pro tuto část je to, že v době kdy k útoku došlo, byli v Sýrii přítomni inspektoři OSN právě, aby prozkoumali údajné použití chemických zbraní z března tohoto roku. Inspektoři obdrželi od vlády svolení k přístupu do tří lokací, kde podle odhadů došlo k jejich použití. Právě načasování útoku je tou největší hádankou. Proč by někdo použil v tak velkém měřítku chemické zbraně na vlastním území a ještě k tomu za zády zbraňových inspektorů OSN?

Inspektoři OSN v Sýrii
Inspektoři OSN v Sýrii (Zdroj: AP).

Reakce OSN byla téměř okamžitá. Ještě 21. srpna zasedala mimořádná schůze Rady bezpečnosti OSN, kde se všechny strany shodly na potřebě neodkladně prošetřit celý incident. Tým inspektorů se tedy začal přesouvat do zasažených oblastí. Zprvu jim autority nepovolily přístup, ale vzhledem k narůstajícímu diplomatickému tlaku jim byl nakonec umožněn vstup do všech oblastí.

Práce inspektorů OSN probíhala několik dní a jejím výsledkem byla závěrečná zpráva, která byla předložena generálnímu tajemníkovi OSN. Tento dokument obsahuje na 41 stranách všechny potřebné údaje o misi inspekčního týmu. Jsou v něm zaevidovány vzorky, důkazy, rozhovory; je v něm vysvětlena metodologie a hlavně obsahuje závěry, ke kterým inspektoři došli. Naprostá většina vzorků moči, krve a vlasů prokazovala intoxikaci nervovým agentem sarin, stejně tak prokazovaly přítomnost nervového plynu vzorky půdy a prachu. V neposlední řadě byl sarin nalezen i na zbytcích raketových hlavic. Co se týče nosičů, jednalo se o dva druhy raket –  140mm ruské výroby (M14) a 330mm, původ neznámý. Oba tyto zbraňové systémy však v minulosti byly využívány právě vládními vojsky. U dvou zkoumaných míst dopadu bylo dokonce možné vystopovat trajektorii střel. Zpráva sice není v tomto ohledu specifická, ale zmiňuje azimut, ze kterého střela s největší pravděpodobností šla. Podle četných analytiků tyto údaje dokazují, že rakety země-země byly vypáleny z území kontrolovaného vládou. OSN nicméně nezašla tak daleko, aby přímo ukázala na viníka.

Inspektor OSN zkoumá zbytky 140mm rakety (Zdroj: Analysts for Change).
Inspektor OSN zkoumá zbytky 140mm rakety (Zdroj: Analysts for Change).

Cesta k „Rámci pro likvidaci syrských chemických zbraní“

Chemické útoky na předměstí Damašku vyvolaly vlnu nevole v mezinárodním společenství a klíčoví hráči jako Spojené státy, Francie či Velká Británie volali po odvetných krocích až na úrovni omezeného vojenského zásahu. Rusko, jakožto podporovatel režimu prezidenta Bašára Assada, se ostře stavělo (stejně jako doposud) proti jakékoli intervenci proti syrské vládě. Neochota Rusů podpořit zásah prohloubila patovou situaci v Radě bezpečnosti OSN, která díky ruskému právu veta nemohla schválit případná opatření proti syrskému režimu. Mezitím se Spojené státy, Velká Británie a Francie zasazují o prokázání odpovědnosti vládního režimu za chemický útok. Rusko zase tvrdí, že má důkazy o „nevinně“ Assadových sil a útok byl dílem povstalců. Američtí i britští představitelé následně uvažují o intervenci mimo rámec OSN, nicméně naráží na tvrdou domácí opozici. Britskému premiérovi Davidu Cameronovi se nepodařilo protlačit přes parlament schválení zásahu. Prezident Obama se nacházel v ještě mnohem svízelnější situaci: kvůli předchozím rezolutním prohlášením, že užití zbraní hromadného ničení v Sýrii je „červenou hranicí pro zásah“ pro něj nebylo možné jednoduše „vycouvat“ a ztratit tvář. Stejně tak Rusové čelí nejen mezinárodními nátlaku, ale také nemají zájem vytvořit precedent používání chemických zbraní bez následků pro pachatele.

Otázkou je, jak naplnit zájmy Ruska a USA, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“? Odpovědí je údajně „bezprecedentní“ ženevská dohoda mezi ministry zahraničí Sergejem Lavrovem a Johnem Kerrym ze soboty 14. září. Třídenní vyjednávání nakonec vyústilo v dohodu, jež je mnohými považována za průlomovou, bezprecedentní a ambiciózní. Tzv. „Rámec pro likvidaci syrských chemických zbraní“, který na jedné straně vypadá jako „úspěch“ obou klíčových aktérů, tj. Ruska a USA, ale ve skutečnosti se jedná primárně o „dílčí“ krok, který ve své podstatě neznamená ústupek či změnu pozic ani jedné strany, natož nějaké přiblížení se vyřešení syrského konfliktu jako takového. (A to ani za předpokladu, že by celý podle mnohých odborníků nadmíru ambiciózní plán odzbrojení Sýrie skutečně byl včas a beze zbytku naplněn.)

John Kerry a Sergej Lavrov
John Kerry a Sergej Lavrov (Zdroj: AFP).

Klíčovými body dohody (plný text zde) je skutečnost, že bude probíhat pod hlavičkou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW, více zde) a stanovený časový rámec. Ten je velmi ambiciózní:

a)      inspekce syrských zařízení na výrobu či skladování chemických zbraní mezinárodními inspektory z OPCW mají být dokončeny do konce listopadu tohoto roku

b)      vybavení k produkci, míchání/plnění má být taktéž zničeno do konce listopadu

c)      do konce června 2014 mají být zničeny veškeré chemické zbraně a související materiál

Podle mnohých odborníků se jedná o bezprecedentní a možná až nereálný plán, který chce zvládnout za několik málo měsíců něco, co by obvykle trvalo 5 až 6 let. Je třeba si uvědomit, že jenom samotný technologický proces likvidace není jednoduchým úkolem a je k tomu třeba vysoce specializovaného vybavení (a to jak pro metodu chemické neutralizace tak spalování). Podobná akce navíc představuje vzhledem k množství chemických zbraní v Sýrii (až 1000 tun) náročnou operaci s ohledem na logistiku, experty atd. (viz také zde). Navíc Rusko se nechalo slyšet, že možnost shromáždění a vyvezení chemických zbraní ze země je nežádoucí a lepší bude zlikvidovat chemický materiál přímo v Sýrii, k čemuž rádo poskytne své odborníky a jednotky k dohlížení na proces.

Paul Stares vyzdvihuje další problém, a sice v zemi stále intenzivně zuřící ozbrojený konflikt, který je nepřehledný, figuruje v něm řada aktérů s různými motivacemi a nikde není zaručeno „právo průchodu“ a bezpečnost pro experty, inspektory atd. Stačí se podívat na mapu (viz zde) známých syrských skladovacích a výrobních zařízení chemických zbraní a vidíme, že se řada z nich nachází na sporných územích, tedy v oblastech, kde pravidelně probíhají střety mezi vládními silami a různými jednotkami povstalců. Jeden z představitelů tzv. Syrské svobodné armády generál Salim Idris neskrýval rozhořčení nad zradou mezinárodního společenství a faktickým neřešením trestní odpovědnosti za útok. Skutečným problémem jsou ale islamistické elementy v rámci povstání – situace je natolik nepřehledná a chaotická a v Sýrii operuje tolik skupin, že v podstatě neexistuje jistota bezpečnosti a volné ruky pro zahraniční experty, ani když jejich bezpečnosti „zaručí“ vůdci jednotlivých elementů povstání.

Dále se při pozitivním hodnocení dohody zapomíná na úplné „opomenutí“ jakéhokoliv řešení odpovědnosti za samotné chemické útoky. Otázka, zda za útokem stály vládní síly či povstalci (o čemž dost možná ani jedna strana nemá přesvědčivé důkazy), je v dohodě zcela neřešena a stejně tak se nic neříká o pokračování vyšetřování.

Co se děje dál?

Jedním z pozitivních bodů „Rámce“ je zapojení Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) do celého procesu. Ačkoliv si netřeba nedělat iluze o tom, že jakákoliv činnost jejího personálu nebude v nestabilním syrském prostředí v každém případě vázána na zpravodajskou, logistickou i materiální podporu dotčených aktérů (tedy zejména USA a Ruska), přesto se jedná o částečnou záruku alespoň nějaké nezávislosti a objektivnosti. Vzhledem k ambicióznosti plánu, americkému zájmu „neztratit tvář“ a ruské motivaci „udělat aspoň něco k zabránění proliferaci a užívání chemických zbraní“, by se totiž lehko mohlo stát, že by se jednalo o pouhou „fasádu“ bez reálných kroků. (Na druhou stranu bychom mohli namítnout, že jejich společným zájmem je také nešíření chemických zbraní a podobnými kroky se sníží riziko získání syrského arzenálu například islamisty.)

Sýrie samotná jako jeden z mála států není členem OPCW, nicméně v současnosti už si o členství zažádala a měla by se jím stát od 14. října 2014. Dne 26. 9. Sýrie realizovala pomyslný první krok a zaslala OPCW seznam chemických zbraní, kterými disponuje. OPCW na svých stránkách po 14. září zveřejnila prohlášení podpory „ambicióznímu“ rusko-americkému plánu a narychlo bylo svoláno její Výkonné shromáždění.  V pátek 27. září Výkonné shromáždění schválilo optimisticky „historické rozhodnutí na zničení syrských chemických zbraní“ a stanovilo datum prvních inspekcí v poli na 1. října. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry skutečně budou termíny dodržovány v tak obtížných podmínkách a tak narychlo.

Potvrzení dosavadní situace aneb „vlk se nažral, ale koza zůstala celá“

Mezitím se usiluje i o úzkou spolupráci s OSN a generálním tajemníkem Ban Ki-moonem, který se k dohodě mezi Američany a Rusy vyjádřil optimisticky a podpořil ji. Podobně i americko-ruská dohoda obsahovala přání ukotvit plánované zničení syrských chemických zbraní na půdě OSN. Ve čtvrtek 26. září Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci zastřešující a schvalující tuto dohodu. Hovořilo se o „historickém momentu“ či probrání Rady bezpečnosti z nečinnosti. Nicméně my jsme přesvědčeni, že tato rezoluce pouze potvrdila doposud patrné pozice klíčových aktérů.

Zájem mocností na zbavení Sýrie chemických zbraní je společný a evidentní. Za prvé, kdyby se podobný incident opakoval, opět by to přineslo diplomatické problémy pro obě strany (míněno zejména Rusko a USA), které by byli donuceny nějakým způsobem reagovat. Znovu by se na stůl dostala otázka intervence či jiného omezeného zásahu. Za druhé, není zájmem ani jedné strany podstupovat riziko padnutí chemických zbraní do špatných rukou. Rusko navíc zbavením Assada chemických zbraní nijak nesníží jeho schopnost bojovat s povstalci, protože jejich použití v boji je omezené a v tomto typu bojů přináší minimální taktickou výhodu. Navíc likvidace chemických zbraní je vítanou záminkou rozšíření přímého působení mocností v zemi a získání většího přehledu o situaci.

Ačkoliv samotná rezoluce OSN je na první pohled „úspěchem a průlomem“ v patové situaci ohledně Sýrie na půdě Rady bezpečnosti, ve skutečnosti pouze potvrzuje nesmiřitelná stanoviska Ruska i USA. Rezoluce potvrzuje diskurs nastavený v duchu americko-ruské dohody z Ženevy a pozdějšího prohlášení OPCW, nicméně mnohými logicky očekávatelná pevně stanovená vynutitelnost v podobě opatření a „trestů“ v případě neplnění dohody ze strany Sýrie nebyla obsažena. Rezoluce OSN pouze stanovuje: „v případě neplnění této rezoluce, včetně neautorizovaného přesunu chemických zbraní, nebo jakékoliv použití chemických zbraní kýmkoliv v Syrské arabské republice se OSN rozhodne podniknout opatření v rámci Kapitoly VII Charty OSN.“ Fakticky je tím zachován ruský imperativ „nezasahování“ a zároveň i americké zachování tváře. Pokud se situace opět vyhrotí a Sýrie nebude chtít (nebo nebude sto plnit) tuto dohodu, Rusové budou jednoduše argumentovat, že předchozí rezoluce pouze „hrozí sankcemi“, ale je třeba vydat další s konkrétními kroky a tu může pohodlně vetovat. (Také není stanoveno, jaká konkrétní opatření dle Kapitoly VII Sýrii hrozí – může se jednat o kroky od ekonomických sankcí až po přímou vojenskou intervenci.) Američané naproti tomu mohou vyzdvihovat morální povinnost zasáhnout, když už OSN schválila „nějakou hrozbu“ sankcemi. (A zde je na místě si položit otázku, zda mají Spojené státy vůbec nějaký hmatatelný motiv se v Sýrii přímo angažovat, zvláště v situaci, kdy je povstalecká scéna natolik nepřehledná.)

V důsledku tak americko-ruská dohoda a její přenesení na půdu OSN neřeší komplexní konfliktní situaci v Sýrii, právě naopak potvrzuje stávající pozice klíčových aktérů. I když bude tato dohoda skutečně vynucena, sama o sobě reálně nepřispěje k ukončení syrského konfliktu.

Autoři: Tomáš Kaválek a Martin Brožík, studenti bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Štítky:

2 comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *