Ničení kulturního dědictví islámskými extremisty v kontextu ideologie a propagandy – případ ISIS, část II.

Štítky:

Pakliže jste nečetli první část tohoto článku, rozhodně tak učiňte, jsou v něm mimo jiné vysvětleny jednotlivé koncepty, na něž v textu narazíte.

Boření kulturních památek z pragmatických důvodů – propaganda a zastrašení

Ničení staveb symbolizujících poražený režim sahá stejně hluboko do historie jako válčení samotné. Samotné ničení památek můžeme zařadit do sociálního sektoru bezpečnosti a jako takové slouží k narušení koherence a pospolitosti zacílené skupiny.

Likvidace kulturního dědictví může v konečném důsledku vést až k narušení identity skupiny a nastolení identity nové. Tento fenomén proto nelze vnímat jen jako problém kulturní, ale i jako problém bezpečnostní, a proto ho můžeme sekuritizovat [1]. Především v oblasti Blízkého východu je krom vertikálního sporu mezi náboženskými skupinami patrný především spor mezi panarabským a panislámským pojetím blízkovýchodního subsystému [2]. ISIS se svým jednáním snaží ničit jak památky světské, tak památky náboženské. Toto jednání lze tedy vnímat jako boj proti panarabské ideologii, a stejně tak jako boj proti ostatním náboženstvím v oblasti.

Využití ničení kulturního dědictví k propagandě má taktéž velmi dlouhou historii, a to i v rámci působení různých teroristických skupin. ISIS se však od ostatních organizací odlišuje především způsobem šíření záběrů z těchto akcí.

Můžeme zde hovořit o takzvaném „sociálně zprostředkovaném terorismu“, kdy záběry z útoků jsou sdíleny spíše na sociálních sítí než v klasických mediích. ISIS se stalo průkopníkem ve využívání právě těchto nových médií k propagandě. V letech největšího rozmachu měla tato organizace až 46 000 twitterových profilů, které sloužily k šíření jejich materiálů. Tím se ISIS výrazně odlišuje například od sítě al-Káidy, která působí spíše skrytě a nesnaží se vytvářet spektakulární videa a obrázky ze svých akcí [3].

Samotné ničení památek může cílit na tři následující oblasti propagandy:

  1. Ponížit zacílenou komunitu. V tomto případě hovoříme spíše o rovině podjednotek než o rovině subsystémové ve smyslu klasifikace Barryho Buzana.
  2. Šířit propagandu ISIS jako součást širší náborové kampaně.
  3. Postavit se globálně uznávaným hodnotám, jež jsou spojeny s kulturním dědictvím [4].

Fakt, že ničení památek je důležité pro propagandu ISIS, lze demonstrovat na tom, že se tato problematika opakovaně objevovala v jejich propagandistickém časopise Dabiq. Většinou se jedná pouze o fotky*, na kterých je ukázána samotná destrukce objektů, avšak v osmém čísle stejnojmenného časopisu můžeme nalézt celý článek věnovaný této problematice.

Část propagandistického videa zobrazujícího členy ISIS při ničení soch v mosulském muzeu (Zdroj: www.flickr.com)

V článku nazvaném „vymazání dědictví zničeného národa“, který se věnoval ničení asyrských památek v Ninive, můžeme identifikovat hned několik odůvodnění jednání ISIS. V první řadě článek ospravedlňuje tyto aktivity ideologicky, a to odkazem na jednání Mohameda a Ibrahima, potažmo na boj proti Širk. Pro tuto část texu jsou však zajímavější zbylá vysvětlení [5].

Druhým argumentem je boj proti nacionalismu a panarabismu. ISIS vysvětluje, že národy Káfir se snaží vypodobnit asyrské památky jako součást historie iráckých muslimů, což je však v rozporu s učením islámu a odrazuje Iráčany od správné víry. V posledním případě členové ISIS vysvětlují, že tyto památky zničili, aby urazili světové společenství [5]. V kontextu likvidace památek v Ninive můžeme tedy hovořit o druhé a třetí výše zmíněné oblasti propagandy.

Podíváme-li si na jednotlivé případy likvidace historických památek kvantitativně, dostaneme velmi zajímavé výsledky. Zjistíme totiž, že většina zničených objektů vůbec nebyla využita k širší propagandě a k značné části útoků se ISIS ani nepřihlásilo. Cunliffe konstatuje, že tyto útoku sloužily spíše k zastrašení lokálních komunit a vytvoření sektářského násilí než k šíření globálního poselství hnutí [4].

Jak bylo ukázáno výše, spíše menšinové procento medializovaných útoků (muzeum v Mosulu, Palmýra, Ninive) bylo díky fenoménu „morální paniky“ a šikovné manipulace s médii využito ke globální propagandě, kdežto většina útoků cílila na lokální komunity. Tento fakt lze vysvětlit argumentací Emma Cunliffa, který však pohlíží na problematiku ničení památek čistě pragmaticky. Vzhledem k velkému počtu zničené pohřební architektury, jež nebyla využita k propagandě, lze značnou část těchto útoků vysvětlit i ideologicky – bez pragmatického podtextu.

Ničení památek ve jménu ideologie – případ hrobek

Ačkoli ISIS většinu svých útoků zdůvodňuje výhradně ideologicky – odkazy na pasáže koránu a výroky různých islámských osobností, musíme odlišit výlučně ideologické útoky na památky a útoky spíše pragmatické. Obecně můžeme říci, že ničení památek předislámských a sekulárních je kombinací ideologie a pragmatismus (využití k propagandě). Kdežto v případě islámské pohřební architektury můžeme hovořit výhradně o ideologickém podtextu, jelikož k většině útoků se ISIS veřejně nepřihlásilo a ani je nevyužilo k propagandě. Ondřej Beránek dává tento fenomén do souvislosti s ideologií Taswiyat al-Qubur [6].

Šíitská svatyně zasvěcena Sayidu Zeynebamu nacházející se v oblasti Sindžáru – Irák. Tato svatyně byla zničena členy ISIS. (Zdroj: unsplash.com)

V případě Mosulu můžeme hovořit až o 73 % zničených staveb, které nebyly využity k propagandě [6]. Z celkového počtu všech kulturních památek srovnaných se zemí** ve stejné oblasti tvořily stavby pohřební 86 % – a většinou se jednalo o stavby sunnitské, pouze ve čtyřech případech se jednalo o stavby křesťanské. Nelze však říci, že by křesťanské stavby nebyly ničeny. Většina kostelů byla vyrabována a zapálena, avšak nebyla srovnána se zemí [7].

Ačkoli neexistuje žádná fatva, či jiný manifest napsaný v nearabském jazyce, ve kterém by se ISIS přímo identifikoval s ideologií „srovnání hrobů“, můžeme najít v jejich materiálech důkazy, že k této ideologii minimálně inklinují. V desátém čísle časopisu Dabiq rozebírali členové ISIS formu ideálního státu pod zákonem šaría. V článku se odkazovali na historicky prvního zakladatele saudské dynastie a prvního saudského státu Abdil-Azíz ibn Muhammad ibn Saúda*** a zveřejnili zde úryvky jeho dopisu otomanskému vůdci v Bagdádu. V tomto dopise vyzýval k boji proti všem, kdo uctívají modly a staví dómy nad svými hroby. Otomanského vůdce úkoloval, aby srovnal všechny hroby se zemí a zakázal další stavění hrobek, jelikož se jednalo o projev Širk  [8]. Ve stejném čísle časopisu se hovořilo o Otomanské říši jako o státu uctívačů hrobek, a tudíž by se o ní nemělo hovořit dle ISIS jako o „Otomanském chalífátu“, protože se představitelé říše dopouštěli Širk [8].

Jak je patrné, ISIS se na Taswiyat al-Qubur odkazuje ve svých propagandistických materiálech. Srovnáme-li tento fakt s kvantitativními údaji o množství a typu zničených památek, můžeme říci, že je zde velká pravděpodobnost, že se výběr značného množství zničených staveb řídil právě touto ideologii.

Bylo by však zavádějící tvrdit, že ISIS cíleně nelikvidoval i památky jiných náboženství. Především v oblasti Sýrie útočil Islámský stát na křesťanské vesnice, přesněji řečeno na vesnice asyrských křesťanů. V této oblasti před válkou stálo více než 24 kostelů, v současnosti bez problémů funguje pouze jeden. Vzhledem k nedostupnosti dat však nemůžeme přesně verifikovat, které kostely byly zničeny cíleně a které byly zničeny během bojů v oblasti. Avšak minimálně v jednom případě můžeme říci, že členové ISIS cíleně podminovali křesťanský kostel [9].

Podobný osud potkal i svatyně v oblasti iráckého Sindžáru, které využívali Jezídi. ISIS zničilo před odchodem z oblasti většinu jejich kostelů. Tato destrukce byla součástí rozsáhlejší kampaně namířené proti Jezídům, které se stoupenci ISIS pokusili vyhladit [10].

Analýza jednání ISIS a budoucí hrozby pro společnost vyplývající z jejich činů

Operace provedené ISIS vůči památkám v Sýrii a Iráku byly systematické a často podrobně naplánované. Můžeme vyloučit, že by se jednalo pouze o nahodilé útoky bez hlubšího smyslu. Motivace pro výběr cílů byla jak pragmatická, tak ideologická, v mnoha případech se oba důvody překrývaly.

Především v oblasti Mosulu se díky práci Karla Nováčka podařilo doložit velmi zajímavé ideologické základy pro likvidaci pohřební architektury [11]. Nelze vyloučit, že stejný modus operandi využívalo ISIS i na jiných částech území, které byly pod jejich kontrolou. Vzhledem k nedostatku relevantních informací nelze tento fenomén potvrdit ani vyvrátit, a musel by být podroben hlubší a rozsáhlejší analýze přesahující rozsah a ambice tohoto textu.

ISIS napáchal zničením množství kulturních památek dalekosáhlé problémy. Tyto stavby totiž nepředstavovaly jen kulturní identitu zde žijících etnik, ale i místo sociálního života komunit. Je proto velmi důležité, aby se rychle a pokud možno šetrně tyto stavby obnovily a tím se přispělo k navrácení normálního života do zasažených oblastí. V opačném případě může docházet k rozložení společné identity a rozšíření sektářského násilí v oblasti.

Irák se v blízké minulosti již jednou potýkal s vyprázdněním kulturní historie. A to po invazi v roce 2003, kdy došlo ke komplexní de-baasizaci Iráku. Toto vakuum státní ideologie nahradila identita etnická a náboženská, která vedle ke zvýšení napětí v oblasti [12]. Další vyprázdnění již tak velmi roztříštěné společné historie může v konečném důsledku vést k ještě většímu sektářskému násilí, než bylo možné pozorovat doposud.

Světové společenství si tento problém velmi dobře uvědomuje, a proto pod patronátem OSN již probíhají v oblasti Mosulu záchranné a restaurátorské práce, jež mají za cíl obnovit kulturní dědictví, jakož i sociální a vzdělávací systém v oblasti [13]. Je velmi důležité, aby experti UNESCO spolupracovali na těchto aktivitách s lokální populací a nepokoušeli si vyhrazovat právo na to, co a jak bude opraveno. Program a řízení obnovy by měl být, pokud možno co nejvíce apolitický, tak aby nedocházelo například k přednostním opravám chrámu pouze jedné určité etnické/náboženské skupiny [14].

Cílené ničení hrobů, nebo chceme-li Taswiyat al-Qubur, představuje v kontextu teroristických organizací poměrně nový fenomén. Nemůžeme říci, že by ostatní organizace neničily hroby, avšak v tomto případě hovoříme o aktivitách dlouhodobých a systematických. Tuto anomálii můžeme dát jednak do souvislosti se snahou vytvořit státní útvar fungující na základě práva šaría odkazující se na první roky islámu, což organizace jako například al-Káida nechtějí. Na druhou stranu přispěl k těmto útokům fakt, že ovládaná území byla po poměrně dlouho dobu stabilní a nebylo terčem útoků z vnější, tudíž se zde členové ISIS mohli věnovat dlouhodobým cílům své organizace. Jak bylo nastíněno v minulém díle věnující se historii uctívání hrobek, není tato aktivita jako taková nikterak nová.

Saúdové, potažmo wahhábisté postupovali podobně v době, kdy ustanovovali nový saudskoarabský stát. Můžeme tedy říci, že stejný postup nejspíše bude vídán i v budoucnu u organizací, které se budou pokoušet založit státní útvary na podobných ideologických základech.

Reakce světa na zničení památek jako mosulské muzeum nebo palmýrské ruiny ukázala velký potenciál pro využití útoků vůči těmto objektům jako nástroj propagandy. V blízké budoucnosti můžeme tedy očekávat přetrvávající trend, kdy jednotlivé teroristické skupiny budou utočit na památky velkého kulturního významu, nejlépe takové stavby, které jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Nešťastná událost z roku 2019, při kterém začala hořet katedrála Notre-Dame, také ukázala, že destrukce historických symbolů západní civilizace je ve světě islámského extrémismu velmi pozitivně reflektované téma [15].

Závěrem

Oba dva texty se věnovaly fenoménu ničení kulturního dědictví extrémistickými islámskými proudy, především pak členy organizace ISIS. Některé aspekty ničení kulturního dědictví (ilegální obchod s artefakty) nebyly v článku vzhledem k přehlednosti a ucelenosti reflektovány. Ambicí článku bylo seznámit čtenáře se základním fenoménem ničení památek v Iráku a Sýrii s důrazem na ideologii „srovnání hrobů“, která byla vysvětlena a dána do historického kontextu, který je pro pochopení celkové problematiky velmi důležitý.
Působení ISIS a počáteční fáze utváření Saudského státu vykazují určité podobné rysy, v kontextu tohoto článku se jedná především o ničení pohřební architektury. Potvrzení této analogie, případně její aplikace na další objekty zájmu a v konečném důsledku potvrzení, případně vyvrácení tohoto fenoménu jakožto průvodního jevu při vzniku státních útvarů postavených na stejných ideologických základech přesahuje rozsah a ambice tohoto textu. Avšak samotná teze může být velmi zajímavým námětem pro další studie a vědecké práce.


* Většina fotografií z ničení památek je v tomto časopise uvedena bez obsáhlejších popisků a vysvětlení, proč k těmto útokům došlo.
** K datu 19. dubna 2019 bylo zaznamenáno 47 zničených kulturních staveb. Vzhledem k nemožnosti vstoupit bezpečně do oblasti Mosulu využívají výzkumníci k verifikaci těchto informací pouze satelitní snímky a lokální zdroje, toto číslo se může tedy v budoucnu ještě navyšovat.
*** V tomto případě nereferuje ISIS k zakladateli tzv. třetího saúdského státu, který se dle jejich interpretace spolčil s křižáky, ale k zakladateli saudské dynastie a spojenci Muhhamada bin Abdul-Wahhaba.

Zdroje

[1] UNESCO. 2017. „UN Security Council adopts historic resolution for the protection of heritage“. EN.UNESCO. 27.03.2017. Dostupné z: (https://en.unesco.org/news/security-council-adopts-historic-resolution-protection-heritage).

[2] Buzan, Barry AND Waever, Ole. 2005. Bezpečnost – Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.

[3] Zarandona, José AND Torres, César AND Isakhan Benjamin. 2017. Digitally Mediated Iconoclasm: the Islamic State and the war on cultural heritage. New York: International Journal of Heritage Studies.

[4] Cunliffe, Emma AND Curini, Luigi. 2018. „ISIS and heritage destruction: A sentiment analysis“. Antiquity 92, no. 364, 1094-1111.

[5] Al-Akhirah Jumada. 2015 „Erasing the Legacy of a Ruined Nation.“ Dabiq 8. 30.03.2015, 22.

[6] Melčák, Miroslav AND Beránek, Ondřej. 2017. „ISIS’s Destruction of Mosul’s Historical
Monuments: Between Media Spectacle and Religious Doctrine.“ International journal of Islamic Architecture 6, no. 2, 389-415.

[7] ČTK. 2017. „Czech experts map 47 damaged sights in Iraqi Mosul“. Prague Daily Monitor. 16.02.2017. Dostupné z: (http://praguemonitor.com/2017/02/16/czech-experts-map-47-damaged-sights-iraqi-mosul).

[8] Dabiq. „The Law of Allah ort he laws of men“. Dabiq 10. 06.2015

[9] Hubbard, Ben. 2018. „‘There Are No Girls Left’: Syria’s Christian Villages Hollowed Out by ISIS“. The New York Times. 15.08.2018. Dostupné z: (https://www.nytimes.com/2018/08/15/world/middleeast/syria-isis-assyrian-christians.html).

[10] Mitchel, Chris. 2016. „ISIS Aftermath: Inside the Destroyed City of Sinjar“. CBN news. 27.11.2016. Dostupné z: (https://www1.cbn.com/cbnnews/world/2016/november/isis-aftermath-inside-the-destroyed-city-of-sinjar).

[11] Nováček, Karel, ed. 2017. Monuments of mosul in Danger. Praha: Center of Administration and Operation CAS.

[12] Isakhan, Benjamin. 2011. „Targeting the Symbolic Dimension of Baathist Iraq:
Cultural Destruction, Historical Memory, and
National Identity“. Middle East Journal of Culture and Communiation 4. No.3, 255-279.

[13] UNESCO. 2019. „Revive the spirit of Mosul“. UN. 2019. Dostupné z: (https://en.unesco.org/projects/the-spirit-of-mosul).

[14] Isakhan, Benjamin AND Meskell, Lynn. 2019. UNESCO’s project to ‘Revive the Spirit of Mosul’: Iraqi and Syrian opinion on heritage reconstruction after the Islamic State. New York: International Journal of Heritage Studies.

[15] Special Dispatch. 2019. „Jihadis Celebrate Notre Dame Cathedral Fire, Dub It A Punishment And Good Omen“. Memri. 16.04.2019. Dostupné z: (https://www.memri.org/reports/jihadis-celebrate-notre-dame-cathedral-fire-dub-it-punishment-and-good-omen#).

[2] K datu 19.dubna 2019 bylo zaznamenáno 47 zničených kulturních staveb. Vzhledem k nemožnosti vstoupit bezpečně do oblasti Mosulu využívají výzkumníci k verifikaci těchto informací pouze satelitní snímky a lokální zdroje, toto číslo se může tedy v budoucnu ještě navyšovat.

[3] V tomto případě nereferuje ISIS k zakladateli tzv. třetího saúdského státu, který se dle jejich interpretace spolčil s křižáky, ale k zakladateli saudské dynastie a spojenci Muhhamada bin Abdul-Wahhaba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *