Odkazové zpravodajstvíza měsíc listopad a analýza krize na korejském poloostrově.
Když v úterý 23. listopadu dopadly severokorejské salvy na ostrov Jonpchjong celá Východní Asie v tu chvíli patrně zadržela dech. Ostřelování osídlené oblasti spojené se skutečně bez nadsázky stala jednou z nejhorších provokací, které Korejská lidově-demokratická republika učinila od skončení války v roce 1953. Situace od té doby zůstává extrémně napjatá. USA, Jižní Korea i Japonsko postupně uspořádaly mohutná vojenské cvičení s vysláním jasné odstrašujícího signálu. Nicméně odpovědět na otázku, proč KLDR podnikla takové kroky a zhodnotit možné motivy z hlediska minulých severokorejských provokací se snaží alespoň částečně tento text.
Co je motivem severokorejského jednání?
Touto otázkou se zabývá v tuto chvíli snad celý svět. Patrně není příliš originální argument, že agresivní chování KLDR je důsledkem předávání moci mezi generacemi. Vskutku zde jsou precedenty. Když došlo k zahájení první tranzice mezi Kim Ir-senem a Kim Čong-Ilem v sedmdesátých letech, došlo rovněž k mnoha vojenským provokacím. Většina z nich se odehrála právě poblíž sporné námořní hranice. Současně i nukleární krize z let 1993 a 1994 patrně měla sloužit k upevnění nového „Milovaného vůdce“. Dodat Kin Čong-unovi na váze je pro úspěch předání moci a pokračování dynastie Kimů nesmírně důležité. Pravděpodobný vůdce Severní Koreji je nesmírně mladý, což jde proti všem zvyklostem, co se respektu týče. Navíc jeho otec má podlomené zdraví a patrně mu nebude moci poskytnout takovou podporu, jako Kim Ir-sen svému nástupci. Kim Čong-Il se etabloval ve vrcholných funkcích Severní Koreji od roku 1973 a na „trůn“ nastoupil až v roce 1993, čili zde byla skutečně dlouhá doba, kdy mu mohl jeho otec zajistit jistý přechod nástupnictví. Podle posledních zpráv je si Kim Čong-il vědom všech těchto rizik, takže se Kim Čong Il snaží vytvořit pro syna podporu i mnoha způsoby. Kim Čong-il jmenoval svoji sestru a dlouholetou důvěrnici Kim Kyong-hui na pozici čtyřhvězdičkového generála, ačkoli nikdy předtím neměla jakékoli zkušenosti s působením v armádě! Společně s jejím manželem tak patrně Kim doufá, že věrný tandem podpoří syna v případě jeho náhlé smrti.
Nicméně severokorejské provokace se nevázaly čistě na domácí dění. Například v šedesátých letech bylo jejich snahou podkopat ještě křehký režim v Jižní Koreji a současně uvolnit americký tlak na Vietnam. V dalších letech bylo jejich cílem zejména zvrátit nepříznivý trend, kdy Jih získával nad Severem převahu v hospodářství i prestiži. Od devadesátých let bylo excesivní použití síly vázáno zejména na elementární snahu udržet odstrašení svých nepřátel a zajistit přežití, či například zvýšit atraktivitu severokorejského raketového arzenálu na proliferačním trhu. Tento stručný výčet má zejména nastínit fakt, že u KLDR je vojenská síla jedinou kartou, se kterou může na mezinárodním poli hrát a ovlivňovat tak svoje okolí. Proto je třeba pohlížet na vojenské akce KLDR nikoli jako na excesy vrtošivých vůdců, ale jako na součást dlouhodobé strategie, která vždy sleduje určitý zájem. Současné extrémně vybičované provokace tudíž mohou mít ještě další důvody, které nemohou otevřené zdroje přesně říci.
A co Čína?
Při každé vyhrocené situaci v Koreji se oči světa stáčí směrem k Pekingu. Číňané jsou nicméně mistři dvojznačnosti a tu KLDR spíše podpoří, aby ji jindy zase „kritizovali“. V určitou chvíli se Čína snaží zapadnout do mezinárodního úsilí o zastavení jaderného programu KLDR, jindy zase vysocí čínští činitelé ujišťují Kima o svoji podpoře, která, jak naznačují, by se neměla omezovat jen na dobu míru. Pravda je taková, že Čína je ve velice delikátní pozici. Skutečně nemá zájem na válce na korejském poloostrově a už vůbec na nějakém angažování se na straně KLDR. Konflikt by zcela jistě zdevastoval nejen oba korejské státy, nýbrž patrně i velkou část Japonska. Do Číny by mohly zamířit miliony uprchlíků a narušit tak křehkou domácí sociální stabilitu. V čínské historii se mnohokrát stalo, že nepokoje na perifériích zanesly neklid do centra a podkopaly tak vládnoucí režim. A dnešní čínští vůdci si to velmi dobře uvědomují. Navíc je vysoce pravděpodobné, že při totálním zápase by mohlo dojít až k nasazení zbraní hromadného ničení, jejichž následky by měly dopad i na čínské území. A nakonec lze důvodně předpokládat, že po takovémto konfliktu by přestal režim v Pchojkjangu existovat, což by mělo neblahé následky pro Čínu. Opět by se ocitly americká vojska přímo na její hranici a s nimi i americký spojenec. ČLR by rovněž utrpěla ránu na svoji prestiži, že nedokázala správně zvládnout neklid ve svém blízkém prostoru. I současné enormní napětí má pro Říši Středu mnohé neblahé dopady. Jednak bezděky upevňuje americkou vojenskou a politickou pozici v regionu, která může být použitelná jak proti KLDR, tak i proti ČLR. Navíc Čína musí rozhodně reagovat na vzniklou situaci, což narušuje její snahu o udržení nízkého profilu na mezinárodním poli. Pro Čínu je nejlepší klidný statut quo. Existující Severní Korea tvoří určitý nárazník před čínskou hranicí a současně ji dává do ruky určitou možnost vyměnit spolupráci v otázkách KLDR za vyhovění jejím požadavkům jinde. Současně je pro ni nejlepší, když KLDR tíhne spíše ke kooperaci, než k nepřátelství, protože to pak snižuje hodnotu a nutnost americké přítomnosti ve Východní Asii. Čínská vláda tedy musí, jako ve většině oblastí svoji politiky, dělat velmi delikátní a pružná rozhodnutí, aby celou situaci zvládla a vyvážila všechny požadavky. V jejím zájmu je zabránit válce a udržet KLDR v životaschopném stavu, nicméně je nepravděpodobné, že by v případě skutečné války na její straně skutečně výrazně intervenovala. Ostatně, jak ukázaly poslední „wikileaky“ Čína interními kanály dává najevo čím dál větší nelibost s chováním Severní Koreje. Nicméně stále platí, že
Jak dál?
Samozřejmě se nabízí otázka, co příští týdny přinesou. Podle mého názoru bude následovat spíše postupná deeskalace konfliktu, tedy alespoň na chvíli. Avšak pakliže se tak nestane?
Předně je třeba mít na paměti, že konflikt na Korejském poloostrově by měl naprosto zničující následky. To není pouhá fráze. Severokorejské dělostřelectvo je schopné, v případě že by začalo pálit, vystřelit takovou hmotnost granátů, která se rovná bitevní lodi třídy Iowa. Avšak na druhou stranu je nutné poněkud upravit obecně oblíbenou pravdu, že Soul je v dosahu severokorejského dělostřelectva. To je pravda pouze částečná. Do města dostřelí zejména dalekonosné dělostřelectvo Koksan, které ovšem představuje malou část severokorejského dělostřelectva. Ostatní hlavně komunistického státu takový dostřel nemají. Soulu hrozí nicméně obrovské nebezpečí z velkého počtu taktických balistických raket. Nicméně celkově představuje severokorejská armáda obrovskou hrozbu. Raketový arzenál KLDR má v dosahu celou Jižní Koreu a Japonsko. Patrně má i kapacity k úderu zbraněmi hromadného ničení. Předpokládá se, že v případě útoku by KLDR provedla zdrcující údery stovkami takovýchto střel. Letectvo Severu je tvořené víceméně obstarožními leteckým arzenálem, který by se ve vyspělých zemích vyjímal mezi létajícími kuriozitami na leteckých dnech. Velmi podobné lze říci o protivzdušné obraně, která by patrně byla rozvrácená prakticky okamžitě. Sever si udržuje masivní síť hlavňového dělostřelectva, které se ovšem ukázalo jako extrémně neefektivní už ve válce v Zálivu v roce 1991. Nicméně i přesto nelze očekávat rychlou eliminaci prostředků, kterými může KLDR napáchat nejvíce škody.
Pakliže by se dokonce Severní Korea odhodlala k útoku na Jih nelze pochybovat o tom, že by utrpěla fatální porážku. Zaostalá strategie i výzbroj pozemních sil společně s diskutabilními zásobami pohonných hmot by nedovolila pozemním silám KLDR vést jakoukoli dlouhodobější účinnou kampaň. Avšak i tak by obrovská masa techniky a lidských vln mohla slavit jistý úspěch. V současnosti je pro případný útok na jih i vhodná doba, protože jsme uprostřed zimy. Mráz v této době v Koreji panující výrazně zpevní půdu a tamější pole a učiní ji tak mnohem příhodnější pro pohyb obrněných jednotek. Dřívější úvahy o případném postupu KLDR spekulovaly s faktem, že by se patrně pokusila obejít Soul a rozvíjet útok dále na jih. Jak již bylo ale řečeno, dnes již nemůže reálně s úspěchem počítat. Patrně jedinou možností v tomto případě se nabízí útok na jih a rychlé obklíčení a doříznutí Soulu, které by umožnilo držet město jako rukojmí. Posléze by patrně bylo přikročeno k vyjednávání a Pchonjgjang by se patrně snažil z dané situace vytěžit maximum. Nicméně je na první pohled jasné, že úspěch takovéhoto postupu je více než diskutabilní.
Válka se Severem by a jakékoli případě byla zničující. V situaci v jaké KLDR je, není možné vyloučit, že by došlo k použití ZHN, což by téměř jistě vyvolalo protiúder ze strany USA. Konsekvence takového vývoje není třeba dále rozebírat. Proto je zde silný zájem všech aktérů dále udržet současnou situaci. Nicméně obava ze ztrát na životech by na druhou stranu neměla znamenat appeasement za každou cenu. Nelze vyloučit, že KLDR jednoho dne skutečně dojde k bodu, kdy už nebude návratu a skutečně podnikne pokus o invazi, či masivní útok. V takovémto případě by bylo daleko lepší provést včas preventivní, či preemptivní úder, který by dal mnohem větší naději na alespoň maximální snížení ztrát. Dějiny Evropy jasně ukázaly, že ustupování agresivním diktaturám nikam nevede a na tuto lekci bychom neměli zapomínat ani v 21. století
http://www.cfr.org/publication/23543/kimpossible.html
http://www.cfr.org/publication/23050/north_koreas_new_collective_leadership.html
http://www.guardian.co.uk/commentisfree/cifamerica/2010/dec/06/north-korea-obama-china
Další zdroje:
Buzo, Adrian. 2003. Partyzánská dynastie. Praha. BB Art.
Michishita, Narushige. 2008. North Korea’s military-diplomatic campaigns, 1966-2008. New York: Routledge.
Shirk, Susan. 2007. China: The Fragile Super Power. New York: Oxford University Press.
Visingr, Lukáš. 2009. „Korejský poloostrov: Rozdělený, ozbrojený a nebezpečný“. Armádní technický magazín. 2009, č. 8
Dmitrij Medvěděv pobouřil Japonsko
Návštěva Dmitrije Medvěděva na sporných Kurilských ostrovech pobouřila Japonsko. Ostrovy, které Japonsko považuje za neoprávněně odebrané po druhé světové válce, jsou jádrem sporu obou zemí. Japonsko označilo ruské jednání za politováníhodné a posléze odvolalo z Moskvy svého velvyslance.
http://www.guardian.co.uk/world/2010/nov/02/japan-recall-ambassador-medvedev-dispute
Dalajlámův efekt
Univerzita v Německém Gottingenu přišla se zajímavou studií. Dle ní každá země, která oficiálně přijala tibetského vůdce Dalajlámu, zaznamenala pokles ve svém exportu do Číny. Tento jev pojmenovala, jako „dalajlámův efekt“, a ukázala tak na málo viditelné, nicméně účinné způsoby, kterými Čína prosazuje svoji politiku.
http://edition.cnn.com/2010/BUSINESS/11/04/dalai.lama.trade.china/index.html?iref=NS1
http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-11705355
Rostoucí inflace v Číně
Rostoucí inflace čínské měny nadělává jejím vůdcům poměrně značné starosti. Spolu s ní rostou zejména ceny potravin, což se může negativně projevit na stabilitě některých oblastí. Čínská vláda proto přijala několik razantních opatření k omezení inflace.
http://www.nytimes.com/2010/11/18/world/asia/18china.html
http://news.xinhuanet.com/english2010/china/2010-11/11/c_13601622.htm
KLDR a nedostatek potravin
Krize na korejském poloostrově je ještě umocněna nejistotou okolo potravinové bezpečnosti KLDR. Velkým problémem se zdá být i fakt, že až okolo pěti miliomů Severokorejců bude v příštím roce trpět nedostatkem potravin
Letecká show v Ču-chaj
Velkou událostí v oblasti rozvoje čínské armády jistě znamenala air show v Ču-chaj. Čína zde ukázala celé spektrum letounů a snažila se dojednat nové zakázky pro svoje vzdušné síly i export jejích strojů. Velmi zajímavé byly i nové bezpilotní prostředky, které Čína prezentovala jako důkaz svého kontinuálního technologického pokroku.
http://www.defensenews.com/story.php?i=5056235
Čínský raketový arzenál a jeho sousedé
Následující analýza se zabývá zhodnocením čínských balistických střel i střel s plochou dráhou letu. Nezabývá se ovšem dopady tohoto zbrojení primárně optikou sporů Číny s Tchaj-wanem a Japonskem, ale v úvahu bere i obtížnou strategickou realitu Ruské federace, pro kterou představuje takto masivní rozvoj rovněž potencionální hrozbu.
http://www.ausairpower.net/APA-2010-02.html
Peking se snaží vyvrátit teorie „čínské hrozby“
Jistá nervozita ze vzrůstající čínské moci je velmi patrná po celém asijsko-pacifickém regionu. Peking se snaží tyto obavy rozptýlit zejména obratnou ekonomickou diplomacií. O celé věci detailněji pojednává následující analýza.
Jižní Korea chce americké jaderné zbraně
Ještě před vypuknutím poslední krize Jižní Korea oznámila, že vzhledem k pokračujícímu jadernému programu KLDR by zvážila případné znovu rozmístění amerických jaderných zbraní na svém území.
http://www.defensenews.com/story.php?i=5089548&c=AME&s=TOP
Autor: Michal Mádl, student Bezpečnostních a strategických studií, FSS MU
