Jde o velmi důležitou figuru opozice. Maxim Reznik je velmi populární mezi mladou opoziční inteligencí i mimo Petrohrad, jeho dopad je celoruský. Vypadá o něco starší, přitom je ale ročník 1975. Říká, že to je díky věznění, kdy si nechal narůst vousy. Profesí je učitelem dějepisu na ZŠ. Díky tomu, že ředitel je nenápadný a opatrný sympatizant opozice, má práci v oboru.

 

Maxim Reznik – 34 let, radikální, původem Žid, ovšem nepraktikující. Ptal jsem se jej, zda nemá kořeny v ČR díky příjmení, řekl, že neví, ale že v Haliči by se pravděpodobně předci dali vypátrat.

 

Jste předsedou strany Jabloko v Petrohradě, která se hlásila ideologicky vždy k liberalismu? Platí to stále?

Jsme sociálně liberální strana, ale díky tomu, že jsme jedinou protirežimní organizací, která má status strany, tak v našich řadách najdeme celou řadu ideologicky různě orientovaných jedinců, které spojuje pouze odpor k režimu. Máme v našich řadách sociální demokraty, zelené… Prostě máme na starosti důležitější věci, než programové spory. Nyní potřebujeme vybojovat mnohem základnější věci – právní stát, svobodu slova, pohybu, shromažďování, svobodné volby. Až postavíme dům, pak se v něm můžeme hádat.

V čem je putinský režim tak špatný, že proti němu bojujete? Mnozí Rusové jej podporují, a mnozí upřímně…

Protože nejenže nerozvíjí základní demokratické hodnoty, ale dokonce je i ničí. Já osobně jsem znepokojen hlavně tím, že není nezávislé soudnictví a média. Ještě bych snesl autoritářský režim, který ale alespoň zajišťuje elementární možnost dobýt se práva a možnost svobodně přijímat informace, ovšem současný ruský režim nezajišťuje ani to. A navíc stojí opět na osobní moci jedinců. V tomto případě na Putinově osobní moci. V tomto se Putin velmi dobře učil od Jelcina a v řadě věcí ten režim samozřejmě zdokonalil.

A co další opoziční struktury?

My se s nimi příliš nedružíme. Máme společného nepřítele, ovšem nevidím důvod, proč bych měl podporovat národní bolševiky. Pokud by se dostali k moci, jejich režim by byl ještě horší, než současný. Takže s nimi prostě spolupracovat nemůžeme a nebudeme, protože jejich postoj k demokracii je ještě více odmítavý, než postoj současného režimu.

A jak se režim chová k Vám? Jakým způsobem s Vámi bojuje, jaké používá nástroje?

Nedává nám šanci k rozvoji a neustále nás dusí. Ale zemřít nás nenechá – ohledem na mezinárodní mínění. Vždy tak mohou říci – ale vždyť my je nezakazujeme, existují, jen prostě nemají podporu v obyvatelstvu.

Je ovšem nutno rozlišit ještě v rámci Jabloka. U nás v St. Petěrburgu máme s režimem potíže větší než moskevské Jabloko a federální centrum. Jsme radikálnější, méně povolní, s námi tudíž režim jedná ostřeji. V roce 2007 nás odmítli připustit k volbám a použili velmi oblíbenou taktiku – obvinění, že jsme chybným způsobem sesbírali podpisy. A i když jsme dovedli k soudu konkrétní lidi, kteří tvrdili, to je můj podpis a pravý podpis, soud se nám vysmál. To je přece něco neuvěřitelného – soud ví lépe než konkrétní podpisovatel, zda je ten podpis jeho či ne. To už není ani Orwellovský svět, to je něco….(smích). V Moskvě však Jabloko s registrací do voleb do Moskevské městské dumy problémy nemělo, protože je prostě méně radikální, více kompromisní…Toto štěpení je velké a samozřejmě je pro stranu špatné… My jsme více ostří. Jako jediná frakce jsme hlasovali proti jmenování Matvijenkové. Také velmi ostře vystupujeme proti stavbě mrakodrapu Gazpromu, a proto nás také začíná podporovat stále více občanů. Mrakodrap by nenávratně zničil panorama historického Petrohradu.

O co se přesně jedná?

O Putinův pomník, o jeho falický symbol. 400 metrů vysoká stavba, kterou bude platit Gazprom. Pro historický Petrohrad je to katastrofa, navíc tím, jak je Petrohrad na rovině, tak by ta věž strašila odevšad. Petrohrad by byl vymazán z památek UNESCO. My jsme požadovali referendum, nicméně jsme byli opět ostrakizováni a nepřipuštěni k volbám. A přitom bylo jasné, že pokud budeme k volbám připuštěni, tak se do městského parlamentu dostaneme. Tak nás vyškrtli. To ostatně pak vedlo v březnu 2007 k zorganizování Maršu nesoglasnych.

A proč to paní Matvijenko podporuje? Přece ví, že St. Petěrburg žije hodně z turistiky a že stavba té věže do značné míry ublíží příjmům města. I bez ohledu na kulturní, historický rozměr je to přece kontroverzní otázka.

No poněvadž to chce Gazprom a Matvijenko není nic, než jejich služka. A hlavně je to Putinova iniciativa. Chce si prostě postavit pomník. Pomník ve svém rodném městě. Velký pomník malému Putinovi. To je ale spíš asi už otázka pro psychology. No a Matvijenko je nucena jim jít na ruku, je gubernátorkou jen z jejich vůle. A navíc je to stará komunistická aparátnice zvyklá nahoru se klanět a dole dupat.

V souvislosti s Maršem nesoglasnych jste byl krátce vězněn. Z jakého to bylo důvodu?

Byl jsem zatčen a obviněn z napadení policisty. A věznili mne s odůvodněním, že jestli budu na svobodě, mohu ovlivňovat občany. V podstatě to znamenalo, že jestli budu na svobodě, budu se politicky angažovat a tudíž je lepší mne mít pod zámkem. Byl jsem vězněn tři týdny, ale nakonec mne i díky silným protestům doma a v zahraničí propustili. Pak už to bylo složité, byl kolem toho hluk a i když jsem vystoupil otevřeně v TV, kde jsem mluvil o falsifikaci voleb, a Matvijenko si velmi přála, abych byl opět zatčen, už to neriskovali. Zastalo se mne i dost lidí mimo politiku – akademici, umělci, zahraniční diplomaté… Orodoval za mne též Javlinskij přímo u Putina. V normální zemi se takovými věcmi prezident či premiér nezabývá, ne?

No, jak kdy…

Jasně, byla to politická věc, ale tvrzení tří policistů, že jsem je zbil, to už působilo směšně. Pak nám nicméně za pomoci výmluv ohledně nutnosti opravit dům zavřeli kancelář, velmi známé místo občanské společnosti v Petrohradě a přesunuli nás sem. A i tento, jak jste si jistě všiml, nekvalitní prostor jsme si museli vynutit pohrůžkami demonstrací, protože nás chtěli odsunout někam až mimo dostup metra.

Máte problémy s financováním?

Samozřejmě. Velké. Byznysmeni nám dávají peníze jen velmi opatrně a anonymně, kdo dá veřejně, brzy začne být šikanován daňovým úřadem, policií, FSB, protipožární ochranou, hygienicko-epidemiologickou stanicí a já nevím kým dalším.

Změnila se situace nějakým způsobem i v souvislosti s odsouzením Chodorkovského?

Zcela. Začali se bát. Já se Chodorkovského nezastávám, ale je evidentní, že byl odsouzen za politickou činnost. Kdyby nepodporoval opozici, mohl se dále hřát na výsluní světových miliardářů. Ten proces byl, či spíše stále je, absolutně politický. Kdyby byl pouze problémem hospodářské trestné činnosti, měl by být souzen i Abramovič, zcela jednoznačně patří za mříže i Děripaska. Chodorkovskij byl velký přelom a v Kremlu to tak vidí také. Nikdy nepřiznají, že šlo o politiku.

Čili režim neumožňuje financovat opozici?

Ale ano, ale pouze s jeho vědomím a pod jeho kontrolou. Chodorkovskij dojel na to, že to dělal bez povolení Kremlu. Režim, jak jsem říkal, nás nezadusí, jen nás nechá přežívat. Jak v nemocnici na kapačkách, jen tolik, abychom nezdechli.

Jak jako opozice vidíte svoje šance? Proč se Vám nedaří provést také nějakou barevnou revoluci?

Putinský režim je silnější, než byl Kučmův, Akajevův či Ševardnadzeho. Je mnohem bohatší, opírá se, což je obecně známo, o zdroje ropy a plynu a stojí za ním silná a agresivní FSB. Navíc ta perioda v cenách ropy, kterou dostal doslova od boha Putin, to režim neuvěřitelně nakoplo. Teď když je krize a ceny ropy jsou nižší, tak režim bude méně silný. Ostatně rating putinského režimu i obyvatelstva není tak velký, jak se zdá a nikdy ani nebyl. Jenže lidé nevidí alternativu a jsou příšerně pasivní. Prostě Rusové…

A opravdu si uvědomme, že putinský režim je mnohem tvrdší, než byl Kučmův a dalších. Je mnohem tvrdší, než byl Miloševičův v Srbsku. Tam byla opozice prakticky normálně reprezentovaná a problémy, kterým čelila, byly proti ruské opozici mnohem menší. Také byla opozice bohatší. Ukrajinští oligarchové v klidu financovali Naši Ukrajinu, srbská opozice měla peníze od srbské emigrace, svoje média apod. Tady ovšem nikoli. Máme to těžší, mnohem těžší. A ještě – podle mne by ani jedna z barevných revolucí neuspěla, kdyby neměla opozice místa v parlamentu. My je nemáme, nás odstřihli dostatečně včas. Mimoparlamentní opozice to má mnohem těžší.

Nevidíte klíčový problém v lidech, v pasivitě populace. Či snad v její jakési spokojenosti s putinským režimem?

Materiál byl stejný – lidi v Kyjevě se od Moskvanů nebo Petrohradců neliší, jsou to titíž homo sovieticus. Natož v Biškeku, kde mají navíc ještě s prominutím ony jisté stádní tradice turkických národů. Ale okolnosti jsou jiné. Nebudeme- li mít peníze, nebudeme mít možnost propagace a nebudeme tudíž v parlamentu nebo mít alespoň možnost silné propagandy, která by dostala lidi do ulic. Přístup do masových médií nemáme. Existuje tak maximálně Echo Moskvy. A tím, jak je režim bohatý, tak spoustu hlasů umlčí prostě penězi. Koupí si vás.

Jak to tedy máte s přístupem do médií, objasněte mi to, prosím, blíže.

Máme k dispozici internet a částečně tisk. To je vše. Ostatně i proto nedůvěra k režimu je silná v Moskvě a St. Petěrburgu, kde mají lidi informační alternativy. Jenže jsou pasivní, jako za komunistů. Kuchyňová opozice tomu říkáme. Bojí se také o práci. Spousta inteligence přišla o práci díky podpoře opozice a mnozí podlehli. Já mám štěstí na ředitele, který mne zuby nehty drží, jinak bych na škole učit nemohl.

Byl režimní tlak již důsledkem propadu Jabloka ve volbách v roce 2003 nebo byly příčiny jiné. Ptám se proto, jestli si do jisté míry za politickou prohru nemůžete sami. Třeba díky nejednotě na pravé (liberální) straně spektra.

Ano, chyby byly i na naší straně, i na straně Svazu pravicových sil. Osobní ambice, vzájemné nesympatie lídrů. Ale velký vliv už tehdy měl režimní tlak.

Je pravda, že tehdy procenta spadla všem stranám…

Přesně tak. Všem spadly, i KPRF (Komunistická strana Ruské federace), a rostly jen Jednotnému Rusku. Podívejte, Rusko je velké a hlasování jde z východu na západ a už na východě bylo u Jabloka 4, 3%. A bylo tudíž každému objektivnímu člověku jasné, že Jabloko do parlamentu projde, protože pokud má na dálném východě opozice 4, 3 %, tak pak bude mít zde daleko více. A vždy to tak bylo, v 1993, 1995, 1999…takže i precedens je zřejmý. V Moskvě se pohybovala podpora dle průzkumů na 11%, v Petrohradě šlo o 9 – 10%. Taky došlo k jedné události, kterou ale nikdo nikdy na veřejnosti nepotvrdí – Javlinskij mi říkal, že mu Putin volal a blahopřál mu k překonání 5% hranice. Všem, kteří ji překonali, volal. Ptal se, jaké jsou plány Jabloka apod. a Javlinskij mu říká: „Vladimire Vladimiroviči, já se teď dívám na televizor a vidím 4,3%. Putin mu říká, já znám výsledky z Moskvy i St. Petěrburgu a prošli jste.“ Poté nicméně srazili procenta a jelikož jde o lidnaté oblasti, tak nás to dostalo. Já to říkám i proto, že je dost možné, že se Putin rozhodl výsledky zfalšovat na poslední chvíli, či že šlo přímo o jeho práci a iniciativu. Již zapracoval systém. A rok 2007? To již vše fungovalo dokonale – dusili nás a zakazovali kandidáty…

A kde máte tedy hlavní voličskou nebo spíše sympatizantskou základnu?

Inteligence. Sociální střední třída. Ekonomická střední třída je v Rusku stále nepočetná a volí spíše, pokud volí vůbec, Jednotu. Navíc ekonomická střední třída není střední třídou sociální. Prostě nemáme klasickou evropskou střední třídu. Máme podporu ve velkých městech. U mládeže. Hlavně v evropské části Ruska. V poslední době nám ovšem vznikl nový problém – lidi myslí, že Jabloko prostě nemá šanci projít a aby oslabili režim, volí komunisty. I liberálně myslící lidé! Prostě taktické hlasování proti režimu. Hlas proti všem už byl zrušen, tak volí takto. I mladí lidé kolem 20! A ti tak hlasují i proto, že už si SSSR a komunismus nepamatují a vidí v KPRF jedinou reálnou opoziční sílu. A jistý paradox je, že u Jabloka je hodně voličů penzistů – starých disidentů a intelektuálů.

Jakou má Jabloko pozici k zahraniční politice? Dá se říci, že máte jiné postoje než režim i v zahraniční politice?

Jsme prozápadní. Naprosto jiný postoj máme k používání vojenských hrozeb. Ačkoliv nejsme zcela jednotní, odsuzujeme invazi do Gruzie. I když vina na straně Saakašviliho je též nepopiratelná a pokrytecký dvojaký postoj západu Kremlu jenom nahrával. Razíme dva hlavní vektory – nesouhlasíme s imperiální politikou Ruska, připomíná příliš politiku SSSR. Ale nesouhlasíme ani s politikou USA, hlavně s politikou, kterou vedl Clinton a v první řadě Bush. Clintonovi lidé jsou zastoupeni i v Obamově administrativě, takže jisté obavy v nás zůstávají dál. Americká politika často přímo provokuje a pomáhá imperiálním choutkám Kremlu. A Kreml má prostě často až příliš mnoho argumentů a ospravedlnění ke svým krokům. Viz bombardování Bělehradu, otázka Kosova. Jak chcete potom kritizovat Putina za jeho kroky v Čečensku a Gruzii?

Jistě, to jsou pochopitelné a silné argumenty…

Když byl Obama v Moskvě, náš předseda Mitrochin se s ním bavil o protiraketové obraně.

Ne o lidských právech (úsměv)?

(smích) Obama to ví a co s tím může udělat…!?

Realistický postoj (smích)…

…a ptal se ho, co tím USA sledují. Protože provokují akorát reakce Kremlu a ztrácí sympatie ruské populace, aniž by to mělo reálný vojenský význam. Takhle – těžko můžete v Rusku prosazovat západní hodnoty, pokud je jejich reprezentantem George Bush. To nám, jako prozápadní opozice nikdy nepřidalo a samotné nás to uvádělo v pochybnosti o tom, co děláme. Čím se, prosím Vás, liší Bush od Putina? Akorát tím, že vládl zdravější společnosti, která ale stejně umožnila rozvinutí jeho agresivnímu imperialismu.

Dobře. Nad tím bychom mohli vést dlouhý spor, ale nechme to stranou. A konkrétně systém protiraketové obrany vy vidíte jako akt amerického imperialismu?

Působí to tak. My jako Jabloko vyzýváme k společné protiraketové obraně proti agresivním režimům na Blízkém Východě. Rusku to jenom pomůže integrovat se do západních struktur a ruské demokracii to pomůže více, než slova.

Na druhou stranu by to mohlo znamenat snížení kvality demokracie v západních zemích…

To si nemyslím, západní země jsou dostatečně silné, aby tomu odolaly. Jedině jejich vlastní chyby je můžou dostat do problémů s Ruskem – třeba přílišné obchodní pakty se současným režimem. My jako Jabloko máme strategický cíl maximální integrace s Evropou, jenže toto nám nepomáhá.

Váš postoj k ekonomickým otázkám? Ekonomický program jako byste poněkud upozaďovali.

Maximální stimulace poptávky. To jsme se shodli i s Medveděvem.

Jak?

Člen Jabloka je členem vlády – antimonopolního úřadu. Zní to jako paradox, ale je to tak. Ukazuje to akorát na složitou situaci uvnitř Jabloka. Je to Igor Artemjev. A ti byli s Javlinským u Medveděva. Shodli se na tom, že není dobré podporovat banky, ale je nutno podporovat lidi. Zlevnit byty, které pak stimulují poptávku po nábytku, domácích potřebách apod. Nyní sice ceny bytů nerostou, ale neklesají. Stát stavební společnosti sanuje a ony tudíž nemají motivaci snížit ceny. To podle Javlinského Medveděv souhlasil, že je třeba to změnit. Dále podporuje daňové prázdniny pro malé a střední podnikatele.

Poslední otázka – vy jste z Petrohradu, stejně jako Putin. Jak vy ho osobně hodnotíte jako politickou osobnost?

Putin není z Petrohradu, ale z KGB. Jeho životní postoje neutvářel Petrohrad, ale KGB. A možná NDR. Model režimu, který zde buduje, připomíná NDR.

No dobře, ale obklopuje se lidmi z Petrohradu, současný president je také z Petrohrad..

Medveděv je jak anglická královna. Může tak akorát krmit kachny u jezírka. Sice se asi bude snažit posílit svoji moc, ale já osobně jsem přesvědčen, že se mu to nepodaří. Jinak Putin k sobě přitahuje lidi, kteří jsou mu zavázání. A ty klíčové pozice nedrží jeho kamarádi z našeho města, ale z KGB!

Putina vybrali proto, že byl šedý a mysleli si, že bude jak loutka. Podcenili ho. Jeho politickým otcem byl Berezovskij a Putin ho odstřelil. Docela galantně, ale odstřelil. A ve srovnání s Jelcinem byl mladý.

A osobně si myslím, že udržení u moci mu už zařídila FSB. Vyvolali druhou válku v Čečensku. Za výbuchy domů stojí oni. Prostě cynická politika. Rozjeli boj proti terorismu, jak to nazvali a ten vedl mladý sportovně vyhlížející Putin. Já to samozřejmě nemůžu dokázat, ale jsem si tím jist. Čečenci zatím nestáli, neměli žádný zájem na té válce, kdežto Kreml ano. A Gruzie loni? Totéž s tím, že jim ještě nahrály chyby Saakašviliho a západu. Režim toho schopen je, to si nic nenamlouvejme. A nejen tento. Stejný byl i Čubajs, který pro demokracii v Rusku napáchal více škod než Putin. Jsou schopni pro své politické cíle zabít vlastní lidi a k roku 2012 se zase něco objeví, to se můžeme spolu vsadit.

Autor: Tomáš Šmíd, odborný asistent na katedře Politologie, předseda Centra pro bezpečnostní a strategická studia