Kosovo vyhlásilo nezávislost již v roce 2008 a ani následujících 10 let po vyhlášení referenda nepřineslo uklidnění etnického napětí mezi Srby a Albánci. Napjaté vztahy Prištiny a Bělehradu však představují zásadní problém pro přistoupení obou zemí do Evropské unie. Rusko, významný srbský spojenec, zároveň blokuje vstup Kosova do OSN. Potenciální členství v těchto organizacích tak představuje silnou motivaci zamrzlý konflikt řešit i přes vzájemné nepřátelství.

V posledních několika měsících se na Balkáně horečně diskutuje o možné dohodě, která by v ideálním případě jednou pro vždy vyřešila soupeření obou zemí, tedy alespoň na politické úrovni. Nejvíce diskutovaná podoba dohody navrhuje výměnu území, přesněji, aby se kosovští Albánci vzdali severní části Kosovskomitrovického okruhu[1] ve prospěch Srbska, výměnou za Preševskou dolinu[2]. Kosovskomitrovický okruh je území fakticky rozdělené řekou Ibar na dvě části. Řeka odděluje jižní část obývanou Albánci od severu, kde žije v izolaci od zbytku země poměrně početná srbská menšina[3] de facto podřízená Bělehradu. Preševská dolina představuje ekonomicky zaostalé území jižního Srbska, které je domovem až 80 tisícům etnických Albánců. Koncem roku 2000 byla předmětem konfliktu mezi srbskými bezpečnostními silami a etnicky albánskou UÇPMB[4]. Situace v regionu zůstává i téměř dvacet let po skončení konfliktu napjatá. Plán podporovaný USA však čelí rostoucí vlně kritiky jak uvnitř republik, tak na mezinárodní úrovni.

Potenciální dohoda o výměně území není zdaleka bez rizika. Dělení území podle etnického klíče může region vrátit k hrůze 90. let. Etnicky čisté území může být vzorem, který vytvoří lavinový efekt po celé Evropě a posílí radikální ideologie. Výměna území by mohla ohrozit křehkou státnost Bosny a Hercegoviny, kde autonomní Republika srbská pravidelně vyhrožuje odtržením. Totéž platí i například pro Makedonii, kde Albánci tvoří téměř třetinu populace. Makedonští Albánci jsou velmi blízce propojeni s jejich etnickými příbuznými v Kosovu a překreslování hranic dle etnického klíče by tak mohlo podpořit separatistické tendence i v tomto regionu.

Problém by představoval i fakt, že ekonomicky deprivované Kosovo by ztratilo hornický komplex Trepča a přehradu Gazivode s vodní elektrárnou. Rozdělení by mohlo být problematické i pro samotné obyvatele srbské části Kosova. Severní Kosovo je do značné míry ovládáno hlavami organizovaného zločinu, které disponují dostatečným vlivem a finančními prostředky, aby byli relevantními politickými hráči v rámci samostatného Kosova. Ačkoliv jsou v současnosti podřízeni Bělehradu, je pravděpodobné, že kdyby bylo území včleněno do Srbska, docházelo by k mocenskému boji mezi těmito subjekty a Bělehradem. Také by severní část Kosova po včlenění pravděpodobně ztratila mezinárodní pozornost a z ní plynoucí finanční benefity.

Dohoda se Srbskem navíc nemusí jednoznačně garantovat Kosovu status suverénního státu. Nejasná zůstává i situace Srbů, kteří žijí v centrálním Kosovou, například ve městě Gračanica[1]. S oddělením severní Mitrovice by zbytek Srbů v Kosovou ztratil veškerý zbytek politické relevance.

 Kosovský prezident Hashim Thaçi i jeho srbský protějšek Aleksandar Vučić se vyjádřili, že výměna území by mohla připravit cestu ke konečnému vypořádání mezi oběma zeměmi. Vučić a Thaçi se pravidelně scházejí pod záštitou šéfky evropské diplomacie Federicy Mogherini, aby uzavřeli dohodu, která by zlepšila vyhlídky pro vstup do EU pro obě země. Zástupci obou zemí na diskuzním fóru konaném v Rakousku uznali, že by byli ochotni přistoupit na dohodu, která by zahrnovala změnu hranic. Ani jeden z představitelů však nezveřejnil přesnou podobu dohody. O výměnu území stojí zejména Aleksandar Vučić, kdežto jeho politický protějšek je zdrženlivější. Thaçi veřejně zavrhl možnost výměny území, přesto naznačil, že korekce hranic by mohla být součástí dialogů. Řešení, které by vyžadovalo překreslení hranic tak Thaçi doposud explicitně neodmítl.

Naopak proti návrhu důrazně vystupuje srbská opozice, podle které by dohoda znamenala, že Kosovo je navždy ztraceno. Proti návrhu rovněž vystupuje jak opozice v Kosovu, tak i kosovský premiér Ramush Haradinaj.

Na mezinárodní úrovni má dohoda podporu USA, kdy americká administrativa oznámila, že je ochotna odstoupit od dlouhodobé americké politiky, která nepřipouští hraniční změny na Balkáně, pokud Bělehrad a Priština dosáhnou shody. Někteří představitelé EU se rovněž vyjádřili, že podpoří alternativu, která bude mít za následek změnu hranic. Odmítavý postoj zaujala především německá kancléřka Angela Markelová, která považuje jakékoliv územní změny na Balkáně za nepřípustné. Před možným nebezpečím varují i někteří mezinárodní pozorovatelé.

Dne 7. září se měla konat schůze mezi Thaçim a Vučićem vedená Fredericou Mogherini, na které oba státníci měli diskutovat výše zmíněnou problematiku. Schůze však byla srbským prezidentem na poslední chvíli zrušena. Vučić přesný důvod zrušení setkání neuvedl, pouze ředitel srbské Kanceláře pro Kosovo a Metochii Marko Đurić vydal strohé prohlášení, že důvodem pro zrušení schůze byly lži, kterých se Priština dopustila ve dnech před jejím konáním. Oba prezidenti se tak s Mogherini setkali pouze individuálně.

Ratifikaci jakékoliv dohody navíc blokuje kosovský parlament. Thaçi se již obrátil na ústavní soud s dotazem, zda se mezinárodní dohoda podepsaná pouze prezidentem bez podpory parlamentu považuje za právně uznanou. V současnosti čelí Thaçi sílícímu tlaku opozice a není pravděpodobné, že by podporu parlamentu získal.

Vzájemná dohoda se netěší ani podpory kosovsko-albánské veřejnosti. V sobotu 29. září se tisíce lidí z celého Kosova sjely do hlavního města, aby se zúčastnily protestní akce namířené proti Thaçimu.  Kosovský prezident ještě stejný den dočasně přesměroval pozornost od opozičního protestu, když podnikl návštěvu do Srby obývané oblasti kolem jezera Gazivode, v doprovodu přibližně 60 členů speciálních policejních jednotek ROSU v rozporu mezi dohodami mezi Prištinou a Bělehradem. V reakci na přítomnost kosovsko-albánských ozbrojenců v srbské enklávě Bělehrad uvedl své bezpečnostní složky do plné bojové pohotovosti. Srbsko tento krok odsoudilo a obrátilo se v této záležitosti na generálního tajemníka NATO Jense Stotelberga. Vučić varoval, že Srbsko nedovolí žádné násilí na srbské menšině.

I přes některé počáteční optimistické výroky nic nenapovídá tomu, že by v dohledné době mohla existovat fyzická podoba jakékoliv dohody týkající se srbsko-kosovských vztahů. To potvrdil minulý měsíc i Aleksandar Vučić, když prohlásil, že zatím neexistují žádné konkrétní plány a veškeré návrhy na změnu území jsou tedy pouze hypotetické. Že k výměně nedojde naznačil i kosovský premiér Ramush Haradinaj, který na konci září odletěl na jednání do Spojených států. Následně na tiskové konferenci dokonce zpochybnil původní podporu USA vyjádřením, že se někteří američtí činitelé domnívají, že Kosovo by si mělo ponechat své nynější hranice.

Současné dialogy ukazují, jak klíčové je pro obě země členství v mezinárodních organizacích, přičemž následné členství v EU bude tvořit hlavní podmínku budoucí dohody. Samu výměnu území autor nepovažuje za řešení. Odmítavý postoj Německa, které má v EU zásadní slovo, by mohl hrát negativní roli pro budoucí přijetí do Unie. Řešení v této podobě by vyžadovalo ústavní změny v obou zemích, k čemuž chybí podpora jejich parlamentů. Odpor prakticky všech zúčastněných a nevyjasněná pozice příslušníků menšin, kteří by nebyli předmětem výměny území představují sami o sobě podstatné bariéry. Jednání státníků alespoň potvrzuje, že status quo přestává být žádoucí a obě strany jsou schopny uvažovat o kompromisu. Jedná se o výchozí bod pro další jednání, jejichž výsledkem by byla přijatelná dohoda, která by vedla ke smíru a integraci obou zemí. Její přesná dohoda je však pravděpodobně v nedohlednu. Pro kosovské Albánce bude nezbytné, aby podpis dohody garantoval uznání nezávislosti Kosova. Uznání Kosova Srbskem bude vyžadovat nemalé ústupky z kosovské strany a ty, jak nedávné události ukázaly, nejsou v zemi zdaleka populární.

Poznámky

[1] Gračanica byla v minulosti součástí hlavního města Priština. V současnosti má asi 25 000 obyvatel z toho 85% tvoří etničtí Srbové.

[1] Jeden z 8 územních celků Kosova

[2]Preševská dolina je název preferovaný etnickými Albánci. Jedná se o území jižního Srbska, zejména tedy samosprávní celky Preševo, Medveđa a Bujanovac

[3] Na severu od řeky Ibar žije asi 70 000 Srbů

[4] Osvobozenecká armáda Preševa, Medveđe a Bujanovace