Přestože jsou ukrajinské ženy zobrazovány primárně jako oběti války na Ukrajině, deseti tisíce Ukrajinek ve skutečnosti slouží v ozbrojených silách a asi 5 tisíc z nich je v současnosti nasazeno přímo na frontové linii. Od začátku konfliktu v roce 2014 totiž došlo k výraznému zlepšení postavení vojaček v ukrajinské armádě. Tento článek rozebírá příčiny tohoto vývoje a překážky, kterým ukrajinské vojačky stále čelí, a zamýšlí se nad tím, jak by jejich přítomnost v Ozbrojených silách Ukrajiny mohla vypadat po konci války.

Díky svému sovětskému dědictví má Ukrajina významný historický precedent extensivní participace žen v ozbrojených konfliktech. Není žádným překvapením, že druhá světová válka si v Sovětském svazu vyžádala mobilizaci co největší části obyvatelstva, a došlo tak k nebývale masivnímu nasazení žen ve válečných operacích. Podle ne stoprocentně spolehlivých oficiálních statistik se konfliktu tehdy z celkových 800 tisíc sovětských žen zúčastnilo asi 127 tisíc Ukrajinek. [1] Přestože velká část žen sloužila v týlu, tisíce dalších se staly přímou součástí bojů ať už jako odstřelovačky a pilotky, nebo jako zdravotnice. Pro vysvětlení účasti žen na obraně Ukrajiny v současnosti je také významná participace ukrajinských žen v neregulérních partizánských jednotkách UPA (z ukr. Ukrayins’ka Povstans’ka Armiia), které ve 40. letech bojovaly za nezávislost Ukrajiny. [2]

Po konci druhé světové války však došlo ve jménu pro-rodinných politik k radikálnímu omezení možností žen v ozbrojených silách, kdy jim byly zapovězeny vojenské akademie, které představovaly prakticky jedinou cestu do armády, a většina z již sloužících žen byla vypuzena či marginalizována. Další součástí tohoto poválečného „backlashe“ bylo systematické umenšování rolí, které vojačky v konfliktu sehrály [3], a to i přes jejich selektivní využití tehdejší propagandou.

Konflikt jako impuls pro změnu

Ani vznik samostatných Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU, z ukr. Zbroini syly Ukrainy) v roce 1991 nepřinesl žádný zásadní vývoj co se týče postavení žen v armádě. Vojenská služba byla otevřena pouze ženám se vzděláním v určitých oblastech jako medicína, komunikace či kartografie. [4] I tak ale ženy tvořily převážně administrativní personál. Kolem roku 2010 však byly podniknuty první opatrné kroky směrem k větší genderové rovnosti v ozbrojených silách. [5] Výrazný přelom pak nastal po vypuknutí konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014. Ten měl za důsledek transformaci ZSU, jejíž často opomíjenou součást představuje i výrazné zlepšení postavení žen v ozbrojených silách. [6] Na počátku takzvané protiteroristické operace (ATO, z ukr. Antyterorystychna operatsiya) na Donbase, která oficiálně probíhala do roku 2018, se Ukrajina ocitla s rozpadající se, větší akce neschopné armády. V této situaci vzrostly na důležitosti dobrovolnické oddíly, jejichž prominentní součást tvořily právě ženy. [7]

V rámci ZSU však bylo na počátku konfliktu vojačkám oficiálně zapovězeno sloužit v bojových rolích. Protože ale rozlišení mezi takzvanými bojovými a nebojovými pozicemi není v realitě ozbrojeného konfliktu udržitelné, ženy ve skutečnosti v bojích participovaly, ale tabulkově byly vedeny například jako kuchařky, uklízečky či účetní. [8] [9] Výsledkem tohoto zákazu bylo nedocenění těchto vojaček, které mělo i mnoho praktických ramifikací – na rozdíl od svých mužských protějšků měly ženy složitější přístup k lékařské péči o utrpěná zranění, neměly nárok na finanční kompenzaci za účast v boji nebo se jim nedostalo odpovídajícího společenského uznání. [10]

Situace se od té doby však podstatně změnila díky sérii legislativních úprav mezi lety 2016-2019, které zásadně rozšířily možnosti vojaček v ZSU – byl zrušen zákaz sloužit na bojových pozicích, došlo k formálnímu zrovnoprávnění žen a mužů v ozbrojených silách a dívkám byla otevřena vojenská lycea. [6] Za poslední zhruba deset let tedy byla Ukrajina svědkem významného zlepšení jak kvantitativní, tak kvalitativní participace žen v ozbrojených silách. Ruská invaze tento trend nezvrátila, ale naopak poskytla tomuto procesu nový impuls.

Současný stav a jeho příčiny

Podle dat z října 2023 je v ZSU přes 43 tisíc vojaček, což představuje 5,3 % celé armády, a 5 tisíc z nich by mělo sloužit přímo na frontě. [11] V porovnání s předválečnými lety je však tento procentuální poměr nižší, protože kvůli mobilizaci mužů nepřekvapivě došlo k dramatickému zvětšení ZSU. Faktem ale je, že od začátku konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014, kdy sloužilo něco přes 16 tisíc vojaček, došlo k zásadnímu nárůstu participace žen v ozbrojených silách, a to i přes znovuobnovení vojenské služby pro muže. [12] Toto více než zdvojnásobení odpovídá teoriím, které předpovídají posílení role žen v armádě za časů vážného ohrožení národní bezpečnosti, podobně jako tomu bylo například za druhé světové války. [13] Potřeba více rekrutů tak vedla k většímu otevření se ZSU ženám.

Fenomén nárůstu přítomnosti žen v ozbrojených silách však samozřejmě nelze vysvětlit jediným faktorem. Mezi další, dlouhodobější příčiny patří bezpochyby fakt, že finanční ohodnocení v armádě není nejvyšší, a muži proto mnohokrát hledají práci jinde, což otevírá více možností pro ženy, které často pracují v ještě podhodnocenějších pozicích. [8]

Důležité bylo také odstranění prakticky všech formálních diskriminačních překážek pro ženy v ZSU. Jednu z posledních bariér ženám představovalo podmínění určitých důstojnických pozic pohlavím, které ale bylo v předvečer ruské invaze v únoru 2022 zrušeno. [14] Významnou roli v této a předchozích legislativních úpravách sehrálo úspěšné lobbování ze strany aktivních hnutí veteránek a dalších advokačních kampaní jako je například projekt Invisible Battalion. Vojačky v ZSU tak mají výrazně větší možnosti kariérního růstu než ještě před pár lety.

Na integraci principů genderové rovnosti do ZSU měli také nezanedbatelný vliv zahraniční aktéři. Organizace jako NATO, EU či OBSE dlouhodobě podporují reformu ukrajinského bezpečnostního sektoru (SSR, z angl. security sector reform) směrem k větší demokratické kontrole ozbrojených sil jako prerekvizity pro dosažení standardu západních armád. [15] Podstatnou součástí SSR je mimo jiné důraz na genderové otázky v armádě. [16] Například takzvané Roční národní programy pod záštitou komise NATO-Ukrajina, donedávna klíčové dokumenty pro podporu reformu ZSU, věnují genderové rovnosti v bezpečnostním sektoru relativně dost prostoru. [12] Dalším významným nástrojem jsou pak Národní akční plány pro implementaci Rezoluce Rady bezpečnosti OSN „Ženy, mír a bezpečnost“, které zastřešují snahy o integraci genderových perspektiv a jež byly v případě Ukrajiny zaměřeny primárně na bezpečnostní sektor. [17] Dosažení genderové rovnosti v ZSU se tak alespoň ve formální rovině stalo jednou z priorit ukrajinské politické a vojenské reprezentace. [18]

Problémy přetrvávají

I přes tyto významné pokroky směrem ke genderové rovnosti v ZSU, však mnoho problémů přetrvává. Ukrajinské ozbrojené síly jsou stále charakterizovány značnou jak vertikální, tak horizontální genderovou segregací. [12] Co se týče vertikální distribuce, ženy důstojnice představují pouze necelých 7 % všech držitelů důstojnických a poddůstojnických (non-commissioned officer) hodností [11], ale je potřeba říci, že se od roku 2014 jejich počty v absolutních číslech zčtyřnásobily. V nejvyšších hodnostech jsou však přítomny jen výjimečně. Kvůli do nedávna ještě platícím formálním omezením a tradičnímu pojetí společenských rolí přetrvává i značná profesní segregace podél genderových linií. Ženy jsou tak koncentrovány v tradičně „feminizovaných“ rolích jako zdravotnictví, účetnictví, logistika, nebo komunikace. [6]

Navzdory určitým změnám v názorech na ženy v ukrajinské armádě jde i nadále o prostředí se silně patriarchální vojenskou kulturou, což ale samozřejmě není specifikem ZSU. Zásadním problémem je kupříkladu sexuální násilí a obtěžování. [19] Absence spolehlivých statistik a programů na řešení tohoto problému indikuje nedostačenou pozornost, která je tomuto tématu věnována. [6] Kusé zprávy poukazují nejenom na výskyt sexuálního obtěžování, ale také na ignorování těchto incidentů ze strany velitelů a ostrakizaci jedinců, kteří se odhodlají na problém poukázat. [20]

Obzvláště za současné situace válečného konfliktu je pak zásadním problémem i absence padnoucí výstroje a hygienických pomůcek. Vojákyně v ZSU zpravidla obdrží mužské uniformy a další vybavení, které nejenom že není pohodlné, ale má nižší účinnost, a ohrožuje je tak na zdraví. Často si proto buď musí zakoupit vlastní výstroj, nebo se spolehnout na pomoc občanské společnosti a soukromých dárců. To se však naštěstí pomalu mění, protože ukrajinské Ministerstvo obrany už pracuje na zavedení uniforem a neprůstřelných vest designovaných speciálně pro ženy s tím, že jejich nákup by se měl uskutečnit tento rok. [21]

Výzvy a příležitosti po válce

Jak se bude vyvíjet postavení žen v Ozbrojených silách Ukrajiny po konci rusko-ukrajinského konfliktu? Historické zkušenosti jako například ta ze Sovětského svazu ukazují, že po ukončení velkých ozbrojených konfliktů společnosti často tendují k návratu k tradičněji pojatým genderovým rolím. [22] Vyhnout se této potenciální reakci a zachovat právo žen být rovnoprávnou součástí ozbrojených sil proto bude po skončení rusko-ukrajinské války představovat jednu z výzev pro ukrajinskou společnost.

Budoucí vývoj role žen v armádě bude úzce souviset s tím, jaká bude poválečná podoba ZSU. V současnosti je ukrajinská armáda založena na institutu branné povinnosti mužů, což je značně diskriminativní praktika založená na domněnce, že obrana státu je pouze mužskou záležitostí. [10] Pokud bude tento stav inherentně nerovného postavení mužů a žen zachován i do budoucna lze předpokládat, že to genderové rovnosti v armádě neprospěje. Ukrajinci v současné době sice preferují profesionální armádu s dobrovolnou vojenskou službou jak pro muže, tak pro ženy [12], je ale nepravděpodobné, že by se Ukrajina ihned po válce rozhodla pro zrušení či výraznou reformu povinné vojenské služby. [15]

Příznivým impulsem pro zlepšení pozice žen v ZSU bude na druhou stranu nadále snaha o dosažení standardů NATO, což představuje pro Ukrajinu klíčovou prioritu. Ruská invaze prohloubila spolupráci mezi Severoatlantickou aliancí a Ukrajinou a podpořila ukrajinskou vůli rychle implementovat reformy nutné pro přistoupení, včetně normativních principů, jako je idea genderové rovnosti. S tímto odhodláním ukrajinské reprezentace souvisí i fakt, že příklon směrem k větší genderové rovnosti je na Ukrajině vnímán v kontextu snahy o odvrácení se od Ruska a jím prosazovaných patriarchálních hodnot. [6] [23]

Tomu odpovídají i pomalu se měnící názory ukrajinské populace na ženy v ozbrojených silách. Zatímco ještě v roce 2018 jenom 54 % lidí tvrdilo, že „úplně“ nebo „spíše“ souhlasí s tím, aby ženy měly stejné příležitosti v armádě jako muži, v lednu 2023 toto číslo narostlo o 30 %. [12] Přestože tedy genderově stereotypní názory zdaleka nejsou minulostí, Ukrajina ve světle války čím dál více uznává podíl, který ženy na zajišťování obrany země mají.

Editor článku: Jan Míček, Veronika Zwiefelhofer Čáslavová

Zdroje

[1] Embassy of Ukraine to the Hellenic Republic. (2014, May 8). Ukraine in the World War II (1939 – 1945). Retrieved from greece.mfa.gov.ua website: https://greece.mfa.gov.ua/en/news/22578-pres-reliz-ukrajina-u-drugij-svitovij-vijni-1939-1945-roku#:~:text=Among%20the%20800%2C000%20women%20who,127%20thousand%20representatives%20of%20Ukraine.

[2] Trisko Darden, J., Henshaw, A., & Szekely, O. (2019). Insurgent Women: Female Combatants in Civil Wars. Georgetown University Press.

[3] Alexievitch, S. (2018). The Unwomanly Face of War: An Oral History of Women in World War II. New York: Random House.

[4] Hrytsenko, H. (2022). How Women Changed the Ukrainian Army. Retrieved January 24, 2024, from Гендер в деталях website: https://genderindetail.org.ua/season-topic/gender-after-euromaidan/how-women-changed-the-ukrainian-army.html

[5] Koriukalov, M. (2014). Gender policy and institutional mechanisms of its implementation in Ukraine. Retrieved from https://library.fes.de/pdf-files/bueros/ukraine/11139-20150313.pdf

[6] Martsenyuk, T. (2024). Women and Gender Equality in the Ukrainian Armed Forces. In C. Wanner (Ed.), Dispossession: Anthropological Perspectives on Russia’s War Against Ukraine (pp. 208–224). Routledge.

[7] Jarymowycz, C. O. (2020). Guardians and Protectors: The Volunteer Women of the Donbas Conflict. Feminist Review, 126(1), 106–122. https://doi.org/10.1177/0141778920944373

[8] Martsenyuk, T., Grytsenko, G., & Kvit, A. (2016). The “Invisible Battalion”: Women in ATO Military Operations in Ukraine. Kyiv-Mohyla Law and Politics Journal, 2(1).

[9] Fluri, P., Berlinska, M., & Badrack, V. (2016). Women in the Ukrainian Security Sector: Legislation and Current Practices. Retrieved from https://www.dcaf.ch/sites/default/files/publications/documents/Women_in_the_Ukrainian_Security_Sector_eng.pdf

[10] Trisko Darden, J. (2023). Ukrainian wartime policy and the construction of women’s combatant status. Women’s Studies International Forum, 96. https://doi.org/10.1016/j.wsif.2022.102665

[11] Ukrainska Pravda. (2023, November 20). Over 5,000 female soldiers serve in war zone in Ukraine. Retrieved December 29, 2023, from Ukrainska Pravda website: https://www.pravda.com.ua/eng/news/2023/11/20/7429548/

[12] Hrytsenko, H., Kvit, A., Martsenyuk, T., & Zviahintseva, M. (2023). An interdisciplinary study IB 5.0 Monitoring of Recommendations and Study Results from the “Invisible Battalion” Cycle. NAKO. Retrieved from NAKO website: https://ekmair.ukma.edu.ua/server/api/core/bitstreams/3201b61c-758d-4863-8421-c3ec54f399ac/content

[13] Segal, M. W. (1995). Women’s Military Roles Cross-Nationally. Gender & Society, 9(6), 757–775. https://doi.org/10.1177/089124395009006008

[14] Про внесення змін до наказу Міністерства оборони України від 20 червня 2012 року № 412/ДСК. , (2022).

[15] Sanders, D. (2023). Ukraine’s third wave of military reform 2016–2022 – building a military able to defend Ukraine against the Russian invasion. Defence & Security Analysis, 39(3), 1–17. https://doi.org/10.1080/14751798.2023.2201017

[16] Organization for Security and Co-operation in Europe. (2021). Guidebook on Gender Integration in the Ukrainian Armed Forces. Retrieved from https://www.osce.org/project-coordinator-in-ukraine/479041

[17] O’Sullivan, M. (2019). “Being strong enough to defend yourself”: untangling the Women, Peace and Security agenda amidst the Ukrainian conflict. International Feminist Journal of Politics, 21(5), 746–767. https://doi.org/10.1080/14616742.2019.1599981

[18] Krymets, L., & Hrebeniuk, L. (2021). The NATO Gender Policy: Is That an Issue for the Armed Forces of Ukraine. РОЗУМІННЯ МАСКУЛІННОСТІ ТА ҐЕНДЕРНОЇ РІВНОСТІ В СЕКТОРІ БЕЗПЕКИ УКРАЇНИ ТА ПРЕДСТАВЛЕННЯ РЕЗУЛЬТАТІВ ДОСЛІДЖЕННЯ. Presented at the Міжнародної науково-практичної конференції, Kyiv.

[19] Hrytsenko, H., Kvit, A., & Martsenyuk, T. (2021). Invisible Battalion 3.0.: Sexual harassment in the military sphere in Ukraine. Retrieved from https://ekmair.ukma.edu.ua/server/api/core/bitstreams/74f765cd-fca4-4993-8a86-616930c5135f/content

[20] Boffey, D. (2023, August 4). “Fighting two enemies”: Ukraine’s female soldiers decry harassment. The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2023/aug/04/fighting-two-enemies-ukraine-female-soldiers-decry-harassment

[21] Shulzhenko, D. (2023, October 13). “She needs armor.” Female Ukrainian soldiers call for equality. Retrieved January 19, 2024, from The Kyiv Independent website: https://kyivindependent.com/proving-our-worth-ukraines-female-soldiers-and-their-fight-for-equality/

[22] Kvit, A., & Mathers, J. (2023, January 23). Ukraine war: attitudes to women in the military are changing as thousands serve on front lines. Retrieved from The Conversation website: https://theconversation.com/ukraine-war-attitudes-to-women-in-the-military-are-changing-as-thousands-serve-on-front-lines-198195

[23] Nordic Centre for Gender in Military Operations. (2023). Thematic Analysis: The use of Gender Perspective in the Conflict in Ukraine. Retrieved from https://www.forsvarsmakten.se/siteassets/english/swedint/engelska/swedint/nordic-centre-for-gender-in-military-operations/thematic-analysis_ukraine_ncgm_june23.pdf