Ačkoliv v posledních desítkách let svět prochází fází zvyšující se míry interdependence a globalizace, které se postupně čím dál více zakořeňují nejen v mezinárodním systému, tak na některé části světa mají tyto změny minimální dopad. V některých částech afrického kontinentu se stále udržují obyčeje vycházející z tradičního náboženství. Tyto obyčeje jsou často pro obyvatele rozvinutých zemí nepochopitelné a leckdy v silném kontrastu se základními principy fungování těchto moderních společností. Šamanismus, stále rozšířený v mnoha zemích subsaharské Afriky, zahrnuje několik rituálů, které jsou odsouzeníhodné, především z důvodu přísad k nim použitých. Mezi tyto přísady patří například různé části těla lidí postižených albinismem. Právě toto se nedávno stalo terčem silné kritiky Amnesty International a především pak Malawi bylo kritizováno pro nedostatek ochrany obyvatel postižených touto poruchou.
Od začátku roku 2014, bylo na území Malawi dle údajů OSN zaznamenáno 65 případů násilí na lidech s albinismem. Údaje malawské policie za stejné období hlásí 69 napadených. Je třeba dodat, že tyto útoky se odehrávají i v několika okolních státech, například v Tanzanii či Burundi, avšak právě v Malawi je jejich počet nejvyšší. Amnesty International kritizovala malawské bezpečnostní složky z důvodu nedostatečné ochrany těchto obyvatel, ty však jakoukoliv kritiku odmítly. Mluvčí malawské policie Nikolasi Gondwa v reakci navíc nepřímo upozornil na přeshraniční povahu tohoto problému, jelikož obvinil gangy z Tanzanie a Mozambiku z obchodu s částmi těl lidí trpících albinismem.
Především Tanzanie bývá označována za cílovou zemi, kam posléze části těla putují. Dle zprávy Červeného kříže místní šamani platí za celé tělo osoby s albinismem až 75 tisíc dolarů. Vzhledem k faktu, že Malawi patří mezi nejchudší země Afriky, je takováto částka pro většinu obyvatel nepředstavitelná. To bohužel přispívá ke stále se zvyšujícímu počtu případů, kdy se proti takto postiženým osobám obrací i členové vlastní rodiny. Zaznamenány jsou i případy, kdy byla těla vykopána, přestože tito lidé zemřeli před více než deseti lety.
Velké debaty se vedou na téma možné prevence proti těmto útokům a incidentům. Poměrně radikální a dosti skeptický názor zastává Ikponwosa Ero, nezávislá expertka pro lidská práva a albinismus pracující pro OSN. Ta osobně navštívila Malawi a měla možnost s několika osobami s touto poruchou hovořit. V rozhovoru pro Al Jazeeru poté popsala několik příběhů a poukázala na všudypřítomný strach těchto osob o vlastní bezpečí. Ohledně samotné prevence zkritizovala média za používání pojmu albín místo pojmu osoba s albinismem, což přináší více lidskosti a příběhu. Došlo ke kritice filmového průmyslu, kde bývají lidé s touto poruchou často představováni jako nadpřirozené či zvláštní bytosti. Za hlavní a nejúčinnější prevenci však považuje především ochranu komunity, která však právě ze socioekonomických důvodů v Malawi selhává.
Albinismus je porucha, kterou světově trpí zhruba 1 z 20 tisíc osob, avšak právě v oblasti subsaharské Afriky je koncentrace takto postižených osob větší a to zhruba dvakrát. V současnosti dle odhadů žije v Malawi něco přes 10 tisíc lidí s albinismem. V případě, že tyto incidenty neustanou na intenzitě, je bohužel pravděpodobné, že se tito lidé budou muset s tímto strachem naučit žít. Bohužel poptávka po lektvarech a rituálech, k jejichž přípravě jsou třeba různé části těl lidí s touto poruchou, neutichá, spíše naopak. Přestože se tedy počet incidentů na první pohled může zdát poměrně nízký, tato situace rozhodně není něco, co by mělo být přehlíženo.
