Responzivní SBOP: Jak proplouvat neklidnými vodami geopolitiky

Štítky:

Ve dnech 6. a 7. července se v prostorách Národního muzea konala konference s názvem Responzivní Společná bezpečnostní a obranná politika: Jak proplouvat neklidnými vodami geopolitiky (Responsive CSDP: Navigating through Troubled Waters of Geopolitics). Konference organizována Ministerstvem obrany ČR byla jednou z doprovodných akcí zahajující české předsednictví v Radě Evropské unie. Konference sloužila především jako platforma k diskusi mezi unijními zástupci z řad bezpečnostních expertů, zástupců ministerstev a vojenských představitelů o budoucím směřování obranné a bezpečnostní politiky EU. Panelové diskuse probíhaly pod tzv. pravidlem Chatham House. Z toho důvodu také report přináší pouze souhrnný přehled hlavních diskutovaných témat, nikoliv konkrétní citace.

Když roku 2014 proběhla ruská anexe Krymu, jen málokdo si reálně dokázal představit válku v pravém slova smyslu na evropském kontinentu. Ruská invaze na Ukrajinu z 24. února 2022 však všechny přesvědčila o opaku. Nejen válka na Ukrajině, ale celková nestabilita za hranicemi Evropy způsobená dalšími konflikty a krizemi nejrůznějšího původu, má přímý dopad na členské země Evropské unie. Ruská agrese na Ukrajině jasně prokázala měnící se bezpečnostní prostředí v Evropě a jeho vnímání evropskými státy. [1] Evropská unie i Severoatlantická aliance reagují na nově vzniklou situaci mimo jiné také přijetím nových strategických dokumentů.

Strategický kompas EU a nový Strategický koncept NATO

Strategický kompas je první čistě bezpečnostní a obrannou strategií EU, která definuje cíle a kroky, které pomohou zvýšit bezpečnost v Evropě. Jedná se o vůbec první takový dokument, který je výsledkem spolupráce a domluvy všech unijních států. Implementace bodů Strategického kompasu je jednou z priorit českého předsednictví Kromě přijetí této strategie lze pozorovat i další konkrétní kroky a jednání, které válka na Ukrajině přinesla. Například vůbec poprvé došlo k alokaci 2 miliard EUR skrze tzv. Evropský mírový nástroj (více viz níže), a to na podporu ozbrojených sil Ukrajiny. V rámci debaty došlo také na problematiku schopnosti zbrojení samotných členských států EU, jelikož mnoho unijních států jednak poskytlo vojenskou techniku Ukrajině a jednak nechávaly své ozbrojené síly dlouhodobě podfinancované. V tomto kontextu je potřeba dodat, že byla akcentována také snaha o systematizaci a koordinaci nákupů skrze platformy jako je třeba Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO). Společná bezpečnostní a obranná politika, jejíž je Strategický kompas součástí, se věnuje také dalším problémům, jako jsou kybernetické hrozby, dezinformace a propaganda nebo zajištění dostatečných vojenských kapacit.

Stejně jako EU, také NATO reaguje na změnu bezpečnostního prostředí. Koncem června 2022 proběhl plánovaný summit v Madridu, na kterém byl mimo jiné přijat nový Strategický koncept. Dále bylo potvrzeno přijetí nových členů – Finska a Švédska. Vstupem těchto dvou zemí do struktur NATO dochází k ještě hlubšímu překrytí členských států EU a NATO – spolu s Finskem a Švédskem bude celkem 23 unijních států součástí NATO. Nový Strategický kompas také jednoznačně navrací NATO k jeho původnímu účelu, tedy k teritoriální obraně jeho členů. Právě tyto dva aspekty s sebou přináší debaty o budoucnosti spolupráce EU a NATO. Komplexnější analýzu proběhlého summitu NATO naleznete v komentáři Tomáše Zwiefelhofera.

Charles Michel, předseda Evropské rady, při plenárním zasedání Evropského parlamentu k válce na Ukrajine v březnu 2022. Zdroj: Flickr

Spolupráce EU–NATO: koordinace, nikoliv konkurence

Rostoucí ambice EU v oblasti obranné politiky na jedné straně a návrat NATO k teritoriální obraně na straně druhé, navíc v kombinaci s rostoucím překryvem členské základny EU a NATO, značně zvyšují důležitost debaty o spolupráci, a především koordinaci aktivity mezi těmito dvěma organizacemi a jejich komplementaritě. Dobrá spolupráce mezi organizacemi a intenzivní rozvoj schopností EU jsou také vysoce důležité v kontextu odklánění těžiště pozornosti USA z Evropy směrem do Pacifiku. Evropská unie, i Evropa obecně, musí být připravena převzít svůj díl odpovědnosti za bezpečnost v Euroatlantickém prostoru. A jak také uvedl jeden z panelistů, Evropa by v rámci zaujímání své pozice jako skutečné světové velmoci měla být připravena pomoci USA udržet právo volné plavby v globálním měřítku.

Hlavním úkolem, který v rámci konference zazněl, je zlepšení vzájemné komunikace a výměny informací mezi zástupci EU a NATO, a to i na úrovni jejich členských států. Zejména ze strany států, které jsou sice členy NATO, ale nikoliv EU, totiž panuje značné nepochopení toho, jaké jsou konkrétní kroky, aktivity a politiky EU v oblasti bezpečnostní a obranné politiky. Tyto státy také často nerozumí procesu rozhodování v rámci EU a vznikají tak různá nedorozumění v (ne)pochopení jednotlivých kroků. Tuto situaci se od počátku ruské invaze na Ukrajinu podařilo zlepšit, primárně skrze osobní kontakt představitelů jednotlivých organizací. Avšak, jak se shodla většina panelistů, je nezbytně nutné tuto výměnu informací dále prohlubovat. Otázkou, panelisty příliš nereflektovanou, však je, zda se jedná o problém nepochopení situace a špatného informování, nebo spíše neochoty poslouchat a porozumět.

V podstatě všichni panelisté, kteří se k této tématice vyjádřili, vyslovili názor, že silnější EU znamená silnější NATO. Rozvoj struktur v oblasti SBOP EU by měl probíhat v souladu se strategickými záměry NATO, a ne jim konkurovat, jelikož NATO nadále zůstává ve vojenské doméně nenahraditelné. Napříč panely bylo zmíněno několik konkrétních případů a projektů, které mají být v rámci rozvoje SBOP EU realizovány. Dále tak představujeme tři nejvýznamnějších z nich, které jsou vzájemně provázané nejen mezi sebou, ale úzce souvisí i s případnou kooperací s NATO.

Kapacita rychlého nasazení a problémy, kterým čelí

Kapacita rychlého nasazení, či RDC (z angl. Rapid Deployment Capacity), je jednou z novinek, které přináší Strategický kompas EU. Dle některých dokonce tou nejviditelnější. Jde o institut, který má EU umožnit rychlou reakci na vzniklé krize, a to jak v koordinaci s partnery, tak ale i samostatně. RDC by měla mít až 5 000 vojáků. [2] Obecně se panelisté shodli, že RDC představuje dobrý krok kupředu pro EU a její schopnost reagovat na krize. Pokud má však dojít k naplnění potenciálu RDC, musí členské státy EU skutečně věřit, že se jedná o funkční instrument, který bude v případě potřeby reálně nasazen. Pokud se tak stane, jak zdůraznil jeden z panteistů, členské státy věnují rozvoji RDC značné úsilí.

Jedním z problémů, kterým RDC v současnosti čelí, a zřejmě bude čelit i v budoucnu, jsou zejména koordinace rozvoje RDC s NATO. Jak však zaznělo v rámci panelu věnovaného přímo RDC, síly rychlé reakce NATO a RDC nejsou soupeřící projekty. Každý by měl sloužit k jinému typu operací. Konkrétně byl zmíněn zejména potenciál RDC v oblasti nebojových misí a schopností. Rovněž však zaznělo varování před příliš rigidním dělením polí působnosti mezi EU a NATO. Pokud by se totiž EU soustředila např. primárně na expediční operace a NATO naopak na teritoriální obranu a došlo k selhání jedné z těchto organizací, druhá by nebyla schopna ji nahradit. Toto selhání by mohlo nastat jak přímo v terénu při konkrétním nasazení, tak při rozhodovacím procesu uvnitř samotné organizace (např. jeho zablokováním). Zároveň se ukázalo, že Západ není schopen příliš dobře předpovídat vývoj bezpečnostního prostředí, což jen dále zdůrazňuje problematičnost rigidního rozdělení působnosti. NATO i EU musí ve svých schopnostech i kapacitách zůstat flexibilní.

Hlavním problémem, kterému však RDC v současnosti čelí a minimálně v nejbližší budoucnosti čelit bude, je problematika systémů velení a řízení.

Systémy velení a řízení a vojenská mobilita

Systémy velení a řízení, tzv. C2 (Command and Control), je totiž značným nedostatkem unijních vojenských misí již v současnosti. A má-li dojít k tak výraznému posílení EU v této oblasti, jakým RDC bezesporu je, stává se tento problém ještě intenzivnějším. Panelisté zmiňující téma RDC uváděli potřebu zřízení vlastní architektury C2 pro RDC jako nezbytnost. A to takové, která bude nejen kvalitní, ale také mobilní. Důležitou součástí je pak také zřízení vlastního systému komunikace a sdílení informací (CIS) pro přenos i utajovaných informací. EU sice v dnešní době může využít systémů NATO, tak jako to dělá v misi Althea v Bosně a Hercegovině. Avšak zejména v oblasti sdílení utajovaných informací toto představuje zásadní problém, neboť překryv členské základy není stoprocentní. Toto činí využití de facto cizích systémů v podstatě nepřijatelné. Unie tak má pouze dvě možnosti – zřídit vlastní systémy, či nemít žádné. Vybudování systémů C2 je přitom nákladné a již tak drahý projekt RDC se tím dále prodražuje.

Druhým zásadním nedostatkem RDC, ale obranných kapacit EU i NATO obecně, je vojenská mobilita. Tedy problematika přesouvání ozbrojených sil napříč členskými státy. Ta je v současné době významně limitována jak infrastrukturou (mosty, železnice apod.), tak legislativou jednotlivých států. Jedná se tedy o překážky, které svým charakterem zasahují obě organizace, EU i NATO, a výrazně prodlužují jejich reakční dobu v případě napadení některého z členů NATO či EU. Jak zmínil jeden z panelistů, v případě napadení např. Litvy Ruskou federací, bude trvat zemím jako je Španělsko měsíc, než dostanou své jednotky do oblasti. Pro Rusko se doba nasazení pohybuje v řádech dnů, či dokonce hodin. Značným nedostatkem je také to, že EU nemá v současné době jasný přehled o tom, jak jsou infrastruktury jednotlivých států připraveny na přesun většího množství sil. V reakci na tento problém plánuje EU vytvořit v září tohoto roku orgán, který bude pomáhat zařizovat transfery ozbrojených sil napříč jednotlivými státy a obecně zlepšovat koordinaci členských států v této oblasti. Rovněž se v rámci jedné z diskusí hovořilo o potřebě rozšiřovat rozpočet na podporu vojenské mobility.

Velitel mise EU předávající medaili Společné bezpečnostní a obranné politiky, udělované Evropskou službou pro vnější činnost. Zdroj: EEAS skrze Flickr

EU a současné bezpečnostní prostředí: jaké oblasti je třeba dále rozvíjet?

V rámci reakce na současné bezpečnostní prostředí a poznatky získané z válce na Ukrajině zaznělo také mnoho dalších oblastí, které by EU měla rozvíjet. Napříč panely dostalo nejvýraznější pozornosti následujícím.

Investice do obrany a rozvoje schopností a jejich koordinace

Není žádným překvapením, že značné pozornosti se dostalo potřebě navyšování obranných rozpočtů členských států EU (ale i NATO). Hranice 2 % HDP vydávaných ročně na obranu, kterou stanovuje NATO, by měla být dosažena i členy EU, a především pak udržena. Zdá se, že politiky členských zemí se tímto směrem ubírají, a to i těch, u kterých to před únorovou ruskou invazí na Ukrajinu bylo nemyslitelné. V tomto ohledu bylo skloňováno především Německo, které již pár dní po začátku invaze oznámilo svoji ambici se 2 % HDP vydávaných na obranu přiblížit již během roku 2022, k čemuž navíc vznikl fond se 100 mld EUR určenými na modernizaci ozbrojených sil. [3]

Nová fáze války na Ukrajině započatá letos v únoru také jednoznačně ukázala na potřebu dobře vybavených ozbrojených sil, co se týče jejich kvality, ale i kvantity. Doby malých specializovaných ozbrojených sil jsou pryč a státy musí rozvíjet své schopnosti komplexně a zajistit jim dostatečné množství techniky a materiálu. Hned při několika příležitostech byla totiž zmíněna potřeba nakupovat nejen pro aktivní užívání ozbrojenými silami, ale rovněž do skladových zásob. Válka na Ukrajině totiž opět velmi intenzivně zdůraznila opotřebovávací a vyčerpávající aspekt konfliktu střední, či dokonce vysoké intenzity.

Tyto nákupy, stejně jako akvizice cílící na modernizaci ozbrojených sil, by měly, jak zdůrazňovalo hned několik panelistů, probíhat v koordinaci mezi členskými státy. V této oblasti představuje v rámci EU hlavní nástroj PESCO. Jak panelisté zdůrazňovali, musí dojít k zásadnímu navýšení jeho využívání, aby členské státy své schopnosti rozvíjely rychle a skutečně efektivně (i z hlediska rozpočtové zodpovědnosti). Někteří z panelistů však poukazovali i na panující nedostatky PESCO a potřebu zefektivnit jeho fungování tak, aby společné nákupy mohly probíhat skutečně rychle a strukturovaně. Jeden panelista pak označil PESCO za spící krásku – tedy projekt, jehož potenciál ještě rozhodně není plně využíván. Strategický šok v podobě ruské invaze na Ukrajinu by mohl být právě tím spouštěčem, který přispěje k reformnímu využívání PESCO.

Důležitou roli, jak poukazovali mnozí panelisté, v tomto směru hrají také Evropská obranná agentura (EDA) a Evropský obranný fond (EDF). Evropský mírový nástroj (EPF, European Peace Facility) pak zejména pro menší členské státy představuje klíčový nástroj pro nahrazování materiálu a techniky zaslaných na Ukrajinu.

Evropský mírový nástroj: velký úspěch a jeho budoucnost 

Projektu EPF se obecně dostalo v rámci panelů značné pozornosti.  Projekt byl sice zřízen již v březnu 2021, [4] skutečně výrazně rozsáhle využit byl však až v souvislosti s válkou na Ukrajině, kdy jej EU aktivně využívá k podpoře ozbrojených sil Ukrajiny. Do dnešního dne byly na EPF alokovány 2 mld. EUR, z nichž většina již byla použita. [5] A obecně byl projekt konference označován za jeden z největších úspěchů EU v její reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. A to i s ohledem na jeho komplementaritu v kontextu aktivit a cílů NATO. Panelisté i diskutující z publika se tedy hned několikrát věnovali potřebě vložit do EPF další finanční prostředky. tak aby byla podpora Ukrajině dále zajištěna.

Pro české publikum je zde zejména zajímavý fakt, že Česká republika je jedním z největších benefitorů náhrad za materiální pomoc Ukrajině skrze tento fond. Již na konci června ministryně obrany ČR Jana Černochová oznámila, že ČR požádala EU o náhrady v hodnotě téměř 3,2 mld Kč. Zatím ještě nedošlo ke kompletnímu posouzení všech dodávek Ukrajině obsažených v žádosti, k proplacení však byla již nyní doporučena částka 2,2 mld. Kč. [6]

Konference se nevěnovala pouze tématům přímo spojených s ruskou invazí na Ukrajinu. Kromě zapojení EU v regionech mimo Evropu byl jeden z panelů věnován také potřebě rozvoje strategické komunikace (StratCom) směrem k veřejnosti uvnitř Unie, ale i za jejími hranicemi.

Důležitost strategické komunikace v éře globálního světa

Pojem strategická komunikace (zkráceně StratCom) označuje koordinovaný, plánovaný, konzistentní a transparentní způsob komunikace, který napomáhá k dosažení dlouhodobých cílů. StartCom je v současné době neustále globální komunikace velmi důležitý nástroj pro jednotlivé mise a operace. Je také součástí dobrého leadershipu – kvalitní komunikace pomáhá spoluutvářet veřejné mínění a v důsledku tedy může zvyšovat míru podpory jednotlivým krokům. StratCom je možné analyzovat na třech rovinách: 1) jak a jaké informace jsou podávány veřejnosti o misích a operacích; 2) boj proti možnému zneužití informací, jejich manipulaci a propagandě a za 3) ochrana komunikačních kanálů.

V rámci Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) nyní fungují dvě divize zabývající se strategickou komunikací. Jejich hlavním cílem je správně určit informační prostředí (rozdílné informační prostředí s sebou přináší rozdílné hrozby), přičemž oblasti, ve kterých probíhá válka nebo jiný konflikt, jsou zranitelnější vůči dezinformacím a propagandě. V případě, že se v daném prostředí objevuje využívání propagandy, mají za úkol pochopit cílové publikum, předávané sdělení a nástroje užívané k šíření propagandy. Nejedná se přitom pouze o online komunikace a sociální sítě, ale také offline komunikaci reprezentovanou rádiem a tiskovinami, které v některých oblastech stále hrají důležitou roli, jako je tomu například v Sahelu v kontextu mise EU v Mali. Někteří z panelistů akcentovali důležitost StratComu i v kontextu hybridního působení Ruské federace a Číny v těchto oblastech a adekvátní reakce EU proti němu. StratCom se však nezaměřuje pouze na možné ovlivňování obyvatel, ale také na komunikaci informací týkajících se jednotlivých misí z řad oficiálních představitelů a politiků. Ti například mohou ohrozit výsledky jednání mezi jednotlivými aktéry brzkým oznámením přílišných detailů veřejnosti.

 SBOP a české předsednictví v Radě EU

Konference pokryla hlavní výzvy i příležitosti, kterým bude Česká republika při svém předsednictví čelit. A to nejen v kontextu války na Ukrajině, ale také v souvislosti s problémy, kterým EU čelí dlouhodobě ­– například nedostatek politické vůle a konsenzu, koordinace aktivit EU a NATO, či výzvy spojené s působením EU na africkém kontinentu. Reagovat na tyto a další skutečnosti bude jedním z velkých úkolů českého předsednictví. Neboť se všechna tato témata objevila i v novém Strategickém kompasu EU, znamená to pro ČR tedy zejména realizaci nejenom zde zmíněných, ale i dalších projektů, a zavedení dalších nástrojů pro vypořádání se s bezpečnostními hrozbami, stejně jako další prohlubování spolupráce EU a NATO.


Zdroje

Report je sepsán na základě účasti zástupců Security Outlines na konferenci Responsive CSDP: Navigating through Troubled Waters of Geopolitics.

[1] Ministerstvo obrany. (2022). České Ministerstvo obrany propojí experty z celé Evropy, aby projednali budoucnost evropské obrany a bezpečnosti. 10. 7. 2022. Dostupné z: https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceske-ministerstvo-obrany-propoji-experty-z-cele-evropy–aby-projednali-budoucnost-evropske-obrany-a-bezpecnosti-237002/.

[2] European Union. (2022). A Strategic Compass for Security and Defence. 8. 7. 2022. Dostupné z:  https://www.eeas.europa.eu/sites/default/files/documents/strategic_compass_en3_web.pdf

[3] Giegerich, B., Schreer, B. (2022). Germany’s new defence policy: the 100 billion Euro question. International Institute for Strategic Studies, 9. 7. 2022. Dostupné z: https://www.iiss.org/blogs/military-balance/2022/03/germanys-new-defence-policy-the-100-billion-euro-question

[4] European Commision. (n.d.). European Peace Facility. 9. 7. 2022. Dostupné z: https://fpi.ec.europa.eu/what-we-do/european-peace-facility_en

[5] Council of the EU. (2022). EU support to Ukraine: Council agrees on further increase of support under the European Peace Facility. 9. 7. 2022. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2022/05/24/eu-support-to-ukraine-council-agrees-on-further-increase-of-support-under-the-european-peace-facility/

[6] ČTK. (2022). Vláda požádala unii o proplacení pomoci Ukrajině. 3,2 miliardy chce použít na modernizaci armády. iRozhlas, 9. 7. 2022. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vlada-pomoc-ukrajine-modernizace-armady-jana-cernochova_2206212242_har

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.