Ruské ozbrojené síly a jejich personální složení, část I: problematika odvodů a nedobrovolné služby

Štítky:

V souvislosti se sledem událostí po 24. únoru 2022 si získal poměrně značnou pozornost ukaz, neboli dekret prezidenta ruské federace Vladimira Putina, o povolání 134 500 branců do vojenské služby, který vešel v platnost 31. března. [1] Svým rozsahem samotné odvody nijak nevybočují ze standardní praxe, kdy je každým rokem vždy na podzim a na jaře povoláván velmi podobný počet branců. Na tuto skutečnost se však nyní pohlíží především v kontextu nasazení mladých mužů plnících si povinnou vojenskou službu do konfliktu na Ukrajině. Samotná invaze je dle slov ruského prezidenta speciální vojenskou operací, jenž má za úkol zpacifikovat závažnou hrozbu pro národní bezpečnost Ruské federace. Právě otázka zapojení občanů plnících si povinnou vojenskou službu do ostrých bojů je v ruské společnosti poměrně citlivá, jak ukázal případ Afghánistánu (1979–1989), nebo dvou válek v Čečensku (1994–1996 a 1999–2000).

Branci (prizyvniki) a jejich role během proměny ruských ozbrojených sil

Povinná vojenská služba byla v Rusku zavedena již od dob Petra I. po částečném zrušení profesionálních pluků Střelců a zhruba od tohoto období lze pozorovat příklon k masové podobě ruských ozbrojených sil, které čerpají z velmi početné populační základny ruského státu (aktuálně zhruba 145 milionu obyvatel). Všeobecná branná povinnost, již velmi podobná té dnešní, byla zavedena v roce 1874 ministrem války hrabětem Miljutinem a vychází ze zkušeností z Prusko-francouzské války. Původní vojenská služba totiž trvala 25 let (lze vnímat jako doživotní), což z armády dělalo více profesionální, ale méně flexibilní kolos, který byl pro dobu míru příliš velký, ale pro dobu války příliš malý. Proto bylo nutné vytvořit rezervoár živé síly, která lze v případě války mobilizovat i o bývalé brance. Jako branci mohli být odvedeni všichni muži starší 20 let na dobu 6-7 let. Model ruských odvodů tedy vychází už z 2. poloviny 19. století, byť se postupem času měnil. [2] [3] Základem, ze kterého vzešly současné Ozbrojené síly Ruské federace byla Rudá a následně pak Sovětská armáda .

Jedním z pilířů, na kterých byly ozbrojené síly SSSR založeny, byl mimo jiné i obrovský počet živé síly složené z branců, jež mohla být v případě mobilizace ještě rapidně navýšena povoláním záloh složených z bývalých branců. Právě systém branné povinnosti, která trvala dva až tři roky, měl zajistit u velké části ruské populace alespoň základní vojenský výcvik bez potřeby udržovat obrovskou stálou armádu. V případě vypuknutí rozsáhlejšího konfliktu byl povolán ten segment populace, který již měl alespoň základní polní zkušenosti.

V souvislosti s rozpadem Sovětského Svazu však byly stavy ozbrojených sil razantně sníženy z téměř čtyř milionů mužů v aktivní službě v roce 1991 (z toho údajně 2,5 mil branců) na 1,2 milionu v roce 1999, a to i navzdory dvěma válkám v Čečensku. [4] [5] Jako hlavní důvody lze uvést především tristní stav ruské ekonomiky a po konci studené války i absenci potřeby vlastnit tak rozsáhlé ozbrojené síly. Obrovská ruská armáda se na základě dobového trendu ukázala v novém mezinárodním uspořádání 90. let jako předimenzovaná a pro stát procházející si vnitřní krizí byla neudržitelná. Nutnost zmodernizovat a zeštíhlit ozbrojené síly se však plně projevila až po intervenci v Gruzii v roce 2008 a vrcholí sérií vojenských reforem.

Zapojení do bojů především mladých branců během první války v Čečensku mohlo být pro ruské velení z čistě pragmatického hlediska racionální. Branci měli sice mnohem nižší bojovou hodnotu, ale případné ztráty mohly být lehce doplněny. Navíc tyto ztráty nebyly pro ruské velení tak nákladné jako u profesionálních zkušených vojáků, což je v kontextu bankrotujících ozbrojených sil v polovině devadesátých let poměrně zásadní faktor. Na rozdíl od zapojování branců v konfliktech SSSR však nastupuje i role médií. Ta o situaci otevřeně informují a rozdmýchávají ve společnosti silné emoce, čímž vytváří tlak na vládnoucí garnituru. [I.] Zdroj: Wikimedia

Velikost současných Ozbrojených sil Ruské federace je určena prezidentským ukazem z roku 2017, ve kterém ruský prezident Vladimir Putin stanovuje jejich velikost na 1,9 milionu mužů, z toho tvoří jeden milion vojáci z povolání společně s branci.  [6] Vzhledem k tomu, že zbylých 900 tisíc nepředstavuje vojenský personál, lze tedy počítat s jedním milionem vojáků, což z ruských ozbrojených sil dělá, co do počtu živé síly, pátou největší armádu na světě. Vojenský personál lze rozdělit do čtyř sekcí: důstojníci, poddůstojníci, branci a profesionální vojáci na krátkodobou smlouvu. [7] [8]

Branci jsou mladí muži ve věku 18-27, kteří jsou až na výjimky definované zákonem, povinni nastoupit na základě povolávacího rozkazu k výkonu neplacené vojenské služby. V rámci vojenských reforem z roku 2008 byla základní doba trvání služby snížena na 12 měsíců. [9] [10] Po vykonání povinné vojenské služby jsou branci automaticky přesunuti do záloh.  Branci jsou povoláváni především do složek ozbrojených sil spadajících pod ministerstvo obrany. V rámci plnění standardní branné povinnosti je však část branců odvedena i k Vojsku národní gardy Ruské federace (Rosgvardija) spadající přímo pod prezidenta Vladimira Putina, složek orgánů vnitřní bezpečnosti nespadající pod ministerstvo obrany, nebo do složek spadající pod Federální bezpečnostní službu (FSB). [8] O tom, k jaké složce budou branci přiděleni rozhoduje odvodová komise, jejímž úkolem je brance co nejvhodněji rozřadit. Například politicky spolehliví branci jsou přiřazováni k jednotkám FSB, vnitřním složkám, nebo Rosgvardiji, branci s lepší fyzickou kondicí ke speciálním jednotkám, jakými jsou například výsadkáři (VDV), nebo jazykově nadaní branci k signálním a zpravodajským jednotkám. [11]

Odvodní komise během pandemie COVID-19 v Rusku, Samarská oblast. Komise se obvykle skládá z předsedy (plukovník nebo podplukovník, který velí vojenskému komisariátu), lékaře a zástupců ministerstva školství, ministerstva vnitra, FSB (Federální bezpečnostní služby) a DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). Vojenské komisariáty jsou jednotky vojenské správy organizované na regionální bázi, jejichž hlavním účelem je kromě provádění samotných odvodů také monitorovat lidské zdroje a pracovní sílu v dané lokalitě. Zdroj: Wikimedia

Každý rok tvoří počet mužů, které lze potenciálně povolat k branné povinnosti odhadem 1,2 milionu, z tohoto počtu dostane zhruba polovina příkaz dostavit se na vojenský komisariát. Za rok 2021 se na komisariáty dostavilo 672 000 mužů a z tohoto počtu je do vojenské služby povoláno zhruba 134 000 jedinců dvakrát ročně. [12] Číslo odvedených branců je dáno především potřebou udržet stav armády na 1 milionu mužů. [13] Počet branců nastupující každý rok do vojenské služby je od roku 2012 poměrně konzistentní. Za minulých deset lze však pozorovat klesající trend, což nasvědčuje i vyššímu poměru profesionálních smluvních vojáků v ruských ozbrojených silách.

Až do roku 2015 představovali branci majoritní podíl v Ozbrojených silách Ruské federace. Podle slov šéfa výboru Státní dumy pro obranu Vladimira Šamanova z 15. března 2021, tvoří 30 % personálního složení ozbrojených sil, zbytek představují profesionální vojáci. Většina bojových jednotek ruské armády tedy musí být doplněna branci, nebo mobilizací záložníků, aby odpovídala svému bojovému stavu. Odvedení jedinci procházejí nejdříve jedno až dvouměsíčním výcvikem, po kterém následuje tří až šestiměsíční zdokonalovací výcvik. Současná legislativní úprava zakazuje nasazení branců, kteří neabsolvovali alespoň čtyři měsíce výcviku, do boje. [9] [12] [14] I přes dlouhou cestu k profesionalizaci, kterou ruské ozbrojené síly ušly, jsou tedy i nyní stále závislé na odvedencích plnících si povinnou vojenskou službu.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu sice 29. března slíbil, že se nově odvedení branci bojů na Ukrajině nezúčastní, kredibilita tohoto prohlášení je však poměrně nízká. Ruské Ministerstvo obrany bylo nuceno nasazení branců přiznat, i když bylo dříve opakovaně vyvraceno představiteli vládnoucí elity, včetně prezidenta Vladimira Putina. [15] [16] Poměrně zásadní vliv na náladu veřejnosti, ale i samotnou bojovou morálku vojenských útvarů může mít také úmyslné zatajování brancům, že jsou do konfliktu nasazeni. To, že někteří jedinci ani netušili, že se nachází na Ukrajině zachycuje poměrně značné množství videí a zpráv na sociálních sítích. Zprávy, na které upozorňovali lidskoprávní aktivisté, také na začátku invaze dokládaly, že tato praxe je běžná napříč více bojovými útvary. [9] [17] Objevují se i zprávy že někteří jedinci vyslaní na Ukrajinu neměli ani řádný výcvik. [18] [19] [20] Tato skutečnost má v konečném důsledku potenciál ohrozit vedení bojových operací, ale také dramaticky snížit popularitu Putinova režimu v očích mnoha Rusů.

Nově odvedení branci nastupující do autobusu během podzimních odvodů v Západním vojenském okruhu v roce 2018. Zdroj: Ministerstvo obrany Ruské federace

V Ruské federaci je aktuálně stíhána zhruba desítka důstojníků, kteří měli být podle obžaloby odpovědní za nasazení několika stovek branců do konfliktu na Ukrajině. Dle slov prokurátora Artura Jegijeva bylo na základě údajů Západního vojenského okruhu nasazeno pouze 600 branců, kteří se již vrátili zpět do Ruska. [20] Vzhledem k citlivosti této otázky lze tedy předpokládat, že byli branci z Ukrajiny staženi. Objevují se však zprávy o systematickém nucení branců k podpisu smlouvy, která změní jejich legální status na profesionálního smluvního vojáka a umožní jejich nasazení na Ukrajinu dle aktuální legislativy. Ředitel lidskoprávní organizace Za alternativní civilní službu Vil Tuchvatullin, uvedl, že se setkal s důkazy o četných porušeních zákona ze strany odvodních úřadů.  Uvádí, že se v několika případech dokonce úřady pokusili odeslat brance přímo z komisariátu k nasazené jednotce. [21]

Ozbrojené síly jsou v ruské společnosti tradičně považovány za státní politickou instituci, s čímž souvisí také sociální statut jejich příslušníků. [22] V souvislosti s uvolňováním poměrů v rámci glastnosti, a především pak po rozpadu Sovětského svazu se mění i pohled veřejnosti na službu v armádě. K tomu kromě pomalé transformace ruské společnosti přispěla také soukromá média, která na začátku devadesátých let bez konzultace se státními orgány začala otevřeně informovat o poměrech v armádě a průběhu první války v Čečensku. Ozbrojené síly, ve kterých se naplno zrcadlily problémy spojené s vnitřní krizí státu z počátku 90. let, zahrnující kriminalitu či korupci, tak postupně ztrácí na popularitě. [23] V dnešní době tyto problémy stále přetrvávají, ale již ne v takové míře jako v období formování Ruské federace.

Korupce v ruské armádě je rozšířeným fenoménem, který se podepisuje i na schopnosti zásobování frontových útvarů. Vojáci přidělení k zásobovacím jednotkám často rozprodávají proviant, včetně jídla, nebo spacáků, který k jedincům nasazeným v boji již nedorazí. Snímek je pořízený z portálu Avito, ruského ekvivalentu eBay. Zdroj: Twitter britského vojenského historika a výzkumníka Chrise Owena

Dalším specifickým fenoménem, který nijak nepřispívá k renomé Ozbrojených sil Ruské federace, je až nezvykle brutální šikana označená pojmem dědovščina, který lze volně přeložit jako vláda starců/dědů. Těmito dědy jsou myšleni starší a zkušenější vojáci, kteří formou krutých rituálů ponižují především nově odvedené brance. Nejrůznější formy šikany, mučení, nebo sexuálního násilí, končí post-traumatickými stresovými poruchami, trvalým zmrzačením a v některých případech i smrtí. [II.]

Počátky této brutální šikany jsou datovány do šedesátých let minulého století, kdy se Politbyro Centrálního výboru Komunistické strany Sovětského svazu rozhodlo povolit rekrutování jedinců s kriminální minulostí do Sovětské armády. Tímto krokem se do armády dostává i vězeňská kultura a rituály, ze kterých dědovščina vychází. Případy brutální šikany se velení snažilo zakrýt, především proto, že škodily pověsti ozbrojených sil. S uvolňováním poměrů v rámci perestrojky se však tento problém dostává na veřejnost a v devadesátých letech dokonce armádní velení přiznává, že je dědovščina jedním z hlavních problémů ozbrojených sil, se kterým je spojený i značný počet sebevražd. Brutální šikana však i přes vojenské reformy přetrvává do dnešních dní. [24] Jedním z hlavních důvodů zkrácení povinné vojenské služby na 12 měsíců je právě i prevence dědovščiny.

Lidskoprávní aktivisté odhadují, že v ruské armádě dochází k 200 až 300 podezřelým úmrtím ročně. Pro představu bylo v roce 2019 zaznamenáno 51 000 případů brutality a 9 890 hlášení o sexuálním zneužívání. [25] [26] Vzhledem k tomu, že jsou za oběti vybíráni zpravidla nejslabší jedinci, je vysoce pravděpodobné, že se jedná převážně o brance, přesná data však nejsou k dispozici. Jako vodítko nám však může sloužit přiznání nárustu sebevražd v armádě z roku 1996, ve kterém je uvedeno, že 80 % sebevražd spáchali branci. [24] Tato čísla jsou alarmující i vzhledem k tomu, že část těchto případů nemusí být odhalena, protože se je autority zpravidla snaží zamést pod koberec.

Záběr z filmu Ať žije Bělorusko!, který se snaží zachytit některé rituály dědovščiny. Tato forma šikany se rozšířila především v období Sovětského svazu a výrazně k ní přispěla i cirkulace branců sloužící v armádě jen po určitou dobu (na 2-3 roky). Dědovščina je fenomén, se kterým se nepotýkají nejenom Ozbrojené síly Ruské federace, ale také ozbrojené síly jiných států, které vzešly ze Sovětské armády, především pak ozbrojené síly Arménie, Běloruska a Ukrajiny.

Britský historik a výzkumník Chris Owen uvadí, že branci jsou na nejnižším stupni armádní hierarchie, a podle toho je s nimi také tak zacházeno. Mnoho z nich se ze služby vrací s podlomeným zdravím kvůli šikaně, podvýživě, nebo velmi špatným životním podmínkám, které jsou zapříčiněny nedostatečným financování (například stavem kasáren). [27] [28] [29] Branci jsou v armádě navzdory ruským zákonům bezhlavě vykořisťováni. V některých případech jsou údajně nuceni svými veliteli k nelegálním činnostem jako je stavba domů, nebo práce v továrnách pro známé podnikatele jako neplacená pracovní síla. [30] Owen uvádí také případ z roku 2007, kdy byli branci nuceni k prostituci pod pohrůžkou mučení. [31] Podobných případů se však v ruských ozbrojených silách vyskytlo více. [32]

Poměry v ruských ozbrojených silách vedly ke vzniku mnoha lidskoprávních organizací, které se snaží na tyto problémy upozorňovat a bojovat s nimi. Jednou z nejstarších a nejvýznamnějších je Svaz výborů matek ruských vojáků, které se snaží poukazovat na bezpráví v armádě i nelegální jednání vojenských a politických elit od roku 1989.

Po silném znepokojení ruské veřejnosti vyvolané první válkou v Čečensku úřady výrazně omezily možnost médií svobodně informovat o stavu ozbrojených sil. Tyto snahy byly nejintenzivnější po anexi Krymu v roce 2014 a příkladem opatření, které se snaží tok informací o ozbrojených silách kontrolovat může být podpis prezidentského výnosu v roce 2015. Podle vydaného výnosu byly údaje o ztrátách vojáků v době míru klasifikovány jako státní tajemství. Od tohoto okamžiku bylo přijímání a šíření takových informací v médiích zakázáno pod hrozbou trestního stíhání (článek 283 trestního zákoníku Ruské federace „Zveřejnění státního tajemství„). [24]

Lidskoprávní aktivisté v poslední době upozorňují na zneužití povinné vojenské služby vládnoucími elitami k potlačení politické opozice. V některých případech se lze odvodům vyhnout úplatky, pro ty, kteří sympatizují s opozicí je to však mnohem náročnější. Objevují se i případy, kdy došlo k odvodu po tom, co byly předloženy doklady o zdravotní nezpůsobilosti. Lidskoprávní aktivisté tvrdí, že povolávání k branné povinnosti selektivně cílí proti názorovým odpůrcům vládnoucí garnitury. [33]

Se snahou překonání problémů v ozbrojených silách jsou spojeny vojenské reformy především z druhé poloviny nultých let. Strukturální problémy sice v dnešních dnech již nemusí být zastoupeny v takové míře, že by ruské ozbrojené síly úplně ochromily, jak se tomu stalo v devadesátých letech, především pak během první války v Čečensku. S jistotou však lze říct, že i vzhledem k samotnému průběhu vojenské kampaně na území Ukrajiny, zcela nevymizely.  Nízká morálka, která může být zapříčiněna jednak nedobrovolným nasazením do bojů, šikanou, špatnou logistikou ale také strukturálními problémy v kombinaci s nedbalostí, s jakou jsou vojenské akce vedeny, představuje souhru faktorů, které mohou vedení vojenských akcí značně zkomplikovat.

Den branců (zde v roce 2009) je oficiální akce pořádaná Ministerstvem obrany za účelem propagace služby v armádě, která se koná dvakrát do roka před odvody na jaře a na podzim. Hlavním cílem je především nalákat mladé muže do armády a zvýšit prestiž vojenského povolání. Zdroj: Wikimedia

Pochopitelnou reakcí mnoha mladých Rusů, k čemuž notně přispívá i stav ozbrojených sil, je snaha vyhnout se nedobrovolným odvodům. To může pro Moskvu znamenat hned několik problémů. Za předpokladu že by ozbrojený konflikt trval dostatečně dlouhou dobu, mohou nastat komplikace při doplňováním některých útvarů a zajištění jejich bojeschopnosti. Tomu ostatně čelí ruské ozbrojené síly podle některých zdrojů již nyní, o čemž svědčí mimo jiné i stahování vojsk z Gruzie, Sýrie a mírových sborů z Karabachu. [34] [35] [36] Od chvíle, kdy se ruské jednotky stáhly z okolí Charkova a Kyjeva lze také vysledovat změnu ruského přístupu. Ten je na rozdíl od „bleskové války“ prvních dní mnohem méně kontaktní a spoléhá spíše na dělostřeleckou převahu a pomalejší, ale jistější postup. Dalším důvodem změny ve vedení bojů jsou patrně i vysoké ztráty na technice a živé síle (odhadem až 4 % personálu, 23-42% tanků a 14 % ostatní techniky z nasazených sil) a jejich náročné nahrazování. [37] Podle polského vojenského analytika Konrada Muzyka tato změna přístupu umožňuje Moskvě zapojit do ofenzivy mnohem méně vojáků. [38]

Výhledy na mobilizaci

Ruské ozbrojené síly disponují značnými rezervami, které se odhadují až na dva miliony mužů. Mobilizace těchto záloh je však regulována federálním zákonem z roku 1997 „O přípravě mobilizace a mobilizaci v Ruské federaci“, podle jehož znění může být proces mobilizace spuštěn ukazem prezidenta Ruské federace, a to pouze v případě obranné války. Útočná válka v tomto zákoně není brána v potaz, s ohledem na to, že ji zakazuje mezinárodní právo. [39] Podle oficiálního postoje Kremlu probíhající konflikt na Ukrajině není válka, ale speciální vojenská operace. Vzhledem k tomu, že válka není Moskvou vyhlášena, spuštění mobilizace by pak bylo v aktuálním stavu podle ruských zákonů nelegální.

Ačkoliv ruští vrcholní představitelé tvrdošíjně odmítají, že dojde na její vyhlášení, objevují se důkazy o neoficiální skryté mobilizaci. Mnoha Rusům jsou z místních úřadů zasílány dopisy, které vyzývají k dostavení se na vojenské úřady pod záminkou aktualizace osobních údajů, kde jsou údajně na základě nátlaku nuceni podepsat smlouvy o zařazení do záloh, či rovnou do vojenské služby. Tyto kroky však nejsou právně vymahatelné, vzhledem k tomu že k oficiálnímu zahájení války nedošlo. Podle právníků zabývající se touto problematikou si to však většina ruských občanů neuvědomuje. [40]

Vojáci ženijně-zákopnického pluku skládají slavnostní přísahu. Skládání vojenské přísahy je slavnostní ceremoniál, kterému je přikládán velký význam. Vojenská přísaha v Ruské federaci se skládá zpravidla po jedno až dvou měsíčním výcviku. V posledních letech se vojenské přísahy skládají u významných památníků. Zdroj: Ministerstvo obrany Ruské federace

Deník The Washington Post uvádí, že se dramaticky zvýšila poptávka po službách právních kanceláří a neziskových organizací za účelem vyhnutí se odvodům k armádě. Ústava Ruské federace totiž připouští možnost nenastoupit k výkonu povinné vojenské služby. Podle článku 59, odstavce 3. má ruský občan možnost vyhnout se odvodům na základě svého přesvědčení, nebo náboženského vyznání. Alternativa je nástup do civilní služby, například ve zdravotnických zařízeních, nebo na poštovní úřady, která trvá zpravidla dvakrát déle než služba v armádě. Podle informací na webových stránkách ruského Ministerstva obrany může být přesvědčení nenastoupit do vojenské služby nejrůznějšího druhu, ať už filosofické, morální, etické, politické, nebo náboženské. Teoreticky tedy záleží na osobním rozhodnutí každého občana.  Přesto jsou mladí Rusové tlačeni k podstoupení povinné vojenské služby a úřady se tyto výjimky snaží přehlížet a systematicky obcházet. [40] [41] Dle údajů ruského Ministerstva obrany z roku 2018 každý rok požádá o alternativní službu v civilním sektoru zhruba 2 000 občanů, ale jenom polovina těchto žádostí je schválena. [42] Číslo žádostí o alternativní službu se může zdát poněkud podsazené, je však nutné si uvědomit, že není v zájmu úřadů tuto možnost nabízet a většina ruských občanů tak o této možnosti ani nemusí vědět.

Důsledkem nerespektování občanských práv, ale i poměrů, které v ruských ozbrojených silách panují, je zvýšená míra emigrace především u mladé populace, což může pro Rusko představovat problém hlavně u vysoce kvalifikovaných jedinců. [43] Od začátku invaze na Ukrajinu zažívá Rusko největší exodus od dob Říjnové revoluce v roce 1917, během prvních tří měsíců odešlo do zahraničí zhruba čtyři miliony občanů. Mnozí z těch, kteří odjeli jsou intelektuálové, umělci, akademici, IT specialisté a novináři. Náporu uprchlické vlny ruských občanů čelí především Gruzie, ale také Arménie, nebo střední Asie. [44]

Společně se silným tlakem úřadů, dopady sankcí a faktem, že jsou vzhledem ke zvyšující se složitosti zbraňových systémů preferováni vzdělanější branci, se může znovu prohloubit problém odlivu mozků, se kterým se Ruská federace potýkala především v prvních patnácti letech své existence. [45] Další problémy související s odlivem jedinců v produktivním věku mohou mít také efekt na hospodářství, nebo prohloubit demografickou krizi, se kterou se potýká především slovanské obyvatelstvo. [46] I proto ruský premiér Michail Mišustin schválil pravidlo, které umožňuje absolventům některých technických oborů zažádat o odklad povinné služby v armádě. [47]

Z dlouhodobého hlediska se mohou odvody branců, kromě dopadu na hospodářství a demografický vývoj, podepsat i na životech ruských občanů. Kromě možného rozdmýchání jisker nespokojenosti a zklamání ve svém okolí, může právě psychická újma bývalých branců, ale i profesionálních vojáků hluboce zakořenit do ruské společnosti. Veteráni, i bývalí branci, kteří se vrátí, budou nadále její organickou součástí, což může s sebou přinést vysokou míru patologických jevů. Tento předpoklad totiž počítá kromě psychických útrap z bojového nasazení také s tím, že některé jednotky ruské armády lze na základě jejich chování přirovnat ke špatně organizovanému gangu. Například zabíjení civilistů na přímý rozkaz, znásilňování, rabování, či brutální šikana v armádě, mohou výše zmíněné závěry silně podpořit. Tyto faktory se potom v konečném důsledku mohou podepsat i na chování jedinců, kteří prošli službou v ruské armádě. [48] [49] [50]

Záběr z videa Ministerstva obrany Ruské federace zachycující předávání vyznamenání účastníkům „speciální vojenské operace na Ukrajině.“ Z výrazů zmrzačených vojáků lze vyčíst mnohé. Zdroj: Ministerstvo obrany Ruské federace

Konečné dopady mohou být tak vážné, že někteří ruští komentátoři se vyjadřují k válce na Ukrajině méně v souvislosti se samotným konfliktem než s ohledem na tyto sociální důsledky. [50] [51] Podle ruského ekonoma a sociologa Vladislava Inozemcova se od kvality ruských ozbrojených sil odráží také náchylnost jejích příslušníků ke kriminálním činům. Návrat vojáků domů z války na Ukrajině tak může představovat hrozbu pro samotnou Ruskou federaci. [49]

V tomto předpokladu se odráží také zkušenost s návratem veteránů z Čečny či Afghánistánu, kdy se někteří z nich vydali na kriminální dráhu či propadli alkoholismu a šrámy, které zanechali na tváři ruské společnosti, se tak částečně podepsaly i na jejím charakteru. V případě Čečny či Afghánistánu však bylo nasazeno mnohem méně mužů, a proto i poměr veteránů, kteří se po válce na Ukrajině vrátí do civilního života, bude patrně úplně jiný.


Editor článku: Tomáš Zwiefelhofer

Poznámky

[I.] https://twitter.com/kamilkazani/status/1532155827964022786

[II.] Pro představu co je dědovščina mohou posloužit některé uniklé záběry a fotografie. Tento materiál však není vhodný pro slabší povahy. https://www.youtube.com/watch?v=HyUQKsSlxwA&ab_channel=EarlVincentCleopas, https://www.youtube.com/watch?v=77uF7ukKC2w&ab_channel=KonstantinPetrovsky

Zdroje

[1] Ruská federace. 2022. „О призыве в апреле – июле 2022 г. граждан Российской Федерации на военную службу и об увольнении с военной службы граждан, проходящих военную службу по призыву.“ Moskva: Kancelář prezidenta Ruské federace. Accessed 26.6.2022. http://publication.pravo.gov.ru/Document/View/0001202203310006?index=0&rangeSize=1.

[2] Švankmajer, Milan. 2010. „Dějiny Ruska.“ Lidové noviny.

[3] Roščin, Alexej. 2006. „Главная тайна Красной Армии.“ Размышления вольного социолога. Accessed 17.8. 2022. https://sapojnik.livejournal.com/159975.html.

[4] 1990 The Soviet Union. In The Military Balance. International Institute for Strategic Studies 90(1), 28–43. Accessed 26.6.2022. https://doi.org/10.1080/04597229008460018.

[5] Mehuron, T. A., Scott, H. F., Scott, W. F., & Markov, D. (2000). Russian military almanac organization of the Russian armed forces. Air Force Magazine, 83(10), 72-X9. Accessed 26.6.2022. https://www.airforcemag.com/PDF/MagazineArchive/Magazine/Documents/2000/October 2000/1000russian.pdf.

[6] 2017. „Putin, in decree, says Russia’s armed forces are 1.9 million-strong.“ Accessed 13.8.2022. https://www.reuters.com/article/russia-military-putin-idINKBN1DH1XY.

[7] Freeman, S. B. and K. K. Elgin. 2022. „What the use of Russian conscripts tells us about the war in Ukraine.“ Accessed 26.6.2022. https://www.politico.eu/article/what-the-use-of-russia-conscripts-tells-us-about-the-war-in-ukraine/.

[8] Chapter Five: Russia and Eurasia. The Military Balance. International Institute for Strategic Studies. 122(1), 164–217. Accessed 26.6.2022. https://doi.org/10.1080/04597222.2022.2022930.

[9] Lavrov, A. 2018. „Russian Military Reforms from Georgia to Syria.“ CSIS RUSSIA AND EURASIA PROGRAM. Accessed 26.6.2022. https://csis-website-prod.s3.amazonaws.com/s3fs-public/publication/181106_RussiaSyria_WEB_v2.pdf?sM_hVtQ0qs4_TTU9rSTS_sDJJvcB.IPg.

[10] Ria Novosti. 2021. „Призыв на военную службу в РФ.“ Accessed 24.4.2022. https://ria.ru/20211001/prizyv-1752351899.html.

[11] Grau, Lester and Charles Bartles. 2017. „The Russian Way of War: Force Structure, Tactics, and Modernization of the Russian Ground Forces.“ Foreign Military Studies Office (Fort Leavenworth, Kan.).

[12] Stepanenko Kateryna, Frederick W. Kagan, Brian Babcock-Lumish. 2022. „Explainer on Russian Conscription, Reserve, and Mobilization.“ Institute for the Study of War. 5–8. Accessed 26.6.2022. https://www.understandingwar.org/sites/default/files/Explainer on Russian Conscription%2C Reserve%2C and Mobilization 4 March 2022.pdf.

[13] Global Security. „Russian Military Personnel.“ Accessed 13.8.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/personnel.htm.

[14] Global Security. „Russian Military Personnel – Conscription.“ Accessed 26.6.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/personnel-draft.htm.

[15] 2022. „Russia acknowledges conscripts were part of Ukraine operation, some are POWs.“ Accessed Accessed 26.6.2022. https://www.reuters.com/world/europe/russia-acknowledges-conscripts-were-part-ukraine-operation-some-taken-prisoner-2022-03-09/.

[16] Goble, Paul. 2022. „Russia’s Military Draft—Serious Problems That Go Beyond Ukraine.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/45. Accessed 26.6.2022. https://jamestown.org/program/russias-military-draft-serious-problems-that-go-beyond-ukraine/.

[17] Harding, Luke. 2022. „Demoralised Russian soldiers tell of anger at being ‘duped’ into war.“ Accessed 13.8.2022. https://www.theguardian.com/world/2022/mar/04/russian-soldiers-ukraine-anger-duped-into-war.

[18] 2022. „‘I’m panicking — where is my child?’ Conscript soldiers are being sent to fight against Ukraine, their relatives say. Here’s what their families told Meduza.“ Accessed 13.8.2022. https://meduza.io/en/feature/2022/02/26/i-m-panicking-where-is-my-child.

[19] 2022. „VIDEO: Naši synové byli podvedeni, nechceme válku, ozývají se matky ruských zajatců.“ Accessed 13.8.2022. https://echo24.cz/a/SEgeJ/video-nasi-synove-byli-podvedeni-nechceme-valku-ozyvaji-se-matky-ruskych-zajatcu.

[20] Hájek, Adam. 2022. „Pušku držel jen dvakrát, pláče matka ruského vojáka. Synovo tělo jí nedali.“ Accessed 13.8.2022. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ukrajina-rusko-invaze-mrtvi-vojaci-pohreb.A220304_152742_zahranicni_aha.

[21] Standish, Reid. 2022. „Parents of Russian Conscripts Fear Their Sons Will Be Pressured Into Joining The War In Ukraine.“ Radio Free Europe. Accessed 17.8. 2022. https://www.rferl.org/a/russia-ukraine-war-illegally-detained-conscripts-pressure/31926058.html.

[22] 2022. „Russia punishes officers after conscripts were sent to Ukraine, prosecutor says.“ Accessed 16.8.2022. https://www.reuters.com/world/europe/russia-punishes-officers-after-conscripts-were-sent-ukraine-prosecutor-says-2022-06-07/.

[23] Chernavin, Iuri. 1996. The status of the army in Russian society. The Journal of Slavic Military Studies. 9:4. 732-742. https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13518049608430262?journalCode=fslv20.

[24] Horemuž, Martin. 2009. „Vojenská reforma v kontexte bezpečnostnej politiky Ruskej federácie.“ Obrana a Strategie. Accessed 26.6.2022. https://www.obranaastrategie.cz/cs/aktualni-cislo-2-2009/clanky/vojenska-reforma-v-kontexte-bezpecnostnej-politiky-ruskej-federacie.html.

[25] Mukhamedzhanov, Bulat. 2018. „Hazing, Suicides and Unreported Deaths in the Russian Army.“ Riddle. Accessed 13.8.2022. https://ridl.io/hazing-suicides-and-unreported-deaths-in-the-russian-army/.

[26] Mayetnaya, Yelizaveta. 2017. „Russian Activists Say Suspicious Military Deaths Often Tied To Extortion Schemes.“ Radio Free Europe. Accessed 26.6.2022. https://www.rferl.org/a/russian-military-suspicious-deaths-extortion-schemes/28375668.html.

[27] Owen, Chris. (@ChrisO_wiki). 2022. „16/ You may also.“ Twitter, 31.5. 21:17. Accessed 17.8. 2022. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/1531716481926500352?s=20&t=Hw8jx8S5asWMevbE5_Vh5Q

[28] Owen, Chris. (@ChrisO_wiki). 2022. „11/ If you get conscripted.“ Twitter, 31.5. 21:17. Accessed 17.8. 2022. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/1531716465426038785?s=20&t=Hw8jx8S5asWMevbE5_Vh5Q

[29] Owen, Chris. (@ChrisO_wiki). 2022. „9/ Up to 70% of those.“ Twitter, 31.5. 21:17. Accessed 17.8. 2022. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/1531716458518130688?s=20&t=Hw8jx8S5asWMevbE5_Vh5Q

[30] Owen, Chris. (@ChrisO_wiki). 2022. „11/ Endemic corruption has.“ Twitter, 31.5. 21:17. Accessed 17.8. 2022. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/1553322196512264194?s=20&t=2TY1xoE1WMEm4uMwacLXXw

[31] Owen, Chris. (@ChrisO_wiki). 2022. „12/ In 2007, conscripts.“ Twitter, 31.5. 21:17. Accessed 17.8. 2022. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/1531716469549056000?s=20&t=Hw8jx8S5asWMevbE5_Vh5Q

[32] Chloe, Arnold. 2007. „Russia: Conscript’s Prostitution Claims Shed Light On Hazing.“ Radio Free Europe. Accessed 17.8. 2022. https://www.rferl.org/a/1075412.html.

[33] Adan, Mamerto. 2022. „How Brutal Hazing Affects Russian Army Morale in Ukraine.“ Accessed 26.6.2022. https://soapboxie.com/military/How-Brutal-Hazing-Affected-the-Russian-Army-Morale-in-Ukraine.

[34] Colans Romain and Marina Koreneva. 2021. „In Russia, Conscription Is a Weapon for Silencing Dissent.“ The Moscow Times. Accessed 13.8.2022. https://www.themoscowtimes.com/2021/05/02/in-russia-conscription-is-a-weapon-for-silencing-dissent-a73805.

[35] Davydowski, Jozef. 2022. „Без ракет, людей и стратегии: как Россия начинает второй месяц войны.“ The Insider. Accessed 26.6.2022. https://theins.ru/politika/249486.

[36] Standish, Reid. 2022. „Interview: Can The Russian Military Overcome Its Manpower Problems In Ukraine?“ Radio Free Europe. Accessed 26.6.2022. https://www.rferl.org/a/russia-ukraine-invasion-manpower-problems-konaev/31822202.html.

[37] Goble, Paul. 2022. „War in Ukraine Coming Home to Russia, Making It Harder for Moscow to Fill the Ranks.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Accessed 26.6.2022. https://jamestown.org/program/war-in-ukraine-coming-home-to-russia-making-it-harder-for-moscow-to-fill-the-ranks/.

[38] The Moscow Times. 2022. „Russian Army Has Lost Up to 4% of Soldiers in 4 Months of War – Report.“ Accessed 26.6.2022. https://www.themoscowtimes.com/2022/06/20/russian-army-has-lost-up-to-4-of-soldiers-in-4-months-of-war-report-a78049.

[39] Balmforth, Tom. 2022. „Analysis: Russia’s grinding battlefield gains seen driven by new tactics.“ Reuters. Accessed 26.6.2022. https://www.reuters.com/world/europe/russias-grinding-battlefield-gains-seen-driven-by-new-tactics-2022-06-24/.

[40] 2022. „How ‘mobilization’ works in Russia.“ Accessed 26.6.2022. https://meduza.io/en/feature/2022/05/06/how-mobilization-works-in-russia.

[41] Cuesta, J. G.2022. „Russia boosts recruitment campaign in fresh step towards war mobilization.“ El País. Accessed 26.6.2022. https://english.elpais.com/international/2022-05-31/russia-boosts-recruitment-campaign-in-fresh-step-towards-war-mobilization.html.

[42] Ilyushina, Mary. 2022. „As Russia drafts young men, some fear ending up on Ukraine’s front line.“ The Washington Post. Accessed 26.6.2022. https://www.washingtonpost.com/world/2022/04/01/russia-military-army-conscripts-draft/.

[43] Voltskaya, Tatyana and Robert Coalson. 2020. „’Shoveling NATO’s S***‘: A Russian Pacifist’s Three-Year Fight For The Right To Perform Alternative Civilian Service.“ Radio Free Europe. Accessed 26.6.2022. https://www.rferl.org/a/russian-pacifist-three-year-fight-for-the-right-to-perform-alternative-civilian-service/30482016.html.

[44] Nalgin, Andrej. 2022. „Почему «мозги» бегут из России?.“ Publicist.ru. Accessed 26.6.2022. https://publizist.ru/blogs/114196/42515/-.

[45] Global Security. 2022. „Russia – People.“ Accessed 13.8.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/people.htm.

[46] Subbotin, Alexander and Samin Aref. 2021. „Brain drain and brain gain in Russia: Analyzing international migration of researchers by discipline using Scopus bibliometric data 1996–2020.“ Scientometrics. Vol: 126, page 7875–7900. Accessed 26.6.2022. https://link.springer.com/article/10.1007/s11192-021-04091-x#Sec19.

[47] Goble, Paul. 2018. „Russia’s Demographic Decline Accelerates, Increasingly Because of Moscow’s Own Policies.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 15/140. Accessed 26.6.2022. https://jamestown.org/program/russias-demographic-decline-accelerates-increasingly-because-of-moscows-own-policies/.

[48] Russkaja semerka. 2022. „В России ввели специальные отсрочки от армии для IT-специалистов.“ Accessed 26.6.2022. https://russian7.ru/post/v-rossii-vveli-specialnye-otsrochki-o/.

[49] Bugriy, Maksym. 2022. „Why the Russian Military Committed Atrocities in Bucha.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/53. Accessed 26.6.2022. https://jamestown.org/program/why-the-russian-military-committed-atrocities-in-bucha/.

[50] Goble, Paul. 2022. „Returning Veterans of Putin’s War in Ukraine Pose Serious Threat to Russia’s Future.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/54. Accessed 13.8. 2022. https://jamestown.org/program/returning-veterans-of-putins-war-in-ukraine-pose-serious-threat-to-russias-future/.

[51] Inozemcev, Vladislav. 2022. „Банда.“ Kasparov.ru. Accessed 26.6.2022. https://www.kasparov.ru/material.php?id=624BC9D4B3FEA.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.