Zdroj: Wikipedia.org

Sociální kreditní systém v Číně

Štítky:

Letošní rok značí pro Čínu významný krok k naplnění svého snu o prosperujícím a silném státu, který v roce 2013 popsal prezident Si Ťin-pching. [1] Začíná totiž nová pětiletka, na jejíž agendě se objevilo celostátní zavedení největšího sledovacího systému na světě. Vývoj Sociálního kreditního systému se doposud řídil plánovací osnovou, díky které se za posledních 6 let s testovacími verzemi systému setkalo 80 % všech provincií, regionů a měst v Číně. Tento článek nabízí vysvětlení důvodu zavedení Sociálního kreditního systému, popisuje, jak systém funguje a věnuje se  otázce, jak je možné, že skoro dvě třetiny Číňanů s centrálně řízeným systémem, který sbírá data o jejich soukromém životě, nemá problém.

Co si pod pojmem Sociální kreditní systém představit?

Čínský Sociální kreditní systém je jednou z priorit nejnovější čínské pětiletky. [2] Jedná se tedy o národní , který sbírá data z různých systémů finančních organizací, soukromých i vládních společností, soudů a obecní správ za účelem zvýšení důvěry čínské společnosti. [3] O chod systému se stará společný ministerský výbor, který vede Čínská lidová banka a Centrální banka. Tyto instituce zároveň řídí i systém finančního kreditu, který je samozřejmě součástí Sociálního kreditního systému. Ostatní programy se většinou týkají dodržování vládních předpisů a dohledu nad trhem a údajně se zaměřují spíše na korporace než na jednotlivce. Zaštiťuje je Komise pro národní rozvoj a reformy, což je čínská agentura pro makroekonomické řízení. [4] Systém byl zpočátku zaveden pouze se zaměřením na finanční bonitu, podobnou kreditnímu skóre používanému v západních zemích, ale postupně se rozšířil i na sledování dodržování právních předpisů a nařízení a chování občanů Číny. [2]

Šanghajský obecní předpis sociálního kreditu („Shanghai Municipal Social Credit Regulations“) definuje „sociální kredit“ jako: „dodržování zákonem stanovených povinností nebo plnění smluvních povinností v sociální oblasti a ekonomické činnosti fyzickými osobami s plnou občanskou způsobilostí, právnickými osobami a neregistrovanými organizacemi.“ [5] Důležité je proto zmínit, že v čínštině se systém jmenuje shehui xinyong tixi, přičemž slovo „xinyong“ se většinou překládá jednoduše jako „kredit“, ale jeho význam ve skutečnosti zahrnuje kromě finančního kreditu hlavně poctivost, důvěryhodnost a integritu.

Jak Sociální kreditní systém funguje?

Systém sbírá mimo jiné administrativní záznamy,  například licence a pokuty, soudní rejstříky, záznamy o sociálním pojištění, placení poplatků za veřejné služby a společenské hodnocení, jako je hodnocení od profesních sdružení. Tyto informace jsou zveřejňovány na různých webových stránkách, kterými jsou například Credit China, Credit Shanghai, Credit Schendong a tak dále. Za vážné socio-ekonomické problémy jsou považovány nevyplácení mezd migrujícím pracovníkům, , nezákonné získávání finančních prostředků pro firmy a neplacení soudních rozhodnutí pro jednotlivce. [4]

Součástí systému je i takzvaný Společný mechanismus odměn a sankcí, který zahrnuje online dostupné „černé listiny“ (blacklists), kde se sbírají informace o „chování narušujícím důvěru“. Zveřejňuje se zde jméno a sociální kreditní kód jedince či organizace, která by se takovým chováním provinila, detaily přestupku a následující právní postih.  Kromě ze zveřejnění vyplývajícího poškození reputace ale systém zahrnuje i sankce, většinou v podobě různých omezení v širokém spektru činností přímo i nepřímo souvisejících s jeho chováním. Například nečinnost na základě soudního rozsudku může vést k omezení v rámci žádostí o státní příspěvky a určité profesní licence, nebo v souvislosti s prodejem majetku, provozem podniků, používáním dopravních prostředků a spotřeby luxusních předmětů. [6] Omezování používání veřejných dopravních prostředků na základě seznamu neplatičů rozsudků v Číně ovšem existuje už od roku 2010. [4]

Fotografie odměněných občanů na výstavní tabuli města Rongcheng. Zdroj: NBC News

Na druhé straně stojí takzvané „červené listiny“ (redlist), kde se shromažďují data o „chování zachovávajícím důvěru“. Odměnou za zapsání na červenou listinu může být snížení daní nebo jednodušší přístup ke státním službám. [7] Takovéto odměňování občanů ovšem zatím existuje jen zhruba ve 12 městech. [4]

Dále systém obnáší jistá disciplinární opatření. Ve vysokorychlostních vlacích například pravidelně hraje hlášení upozorňující na zákaz kouření s postihem zařazení na seznam nepoctivých osob a zákazem jezdit vlakem na půl roku. Ve městě Nanjing také bylo zavedeno opatření, které jedince označí slovem „shixin“ – nepoctivá osoba, pokud bude přistižen 5krát v jednom roce při neukázněném přecházení ulice. Záznamy by si mělo být možné vylepšit či smazat dobrovolnickou činností. Tak je tomu například v Pekingském dopravním systému, kde se zakázané chování jako jezení a pití v tramvaji může odčinit tímto způsobem. Dobrovolnictví se řadí mezi odměňované i podle Šanghajského předpisu, společně s charitativní činností a příspěvky, dárcovstvím krve a kvůli pandemii COVID-19 i chováním, které přispívá ke kontrole a prevenci nemoci. [4] [8]

Jednou z nejkontroverznějších částí Sociálního kreditního systému jsou kamerové sledovací systémy. Díky pokrokům v umělé inteligenci a technologii rozpoznání obličeje obyvatele Číny nyní sleduje více než 2 miliardy kamer. Kromě kamer jednání, jako je odhazování odpadků, neudržování zahrady, pomlouvání a neukázněné přecházení ulice, nahlašují i sousedé a známí „nepoctivých osob.“ Tito sběratelé informací jsou placeni za 10 hlášení měsíčně [9] a jejich výplata činí zhruba tisíc korun. [8] V některých městech jsou přestupky ukazovány i v lokálních televizních novinách. [9]

Historické a ideologické kořeny Sociálního kreditního systému

Jak je možné, že se se vším omezováním cestování, hypoték, vzdělání, půjček a dokonce i možností objednat si hotelový pokoj [10] lidé v Číně proti Sociálnímu kreditnímu systému nebouří? Odpověď na tuto otázku se skrývá v čínské mentalitě a historii.

Společenská harmonie je v Číně už po tisíce let důležitější než lidská práva a soukromí. Zdroj: Wikimedia.org

Po staletí vládci v Číně dodržovali tradici Mandátu Nebes, což se dá chápat jako božské oprávnění vládnout. Ve filozofii Mandátu Nebes je moc předávána Nebesy spravedlivému vládci a odepřena nespravedlivému. Spravedlivý vládce by měl být ctnostný a morální, a jelikož přebírá odpovědnost za blaho svého lidu, měl by vždy tvrdě pracovat, aby vyřešil všechny nespokojenosti, které by mu byly předloženy. Na druhé straně by jeho poddaní měli mít právo vyjádřit svou nespokojenost, pokud by se vládce choval nespravedlivě, a požadovat nového. Historicky tedy v Číně existuje silné spojení mezi výkonem a politickou legitimitou vládní strany. [3]

Číňané již 2 a půl tisíce let věří v morálku, vnitřní ctnost a úctu ke komunitě a jejím hodnotám. Této filozofii se říká konfucianismus, podle jejího tvůrce Konfucia, a jedno z jejích hlavních kázání zní: „Nedělej druhým to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ [11] Konfucianismus klade důraz na budování stavu tzv. společenské harmonie, prosazuje standardy sociální hierarchie a meritokracie, a tím definuje, co je spravedlivé a co nespravedlivé. Je důležité vědět, že harmonie, hierarchie a meritokracie také stojí na žebříčku hodnot výše než lidská práva, což vytváří určitou páku pro elity, jejichž práva se tedy stávají stejně důležitými jako udržení společenské harmonie. Tento přístup je aktuální dodnes, sociální harmonie je hlavním cílem, o který usiluje čínská vláda, a je jednou z myšlenek, na kterých byl založen Sociální kreditní systém. [3]

Druhý filozofický směr, který nám pomáhá pochopit současnou čínskou mentalitu, vznikl přibližně ve stejné době jako konfucianismus. Založil ho reformátor jménem Šang Jang ve státě Čchin, kde vytvořil systém komun, ve kterých je každý člen odpovědný za druhého. Legislativa, kterou vytvořil, obnášela velmi tvrdé tresty a každý zločin se považoval za zločin celé komunity. Na domech občanů visely štítky, kde byli vypsáni všichni členi domácnosti. Jedna osoba byla odpovědná za svou komunu a musela za každých okolností vědět, kde se každý její člen nachází a hlásit to svým nadřízeným. Tento přístup vlády se nazývá „baojia“ nebo „legismus“, v Číně se úspěšně ujal a využilo ho mnoho dalších státníků napříč historií. [1]

Společně s taoismem, který káže, aby bytosti žily v rovnováze s Tao – vesmírem, protože po smrti duch opouští tělo, aby se k němu připojil [12], tyto tři filozofické směry nejen formovaly uvažování čínského národa, ale je na ně odkazováno dodnes. Si Ťin-pching sám prohlásil, že silné centralizované vedení strany umožnilo vstoupit do nové éry reforem a otevřenosti, aby Čína zahájila novou cestu k velké obrodě čínského národa, a že stranické a státní vedení spoléhá na tisíciletou tradici čínského myšlení a bere vše nejlepší, spolehlivé a prověřené z ustanovení konfucianismu, legismu a taoismu. [1]

Když tedy přihlédneme k faktu, že dávné hodnoty jsou v čínské společnosti stále aktuální a korespondují s ideálním vzorcem chování nastaveném v Čínském Sociálním kreditním systému a že ostatní sociální kreditní systémy v Číně používá minimálně 80 % uživatelů internetu a celkově je podporuje 49 % Číňanů [13], není se čemu divit, že studie, která se tázala obyvatelů Číny, kdo by měl spravovat celostátní sociální kreditní systém, hlásí výsledky 59 % pro centrální řízení a pouze 1 % absolutně proti zavedení celostátního systému. [7]

Ekonomický vývoj a důvody zavedení Sociálního kreditního systému

Akceptování systému kromě filozofických a životních hodnot vysvětluje i ekonomická situace Číny. Konec 70. let, kdy se země rozhodla modernizovat a pokročit od centrálně plánovaného zemědělství k průmyslové společnosti se socialistickou tržní ekonomikou, odstartoval novou éru informatizace. Nyní Čína stojí mezi předními aktéry na trhu technologií a výpočetní techniky. Důležitou roli na cestě k informatizaci hrály tzv. Zlaté projekty, zavedené v roce 2002. Jejich cílem bylo zkvalitnit proces správy a vládního řízení informací, aby se zefektivnil vládní dohled, usnadnilo se nakládání se státním rozpočtem a kontrola národního hospodářství a vývoje společnosti. Série čítala celkem dvanáct projektů, ze kterých je nejznámější projekt Zlatý štít (Golden Shield Project), později známý také jako Velký čínský firewall, na kterém spolupracovalo Ministerstvo veřejné bezpečnosti se společnostmi Nortel, Sun Microsystems a Cisco. [14] Tento projekt se rozjel v roce 2008 a funguje mimo jiné jako firewall celého čínského internu, čímž dělá z Číny jednu z nejpřísněji kontrolovaných zemí na světě, co se internetových aktivit obyvatel týče. Hlavním cílem Zlatého štítu bylo vybudovat celostátní síť digitálního dohledu, jejíž součástí je například i technologie rozpoznávání obličeje. Identifikace a lokalizace jedince nejen na internetu, ale i v realitě má vládě pomoci s jednoduchým propojením se Sociálním kreditním systémem. [15]

Zlaté projekty posunuly čínskou společnost o krok blíže k Si Ťin-pchingovu snu. Kromě toho se ale na zavedení Sociálního kreditního systému podílela i potřeba vytvořit systém, který bude podporovat budování důvěry mezi lidmi a společnostmi a přijde s potřebnými reformami. V řadě průzkumů se totiž ukázalo, že Číňané mají vážné problémy s důvěrou v čínské značky, od potravinářského průmyslu a kosmetiky až po letecké společnosti a hotely. [16] V potravinářském průmyslu došlo hned k několika skandálům. V roce 2008 se v kojenecké výživě čínské značky objevila organická sloučenina melamin, používaná při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv, která měla za následek 300 000 nemocných dětí a 6 úmrtí. Mezi dalšími byly případy falešných vajec, nemocného vepřového nebo nesprávně označeného masa a například také recyklovaného oleje. [17]

V ekonomické sféře existuje i řada dalších problémů čítající daňové úniky, průmyslové havárie, padělané spotřební zboží, incidenty s bezpečností léčiv nebo akademické podvody. [18] Nedostatky ovšem neleží pouze ve spotřebitelské sféře. Nedůvěra panuje i v obchodu mezi společnostmi. Pochybnosti se týkají dodavatelského řetězce, kde existuje nejistota ohledně informací poskytovaných dodavateli, ve společnostech se často vyskytují podvody mezi partnery, mezi zaměstnanci, a dokonce i v oblasti výzkumu. [6]

Tyto problémy s důvěrou mají samozřejmě kořeny v čínském vládním systému. Autoritativní forma vlády jedné strany potřebuje mít absolutní kontrolu nad bankovním systémem, aby mohla podporovat státní podniky, které na trhu získávají určité výhody. Tento přístup však vytváří špatné podmínky pro existenci nezávislých institucí, které zodpovídají za rozdělování zdrojů na základě nezaujatého úsudku. Banky by například měly podporovat důvěru v ekonomiku distribucí úvěrových nezávislých hodnocení rizik a důvěryhodnosti dlužníků. To se však neděje, protože vláda tuto distribuci kontroluje a omezuje. Dalším systémem podporujícím důvěru mezi lidmi by měly být soudy. Soudní systém v Číně však nemůže zajistit, aby byl zákon uplatňován nepřetržitým a konzistentním způsobem, protože vláda do něj neustále zasahuje a potlačuje tím jeho nezávislost. [6] V očích čínské vlády, a podle výše zmíněné studie i obyvatel Číny, je tedy řešením těchto problémů právě Sociální kreditní systém. Spoléhá se na to, že bude sloužit jako řešení nefunkční tržní ekonomiky a pomůže modernizovat kapacitu státní správy.

Závěr

Ani fakt, že má státní Sociální kreditní systém své mouchy z legální a technické stránky ochrany dat, obyvatele Číny neodradil od souhlasu s jeho zavedením. Na základě aktuálních statistik můžeme vyvodit, že představa vyřešení ekonomických problémů a souznění s hodnotami, které Sociální kreditní systém nastavuje, je pro Číňany důležitější než jejich soukromí a práva. Komunistické straně Číny tato mentalita dovolila propagovat systém jako nové řešení problémů její vlastní vlády bez nutnosti změny formy vládnutí. Upevněním kontroly nad svými obyvateli a obchodem ve státě se možná některé problémy podaří snadněji řešit, jelikož kreditní systém podporuje transparentnost podniků. Na druhou stranu, transparentnosti ze strany vlády se Sociální kreditní systém nijak nedotýká. Kontrola nad bankovnictvím a jurisdikcí se pravděpodobně spíše umocní, když bude mít strana více informací, se kterými bude moct manipulovat. Na jak dlouho tedy bude obyvatelům Číny stačit mít hezky se chovající sousedy a důvěřovat firmám, než pochopí, že skutečný původ problémů může ležet někde jinde? To ukáže až úspěšná celostátní implementace systému. Nyní ale můžeme předvídat, že systém problémy vlády jedné strany spíše nevyřeší a v případě selhání možná naopak podkopne nohy svým vlastním tvůrcům.

Zdroje

[1] Bayer, J. Р., Vasilyeva, V. A. and Vetrenko, I. A. (2020). The Social Credit System of the People’s Republic of China through the Eyes of Foreign Researchers. Administrative Consulting, 137(7), 20-31.

[2] Donnelly, D. (2021, 26. únor). An Introduction to the China Social Credit System. New Horizons. Dostupné na: https://nhglobalpartners.com/china-social-credit-system-explained/. (Cit. 1. 11. 2021)

[3] Yu, K. (Jaro 2020). Towards Graduated Citizenship: A Study of Social Credit Systems in China. Critique: A Worldwide Student Journal of Politics, 28-57.

[4] Adelmant, V. (2021, 20. duben) Social Credit in China: Looking Beyond the “Black Mirror” Nightmare. Center for Human Rights and Global Justice. Dostupné na: https://chrgj.org/2021/04/20/social-credit-in-china-looking-beyond-the-black-mirror-nightmare/. (Cit. 1. 11. 2021)

[5] Shanghai Municipal Social Credit Regulations. (2017, 30. červen). China Law Translate. Dostupné na: https://www.chinalawtranslate.com/en/shanghai-municipal-social-credit-regulations/#_Toc486657600. (Cit. 1. 11. 2021)

[6] Cho, E. The Social Credit System: Not Just Another Chinese Idiosyncrasy. Journal of Public and International Affairs. Dostupné na: https://jpia.princeton.edu/news/social-credit-system-not-just-another-chinese-idiosyncrasy. (Cit. 1. 11. 2021)

[7] Kostka, G. (2019, 13. únor). China’s Social Credit Systems and Public Opinion: Explaining High Levels of Approval. New Media & Society, 21(7), 1565-1593.

[8] VICE News. (2018, 12. prosinec). China’s „Social Credit System“ Has Caused More Than Just Public Shaming (HBO). Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=Dkw15LkZ_Kw&ab_channel=VICENews. (Cit. 2. 11. 2021)

[9] NBC News. (2019, 12. květen). Social Credit System Coming To China, With Citizens Scored On Behavior | NBC Nightly News. Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=NOk27I2EBac&ab_channel=NBCNews. (Cit 2. 11. 2021)

[10] NBC News. (2019, 12. květen). Social Credit System Coming To China, With Citizens Scored On Behavior | NBC Nightly News. Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=NOk27I2EBac&ab_channel=NBCNews. (Cit 2. 11. 2021)

[11] National Geographic. Confucianism. National Geographic. Dostupné na: https://www.nationalgeographic.org/encyclopedia/confucianism/. (Cit. 29. 10. 2021)

[12] National Geographic. Taoism. National Geographic. Dostupné na: https://www.nationalgeographic.org/encyclopedia/taoism/. (Cit. 29. 10. 2021)

[13] Kostka G. (2018, 17. září). China’s social credit systems are highly popular – for now. MERICS. Dostupné na: https://merics.org/en/analysis/chinas-social-credit-systems-are-highly-popular-now. (Cit 18. 11. 2021)

[14] Lianrui, J. (2020). Unpacking China’s Social Credit System: Informatization, Regulatory Framework, and Market Dynamics. Canadian Journal of Communication 45(1), 113-127, Dostupné na: https://www.cjc-online.ca/index.php/journal/article/view/3483. (Cit. 30. 10. 2021)

[15] Chandel, S., Jingji, Z., Yunnan, Y. Jingyao, S. and Zhipeng, Z. (2019, říjen). The Golden Shield Project of China: A Decade Later An in-depth study of the Great Firewall. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/338361425_The_Golden_Shield_Project_of_China_A_Decade_Later-An_in-Depth_Study_of_the_Great_Firewall. (Cit. 1. 11. 2021)

[16] Editorial Team. (2020, 23. září). Chinese Brands and Consumer Trust Issues. SAMPi. Dostupné na: https://sampi.co/chinese-brands-and-consumer-trust-issues/. (Cit. 26. 10. 2021)

[17] South China Morning Post. (2021, 13. leden). China Food Safety. South China Morning Post. Dostupné na: https://www.scmp.com/topics/china-food-safety. (Cit. 25. 10. 2021)

[18] Zhengjie, F. and Bei,  Z. (2019, 30. srpen). The truth and reality of China’s social credit system. Euobserver. Dostupné na: https://euobserver.com/stakeholders/145779. (Cit. 24. 10. 2021)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.