Krátký průvodce k lednové konferenci o syrské občanské válce v Ženevě.

22. 1. 2014 – Montreaux, 23. – 31. 1. 2014 – Ženeva

Zraky celého světa se v poslední lednové dekádě upřely k sídlu OSN ve švýcarské Ženevě, kde se konala druhá konference o občanské válce v Sýrii. Pořadové číslo II odkazuje k ženevské konferenci z června 2012 iniciované tehdejším mírovým vyslancem pro Sýrii Kofi Ananem. Tehdejšího setkání se kromě Anana účastnila dnes už bývalá ministryně zahraničí USA Hilary Clinton, její ruský protějšek Sergej Lavrov a zástupci Číny a Velké Británie. Společně se shodli na potřebě vytvoření přechodné vlády v Sýrii, v níž by společně zasedli jak zástupci současného režimu, tak i opozice, a která by zemi dovedla ke svobodným, spravedlivým a multipartistickým volbám. Aby mohly být dojednány konkrétní kroky tohoto politického řešení, bylo potřeba přivést k dialogu zástupce válčících stran. Přípravy nabraly spád poté, co byly v srpnu 2013 poblíž Damašku zabity stovky lidí v důsledku chemického útoku, a následně bylo rozhodnuto o zničení syrského chemického arsenálu (rezoluce RB OSN číslo 2118). Téměř tři roky po propuknutí nepokojů v Sýrii tak díky mimořádnému úsilí a tlaku ze strany mezinárodního společenství došlo v Ženevě k setkání dvou syrských delegací – vládní a opoziční – tváří v tvář. Problémem je ale to, že skupin s odlišnými zájmy, které hrají v syrském konfliktu roli, je mnohem více než jen dvě, a mnohdy je navíc nesnadné hranice mezi nimi jednoznačně odlišit. Kromě toho se ukázalo, že syrští představitelé, kteří se konference zúčastnili, trvají na svých podmínkách, a mají jen velmi malý zájem na nalezení společného kompromisu. Stejně tak se liší představa o řešení krize z pohledu jednotlivých světových mocností. Spojené státy, které na konferenci zastupoval současný ministr zahraničí John Kerry, odmítají setrvání Bašára Asada v čele země s ohledem na činy, za které nese zodpovědnost, zatímco Rusko, jehož jménem hovořil Sergej Lavrov, požaduje, aby Syřané teprve ve volbách rozhodli, zda Asada budou dále tolerovat, nebo ne.

Podařilo se tedy překonat neshody mezi jednotlivými aktéry, nebo se alespoň o trochu přiblížit k řešení krvavého konfliktu, který si vyžádal už více než 130 000 obětí na životech a zapříčinil mohutné uprchlické vlny destabilizující celý region? Přinášíme vám stručný přehled dění na Ženevě II – konferenci, do níž byly vkládány mnohé naděje, a jejíž reálné dopady budou jasné teprve zpětně.

Kdo se konference účastnil a jaké byly cíle klíčových hráčů?

Vedle zástupců čtyř mezinárodních organizací (OSN, Ligy arabských států, EU a Organizace islámské spolupráce) dorazili do Ženevy představitelé necelé čtyřicítky zemí. Spory nastaly ohledně účasti Íránu, klíčového spojence syrského režimu, který nevyjádřil podporu hlavnímu cíli konference, tedy vytvoření přechodné syrské vlády. Jeho pozvání se proto nakonec OSN rozhodla stáhnout. Největší pozornost byla pochopitelně upřena na zástupce obou syrských výprav. Jako hlavní mediátor mezi nimi působil zvláštní zmocněnec OSN a Ligy arabských států pro Sýrii, alžírský diplomat Lakhdar Brahímí, pyšnící se nejen nápadnou fyzickou podobností s Henry Kissingerem, ale především bohatými zkušenostmi s řešením konfliktu po občanské válce v Libanonu nebo s organizováním prvních svobodných voleb v Íránu v roce 2004.

Syrský režim zastupovala delegace v čele s ministrem zahraničí a členem vládnoucí strany Baas Wallidem Muallemem. Už na počátečním jednání v Montreaux označil Muallem představitele opozice za „zrádce“ a „teroristy“. Součástí výpravy byl i Bašár Džafárí, zástupce Sýrie v OSN, do něhož západní diplomaté vkládali naděje coby do smířlivějšího článku vládní výpravy, více nakloněného jednání s opozicí. Zástupci režimu trvají na setrvání Bašára Asada u moci a pro jednání s opozicí si v pondělí 27. ledna stanovili seznam podmínek – mezi nimi i výzvu zahraničním státům, aby přestaly vyzbrojovat opozici. Jejich hlavním cílem je nalézt řešení pro zahraničím sponzorované aktivity „teroristů“, jimiž rozumí všechny povstalecké ozbrojené složky.

Syrská opoziční koalice na domácí scéně nemá dostatečnou autoritu a některé významné opoziční skupiny zapojené do probíhajících bojů jí vůbec nevyjádřily podporu – ba naopak, označili její účast na konferenci za zradu. Jejím prezidentem je Ahmad al-Džarbá. Opozice jednoznačně trvá na odchodu Bašára Asada z čela země. Podmínky předložené 27. ledna vládní skupinou pro další vyjednávání odmítli s tím, že se netýkají hlavního problému konference, tedy vytvoření přechodné vlády a přechodu k demokratickému režimu.

Jaké jsou výsledky jednání?

První kolo jednání v rámci konference bylo ukončeno v pátek 31. ledna. Hlavní záměr – vyjednat podmínky pro vytvoření přechodné vlády – po týdenních rozhovorech vůbec nebyl naplněn. Stejně tak nenastala shoda ve způsobu ukončení násilí nebo umožnění komplexního zajištění humanitární pomoci. Opozice ani vláda nebyly ochotny ustoupit ze svých podmínek. Nový cíl OSN – pokračovat v rozhovorech a udržet zástupce obou stran u jednacího stolu s nadějí, že čas otupí hrany jejich stanovisek – je tedy o poznání méně ambiciózní. Lakhdar Brahímí považuje Ženevu II především za počátek mírového procesu a rozhodně nese velkou zásluhu na tom, že obě strany alespoň uznaly výsledky ženevské konference z června 2012 jako podklad pro další rozhovory, a že se ani jedna z nich nerozhodla od dialogu odstoupit, aby nebyla označena za narušitele mírového procesu. První kolo vzájemných jednání tak sice můžeme pokládat za počátek cesty k dohodě, ale je nutné dodat, že i kdyby k nějaké dohodě nakonec došlo, neměla by vzhledem ke slabé a nedostatečné reprezentaci opozičních syrských skupin podporu na domácí scéně. Další rozhovory by měly pokračovat příští měsíc.

Zajímá vás více?

Speciál stanice al-Jazeera ke konferenci v Ženevě: http://www.aljazeera.com/programmes/insidesyria/2014/01/geneva-ii-step-towards-peace-syria-201412693017833130.html

Voice of Russia po skončení konference: http://voiceofrussia.com/news/2014_01_31/There-is-no-moderate-opposition-in-Syria-only-terrorists-FM-Moualem-7842/