Již v úvodu bych chtěl upozornit, že se jedná výhradně o můj subjektivní názor, se kterým mnozí mohou nesouhlasit; ale taková je krása liberální demokracie, ve které se lidé mohou svobodně vyjadřovat, dokud tím neporušují zákon.
Včera se v Bruselu odehrály teroristické útoky na letišti a v metru. Podle dostupných informací se počet obětí pohybuje okolo tří desítek. Ve městě byly uzavřeny tunely, přestala fungovat městská hromadná doprava a byl vyhlášen čtvrtý stupeň teroristického ohrožení. Lidé byli vyzváni, aby zůstali doma, byla uzavřena nádraží a letiště, údajně také byla uzavřena hranice s Francií. Veškerá tato opatření zcela odpovídají dané situaci, jelikož stále existuje možnost dalších útoků. Navíc se v následujících hodinách či dnech rozběhne hon na teroristy, kteří měli s danými útoky cokoliv společného.
Ale abych se dostal k jádru pudla. Co se vlastně stalo? Všichni to víme – byl to teroristický útok, ke kterému se přihlásil Daesh, neboli Islámský stát. Další otázka, která by měla následovat je, co je to teroristický útok a terorismus? Tady už jsou odpovědi poněkud komplikovanější. Vlastně se na odpovědi neshodne ani většina akademické obce, ani bezpečnostních složek, natož států nebo dokonce i samotných teroristů. Ale za jeden ze základních znaků můžeme považovat takzvaný „teroristický kalkul“. Jedná se o poměrně jednoduchou věc: cílem terorismu, popřípadě teroristických útoků, nejsou primárně samotné oběti či místo útoku, ale silná emocionální reakce, která zasáhne společnost a zároveň podpoří sympatizanty dané teroristické skupiny. Ta bude rovněž mít za následek unáhlená rozhodnutí.
Teď opravdu nechci bagatelizovat tragédii, která se dnes odehrála; rodiny obětí musí procházet něčím pro mnohé z nás nepředstavitelným. Ovšem podívejme se na to trošku s odstupem, možná i necitelně. Jedná se „pouze“ o třicet až čtyřicet lidí. To je hodně špatný týden na českých silnicích. Například před pár dny ve Španělsku havaroval autobus, kde zemřelo 13 studentů, což odpovídá útoku spáchanému na letiště v Bruselu. Osobně si myslím, že u teroristických útoků si musíme vytvořit ne přímo nadhled, ale reálné vnímání dané hrozby.
Nyní Evropa prožívá jedno z nejklidnějších období v historii. Konflikt v Irsku, který se táhl víceméně třicet let, si vyžádal zhruba tři a půl tisíce obětí; řádění teroristické skupiny ETA; válka na Balkáně, která proběhla v 90. letech – všechny tyto poměrně krvavé konflikty jsou již minulostí. Možná právě díky tomuto klidu vnímáme tyto teroristické útoky jako životní hrozbu pro celou Evropu a západní kulturu. Dochází nejen k sekuritizaci daného problému, a to jak terorismu, tak imigrace, ale především se nad námi vznáší takzvaná „morální panika“ vyvolaná právě terorismem. „Morální panika“ je prozatímním VÍTĚZSTVÍM terorismu nad Evropany.
Pokusím se trošku onu „morální paniku“ přiblížit (pokud budete mít zájem si o této teorii zjistit více, tak doporučuji J. Young, S. Cohen, nebo viz zdoje). Velmi zjednodušeně: nějaká snadno identifikovatelná skupina, spáchá zločin, jímž upoutá média. Ta začnou problém zveličovat – lépe se to prodává – že. Samozřejmě média daný problém zjednoduší. Pod těmito vlivy se začne společnost polarizovat,… když nad tím tak přemýšlím, nepřipomíná vám to něco?! To celé vygraduje voláním společnosti po tvrdém zákroku. Celý tento proces se často zacyklí, takže si výsledek dokážete představit.
Před nedávnem na našem serveru vyšel článek Globální terorismus je riziko, se kterým se musíme naučit žít, ve kterém kolega klade důraz na nepřispívání k radikalizaci ve společnosti. V evropském případě se jedná o muslimy, kteří zde již žijí i dlouhé roky; například i ty, kteří utekli před válkou na Balkáně. A právě důsledky „morální paniky“ radikalizují slušné muslimy a těm radikálním dávají za pravdu, což spěje k mobilizaci teroristů a dalším teroristickým útokům, a k větší „morální panice“.
Dámy a pánové, musíme si uvědomit, že žijeme opravdu v klidné Evropě, kde největším ohrožením na životě jsou kardiovaskulární choroby, rakovina a automobilová doprava. Panikaříme nad věcmi, které jsme přežili v několikatinásobně větší míře než se odehrávají dnes. Tímto opravdu nechci tvrdit, že láska ke všem spasí svět. Jen se trošku zastavme a podívejme se, co se opravdu stalo, co jsme opravdu zažili, viděli, slyšeli, ne jen na to, co nám bylo ukázáno a puštěno v médiích. Teroristické útoky budou, stejně jako dopravní nehody, ale tím, že se z nás stanou „zvířata“ podléhající morální panice, tedy generalizaci pod tíhou medií, která chtějí jen prodávat, ničeho nedosáhneme. Již Daily Mail se v 19. století řídil výmluvným heslem: „dejte mi jednu vraždu denně“, protože kriminalita prodává. Možná se dožijeme i varianty „dejte mi jeden teroristický útok denně“. Celé bych to zakončil slovy „Hlavně se z toho neposrat“ – což je asi jediný způsob jak nad terorismem vyhrát.
Zdroje:
Tomášek, Jan ( 2010): Úvod do kriminologie. Havlíčkův Brod: Grada.
http://www.rexter.cz/ulstersti-loajaliste-prechod-od-terorismu-k-organizovanemu-zlocinu/2010/11/06/
https://www.securityoutlines.cz/globalni-terorismus-je-riziko-se-kterym-se-musime-naucit-zit/
