Z pralesa do pouště: latinskoameričtí bojovníci v jemenské válce

Štítky:

Jemenský konflikt je dlouhá, nepřehledná a oproti kupříkladu syrskému konfliktu veřejnosti méně známá válka odehrávající se v cípu Arabského poloostrova. Jde o vleklý konflikt více stran s povahou občanské války. Za oběť bojům padlo mezi lety 2015 a 2021 dle odhadů okolo statisíce lidí, a konec je v nedohlednu, naopak v posledních týdnech a měsících spíše eskaluje. [1] Přestože jde o mimořádně závažnou situaci, která zapříčinila humanitární krizi, potlačování lidských práv a válečné zločiny jako zabíjení civilistů, nucené vysídlování obyvatel atd., nacházíme v této válce i fenomény, které dostávají méně pozornosti, přestože ji zasluhují. Jde například o přítomnost nemalého množství latinskoamerických bojovníků, o níž se ví již od roku 2015. Je zajímavé, že o této skutečnosti se lze dozvědět poměrně snadno, bez přístupu k vědeckým či vojenským zdrojům. Pro ilustraci ji lze nalézt i na Wikipedii. Jde však obvykle o informace kusé, nerozvinuté a pouze útržkovité, cílem tohoto článku tedy je zmapovat fenomén latinskoamerických bojovníků a zasadit jej do širšího kontextu.

Jemenská válka, historie a aktéři

Konflikt, který sledujeme, je občanskou válkou s více, často nestabilními, stranami. V současnosti je jednou z hlavních stran hnutí Hútíů. Jedná se o šíitskou muslimskou skupinu, která po neúspěšném jednání o nové podobě státu a zhoršující se energetické krizi v roce 2014 vystoupila proti oficiální vládě, a ještě téhož roku ovládla velkou část země, včetně hlavního města. Vláda byla donucena k rezignaci, prezident ji však brzy odvolal, ale z důvodu velmi nejisté pozice byl donucen uprchnout do Saudské Arábie. Od této chvíle začíná občanská válka Hútíů proti oficiálním vládním silám. Je však nezbytné zdůraznit, že Hútíové se na scéně objevili mnohem dříve, a jejich násilné projevy začínají rovněž před vypuknutím samotné války.

Hútíové, jsou podporování zejména šíitským Íránem. Naopak provládní strana má podporu koalice, vedené Saúdskou Arábií, která zahrnuje další sunnitské země jako je Maroko, Egypt, Pákistán, Spojené arabské emiráty, ale do koalice se zapojují mimo jiné také Spojené státy. Ty sice cílí (nebo tak alespoň ospravedlňují svou přítomnost) na další významné subjekty této války, kterými je Al-Kaida Arabského poloostrova (AKAP) a Daeš, ale přinejmenším materiální a zpravodajská spolupráce s koalicí probíhá. [2]

Boji zpustošená část města Marib. Zdroj: Wikimedia Commons

Výsledky bojů jsou proměnlivé, avšak Hútíové slaví více úspěchů, než by se čekalo, vzhledem k tomu, jaké mocnosti proti nim stojí. Se začátkem roku 2021 napadli město Marib, hlavní baštu vládních sil a také provizorní hlavní město. Boje o tento symbol staré vlády pokračují ještě během psaní tohoto článku a nezdá se, že by během prvního měsíce roku 2022 měly končit. Některé zdroje uvádějí ztráty na straně Hútíů (do konce roku 2021) okolo 14 tisíc. [3] Je obtížné odhadovat výsledek bojů, nicméně již v této chvíli vhodné poukázat na překvapivé úspěchy povstalců, které nevyvážila ani široká provládní koalice.

Latinskoameričtí bojovníci

S informací, že Spojené arabské emiráty (dále jako SAE), využívají služeb latinskoamerických bojovníků, přišel pravděpodobně jako první deník The New York Times (dále jako NYT). [4] Stalo se tak v roce 2015, kdy informoval veřejnost o prvním zapojení nejméně čtyř stovek latinskoamerických žoldnéřů do bojů v Jemenu. NYT uvádí, že tito vojáci, mezi kterými jsou nejvíce zastoupeni Panamci, Salvadořané, Kolumbijci a Chilané byli nejméně pět let trénováni v poušti v rámci zahraničí armády, která byla v SAE soustavně budována a která měla v roce 2015 nejméně 1800 vojáků. Krom toho text nabízí ještě zajímavou zmínku o tom, že projekt zahraniční armády v SAE má určité napojení na Erika Prince, zakladatele společnosti Academi původně známé jako Blackwater.

Už tento první článek zavdává příčinu k několika otázkám. Proč SAE používají cizí vojáky a proč zrovna Jihoameričany? Z jakého důvodu SAE najímají bojovníky, které je nutné dlouze a složitě cvičit? A jaký je status těchto vojáků, jde o cizineckou legii SAE armády, žoldáky nebo kontraktory?

Některé další zdroje tvrdí, že v Jemenu jsou zapojeny přímo oficiální soukromé vojenské společnosti (PMCs), které poskytují své kontraktory. Tato informace se však jeví jako méně důvěryhodná, jelikož zdroje nezmiňují žádná jména.[5] Přestože je definiční rozdíl mezi kontraktorem a žoldákem nejasný, obvykle se za kontraktora považuje člověk, fungující pod legální firmou, která platí daně, je transparentní a kontraktoři jsou jakožto zaměstnanci vázáni k dodržování určitých pravidel, etických kodexů apod.

V případě žoldáků panuje daleko větší svévole, nemusí být vázáni na žádné oficiální struktury a je tedy obtížnější vymáhat dodržování pravidel. Kontraktoři jsou však najímáni buď pro přímou bojovou účast (přičemž se implicitně předpokládá, že bojovat již umějí) nebo pro celou řadu podpůrných úloh. Z toho důvodu je zarážející, že mediální zdroje mluví o kontraktorech a současně o jejich mnohaletém výcviku, jelikož najímáním nevycvičených kontraktorů nezískává SAE obvyklou výhodu, která se s najmutím soukromých vojenských subjektů pojí. Jediný na první pohled zřejmý přínos může spočívat v případném popření účasti vlastních ozbrojených sil v konkrétních operacích, nicméně i tato výhoda je negována zjištěním, že tito kontraktoři získávají označení pravidelné armády SAE (viz dále). Tyto a další kusé informace, například nemožnost nalézt jméno konkrétní společnosti, která tyto zahraniční bojovníky zaštiťuje, nevylučují, že se může jednat o žoldáky. Lze se tak domnívat zejména proto, že OSN definuje žoldáky jako osoby, rekrutované buď v mateřském státě nebo zahraničí pro účast v ozbrojeném konfliktu, přičemž jejich hlavní motivací je osobní profit. Současně však nejsou občany ani členy oficiální armády žádné ze stran konfliktu, ani nežijí na území dotčeném tímto konfliktem.

Skutečnost, že latinskoameričtí bojovníci podstupují dlouhý výcvik působí velmi zvláštně především ve chvíli, kdy řada zdrojů současně vyjmenovává jejich výhody. Vysvětlení je myslitelných několik. Jedním z nich je například možnost, že SAE vytvářejí z těchto bojovníků svou vlastní soukromou vojenskou jednotku. Vzhledem k velmi omezeným informacím však nelze tvrdit nic s určitostí. Pokud ale SAE skutečně nějakým způsobem nabírají v latinskoamerických zemích jednotlivce, a ne oficiální společnosti, překračují mezinárodní právo, které žoldáctví zakazuje. [6] Přestože nábor cizinců do vlastní armády není možné automaticky prohlásit za žoldáctví (známý je například precedens cizineckých legií) v tomto konkrétním případě se tak však dít může. Nasvědčují tomu například informace z více zdrojů, které uvádějí, že výcvik latinskoamerických bojovníků převzala po Princovi pravidelná armáda SAE. Implicitně lze z takových formulací vyčíst, že zahraniční bojovníci tudíž nejsou součástí oficiální armády. Spíše, než zařazení do armádních struktur zodpovídá otázku ohledně žoldáctví těchto bojovníků informace, dle které mohou získat latinskoameričtí bojovníci odměnou také občanství SAE (viz dále). Pokud by se tak stalo předtím, než se zapojí do bojů, tak se i podle oficiální definice OSN vyhnou označení za žoldáky, v takovém případě by mohli být považováni za určitou formu milice, domobrany atp. Nicméně není jasné, kdy a za jakých podmínek k udělení občanství dochází, proto je i s touto informací nemožné s jistotou říci, zda se o žoldáky jedná či nikoli.

Celý případ je však ještě složitější, neboť podle NYT poskytly SAE přímo bojujícím Kolumbijcům své hodnosti a další označení vlastních vojáků. Jedná se pravděpodobně o kličku, jak obejít právo, které říká, že žoldák není členem ozbrojených složek žádné strany konfliktu. [6] Jaký je tedy status bojujících latinskoamerických občanů? Vzhledem k poměrně omezenému množství dostupných a důvěryhodných informací, lze na tuto otázku jednoznačně odpovědět jen stěží. Přestože vládní informace nejsou ohledně služby cizinců v armádě SAE příliš jednoznačné, tak podle platné legislativy patří SAE k zemím (stejně jako například ČR), které do armády přijímají pouze vlastní občany. [7] [8] Z toho vyplývá, že latinskoameričtí bojovníci musí pro své legální působení získat občanství ještě před započetím své služby. [9] V opačném případě je již s větší jistotou možné přiklonit se k jejich označení za žoldáky. Bohužel není jasné, kdy k udělení občanství dochází. Z kontextu (viz dále) se dá předpokládat, že jde až o odměnu za vykonané služby, nikoli o automatické udělení občanství předem, ale jednoznačné důkazy nejsou k dispozici.

Druhým zajímavým faktem je potom napojení na Erika Prince, snad nejznámější osobu v oblasti privátních vojenských společností. Jeho role v celé záležitosti vrhá nové světlo i na samotný status zahraničních bojovníků. Podle zjištění NYT, které rozšířily další zdroje, stál na začátku právě Prince, který se ujal úkolu postavit pro SAE soukromou armádu. [10] Přesně to se také stalo, nicméně oficiální informace tvrdí, že spolupráce Prince se SAE skončila několik let před vpádem do Jemenu.  V popisovaném případě by byly kontraktory Princovi podřízení, kteří vedou výcvik, nikoli samotní zahraniční bojovníci, které cvičí. Zde se však objevuje velmi zajímavé vysvětlení toho, proč se v Jemenu angažují tolik zejména latinskoameričtí bojovníci. Prince vycházel z předpokladu, že v tomto regionu bude možné získat za relativně málo peněz schopné muže, kteří však v drtivé většině případů nebudou muslimského vyznání. Zdroje tvrdí, že Prince předpokládal, že právě muslimové by mohli být méně spolehlivý v boji s jinými muslimy a mohli by být méně ochotní zabíjet své protivníky jen proto, že tak rozkázala vláda SAE. [11]

Více zdrojů se však shoduje, že někdy před rokem 2015 Prince ukončil své angažmá a kontrolu nad projektem převzali pravidelné jednotky SAE. [12] [13]    Jiné zdroje však tvrdí, že Princ se z oblasti stáhl teprve poté, co jeho lidé utrpěli těžké ztráty a SAE obratem nahradily jeho ustupující společnost jinou PMC, jménem DynCorp. [14] Kontraktoři této společnosti začali v oblasti působit někdy během roku 2016. [15] Otázkou v takovém případě zůstává, nakolik a zda vůbec, se DynCorp podílí na výcviku latinskoamerických bojovníků.

Ukázka zahraničního instruktora v Afganistánu. Zdroj: Wikimedia Commons

Není bez zajímavosti, že právě země původu zmíněných bojovníků figurují na seznamu zemí, které byly s fenoménem kontraktorů a soukromých vojenských společností v minulosti velmi silně spojené. [16] Země jako Kolumbie, Peru a další totiž koncem minulého století požádaly Spojené státy o pomoc v boji proti místním guerillám a drogovým kartelům. Americká vláda, která si nechtěla znepřátelit veřejnost další vojenskou akcí, s pomocí souhlasila, vyslala jen velmi symbolickou jednotku vlastních vojáků. Nadto však zaplatila několik soukromých společností, aby v jižní Americe pomohly místo armády USA. Je tedy dost dobře možné, že v Jemenu dnes operují lidé, kterým se dostalo výcviku od amerických kontraktorů ještě ve svých domovských státech.

Proč právě zejména Kolumbijci?

Velkou roli zde hraje nedávná historie Kolumbie a sousedících zemí. Vleklé konflikty s FARC, dalšími drogovými kartely, strukturami organizovaného zločinu a guerilly způsobily, že kolumbijské ozbrojené složky jsou na tyto způsoby boje více než zvyklé. [17] Vojáci (a policisté), kteří prošli domácí službou jsou tedy již zběhlí ve specificích asymetrického konstantního konfliktu a nadto jsou zvyklí na velmi obtížné podmínky, zejména terénní podmínky džungle. SAE mají tedy důvod domnívat se, že své zkušenosti s protipovstaleckým bojem v nehostinných podmínkách zužitkují také v jejich službách. Mnohým jistě vyvstane otázka, z jakého důvodu bylo nutné tyto vojáky ještě několik let cvičit přímo v SAE, když je výše jmenovaná celá řada jejich výhod a zkušeností. Je pravděpodobné, že tento čas byl věnován přeškolení na podmínky Arabského poloostrova, koordinaci s dalšími jednotkami koalice či přímo armády SAE a jazykové přípravě.

Není bez zajímavosti že Spojené státy (a jimi placení kontraktoři) celý konec minulého století trénovali kolumbijské síly právě v protipovstaleckém boji. V rámci spojeneckých programů následně Kolumbijci cvičili v protipovstalecké taktice, asymetrickém boji a dalších disciplínách vojáky právě těch zemí, které nyní rovněž figurují v Jemenu – Panamy, Guatemaly a dalších.

Operace kolumbijských ozbrojených složek v rámci bojů s drogovými kartely. Zdroj: Wikimedia Commons

Nezanedbatelnou výhodou je také fakt, že Kolumbie a další zapojené okolní státy mají jen malou možnost (a vůli) provádět nad světem soukromých vojenských společností a jednotlivých žoldáků jakýkoli dohled. Tato skutečnost je velmi důležitá, snižuje totiž míru rizika plynoucího z možných skandálů a kontroverzí, kterým se v minulosti nevyhnul ani již výše zmíněný Erik Prince.

Roli může hrát rovněž fakt, že latinskoameričtí bojovníci budou požadovat menší plat (který bude stále mnohonásobně převyšovat cokoli, co by mohli získat od domácích vlád, podle některých informací může průměrně Kolumbie nabídnout asi 15 % platu, který bojovníci obdrží v SAE), než jejich američtí či evropští kolegové. SAE jim umožňují vydělat si okolo tří tisíc dolarů měsíčně (záleží však na konkrétní kvalifikaci jednotlivce), v domácích podmínkách se jedná obvykle o částku kolem čtyř sta dolarů měsíčně. [18] V nedávné době vyšlo najevo, že v Jemenu využívá služeb žoldáků také Saudská Arábie, a to původem z Německa. Lze na nich dobře demonstrovat, o kolik jsou latinskoameričtí bojovníci levnější; Saúdové Němcům platili až desítky tisíc euro měsíčně. [19]

Na důležitosti ekonomického faktoru se nicméně shoduje celá řada zdrojů. V krátkosti se dá tento aspekt shrnout tak, že Kolumbijci a latinskoameričtí bojovníci obecně představují nejlepší možnou bojovou sílu, jaká je k dostání za nejnižší ceny. Není bez zajímavosti, že tento region představuje současně velmi bohatý zdroj bojovníků. Vojáci a policisté odcházejí do výslužby relativně brzy, přičemž jejich výsluhy nejsou valné, podle některých odhadů odejde jen v Kolumbii každý rok do výslužby okolo desetitisíc bývalých vojáků a policistů. Je možné že SAE braly v potaz i tuto skutečnost a zaměřují se na Latinskou Ameriku i z toho důvodu, že budou moci již jednou vybudovaných výcvikových struktur (které jsou přizpůsobeny španělsky mluvícím bojovníkům z kulturního prostředí Latinské Ameriky) využívat relativně dlouho a nebude nutné měnit je pro nově příchozí vojáky ze zcela jiných prostředí. [20]

Závěr

Latinskoameričtí bojovníci nejsou jediní cizinci, kteří se zapojují do konfliktu mimo oficiálně uznávané struktury mezinárodních organizací a aliancí. Z veřejných zdrojů se lze dozvědět mimo jiné také o bojovnících německých, súdánských nebo eritrejských. [21] [22] Jsou však poměrně početnou a výraznou skupinu, která je do konfliktu zapojena, a proto je na místě se jim věnovat. Bohužel není příliš snadné dozvědět se jakékoli detailní informace a i ty, které jsou veřejné, jsou často zastaralé, nedůvěryhodné, nebo oboje současně. Zdroje upozorňují, že zejména soukromé vojenské společnosti, které se angažují v přímých akcích mají obvykle velký zájem na vlastním utajení [16]. Na závěr je však nutné říci, že přestože se může zdát válka v Jemenu pro zahraniční bojovníky zlatým dolem, kdy mohou dostat nemalé peníze, občanství SAE pro sebe i své rodiny, důchod a pojištění v SAE i možnost místního vzdělání pro děti, nejde o akci bez rizika. [23] K současným a přesným číslům se dostat nelze, ale média informovala již o smrti nejméně deseti placených Kolumbijců, během bojů o město Taiz. [23] Reálné ztráty budou však pravděpodobně daleko větší a dokud nebudou Hútíové poraženi (nebo se SAE nestáhnou), budou téměř jistě narůstat.


Zdroje:

[1] Global Conflict Tracker. 2022. “War in Yemen“. Global Conflict Tracker, January 10, 2022. War in Yemen | Global Conflict Tracker (cfr.org)

[2] Ward, Alex. 2021. “The US may still be helping Saudi Arabia in the Yemen war after all“. The Vox, April 27, 2021. The US might still be helping Saudi Arabia in the Yemen war after all – Vox

[3] Rfi. 2021. “Yemen Huthis say nearly 15,000 rebels killed since mid-June“. Rfi, November 18, 202. Yemen Huthis say nearly 15,000 rebels killed since mid-June (rfi.fr)

[4] Hager, Emily and Mark Mazzetti. 2015. “Emirates Secretely Sends Colombian Mercenaries to Yemen Fight.“ The New York Times, November 25, 2015. Emirates Secretly Sends Colombian Mercenaries to Yemen Fight – The New York Times (nytimes.com)

[5] Stevenson, Tom. 2019. “Saudi’s coalition in Yemen: Militias and mercenaries backed by western firepower“. Middle East Eye, March 28, 2019. Saudi’s coalition in Yemen: Militias and mercenaries backed by western firepower | Middle East Eye

[6] United Nations Human Rights. 1989. “International Convention against the Recruitment, Use, Financing and Training of Mercenaries“. OHCHR | International Convention against the Recruitment, Use, Financing and Training of Mercenaries

[7] Česká republika. Zákon č. 221 ze dne 12. října 1999 o vojácích z povolání. In: Sbírka zákonů České republiky. Poslední aktualizace 1. července 2021, 28. verze. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-221/zneni-20210701

[8] The United Arab Emirates Government Portal. 2020. “Armed Forces“. Armed Forces – The Official Portal of the UAE Government

[9] United Arab Emirates. Federal law number 6, issued on 28, May 2014 On National Military Service and Reserve Force. In: Official Gazette No. 565, p. 11. Last changes on 04, September 2019. Available from: https://elaws.moj.gov.ae/engLEGI.aspx

[10] Hager, Emily and Mark Mazzetti. 2011. “Secret Desert Force Set Up by Blacwater´s Founder.“ The New York Times, May 14, 2015. Blackwater Founder Forms Secret Army for Arab State – The New York Times (nytimes.com)

[11] Joplin, Ty. 2018. Mapping Erik Prince’s Private Mercenary Empire. Albawaba News, May 8, 2018. Mapping Erik Prince’s Private Mercenary Empire | Al Bawaba

[12] Hippisley-Gatherum, Kane. 2015. “There is a lot more behind the reported “Blackwater” deaths in Yemen“. Albawaba News, December 14, 2015. There is a lot more behind the reported “Blackwater” deaths in Yemen | Al Bawaba

[13] Hager, Emily and Mark Mazzetti. 2015. “Emirates Secretely Sends Colombian Mercenaries to Yemen Fight.“ The New York Times, November 25, 2015. Emirates Secretly Sends Colombian Mercenaries to Yemen Fight – The New York Times (nytimes.com)

[14] Wayback Machine. 2016. “Private Military Contractors take the fight to Yemen“. Wayback Machine, June 6, 2016. Private Military Contractors take the fight to Yeman (archive.org)

[15] Albawaba News. 2016. “New American private military contractors arrive in Yemen“. Albawaba News, March 7, 2016. New American private military contractors arrive in Yemen | Al Bawaba

[16] Lanning, L. Michael. 2005. Mercenaries: Soldiers of Fortune, from Ancient Greece to Today’s Private Military Companies. New York: Ballantine Books.

[17] Lynch, Diego. 2019. “The rise and dominance of Colombia’s private military contractors“. Lima Charlie World, January 4, 2019. The rise and dominance of Colombia’s private military contractors (limacharlienews.com)

[18] Miguélez Monroy, Carlos. 2015. “¿Mercenarios latinoamericanos?“ Cit. 11.01.2022. ¿Mercenarios latinoamericanos? – Carlos Miguélez Monroy (carlosmiguelezmonroy.com)

[19] Sanchez, Rosalia. 2021. “Más de 40.000 euros al mes por luchar como mercenario en la guerra del Yemen“. ABC International, October 20, 2021. Más de 40.000 euros al mes por luchar como mercenario en la guerra del Yemen (abc.es)

[20] France24. 2021. “Mercenaries: the sinister export from Colombia’s conflict“. France24, July 10, 2021. Mercenaries: the sinister export from Colombia’s conflict – France 24

[21] Al-Faqih, Ihsan. 2020. “Por medio de mercenarios, Emiratos Árabes Unidos busca expandir su influencia“. Agencia Anadolu, July 18, 2020. Por medio de mercenarios, Emiratos Árabes Unidos busca expandir su influencia (aa.com.tr)

[22] Tiefer, Charles. 2015. “In Yemen War, Mercenaries Launched By Blackwater Head Were Spotted Today — Not Good News“. Forbes, November 26, 2015. In Yemen War, Mercenaries Launched By Blackwater Head Were Spotted Today — Not Good News (forbes.com)

[23] Alexander, Inigo. 2021. “From Haiti to Yemen: Why Colombian mercenaries are fighting foreign wars“. The NewArab, August 4, 2021. From Haiti to Yemen: Why Colombian mercenaries are fighting foreign wars (alaraby.co.uk)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.